Tálská zemřela na konci srpna, bylo jí 76 let. Patřila k hlavním osobnostem brněnského Divadla Husa na provázku, které v 60. letech zakládala spolu s Peterem Scherhauferem a Zdeňkem Pospíšilem. Jejími nejslavnějšími inscenacemi jsou Příběhy dlouhého nosu, Šibeniční písně, Markéta Lazarová, Král Lear či Jabloňová panna.
„Byla zakládající členkou divadla Husa na provázku. A co není v českém prostředí úplně obvyklé, zůstala mu až na několik výjimek věrná po celý tvůrčí život,“ uvedl dramaturg Petr Oslzlý.
Její režisérský styl považuje za nezaměnitelný. „Podle mého názoru byla největší básnířkou českého divadla. Stala se tak tvůrcem toho, co můžeme nazvat divadlem jako báseň,“ popsal rektor Janáčkovy akademie múzických umění.
Podobně na Tálskou vzpomíná také scénárista Ivo Krobot. „Byla pro mě vzorem, protože divadlu věnovala absolutně všechno. Často i na úkor osobního života,“ podotkl.
Zmínil třeba inscenaci Sir Halewyn, která ho uhranula. „Měla obrovský smysl pro zhmotněnou báseň. Na co někdo komplikovaně potřebuje čtyři pět minut, ona stihla v jednom obraze,“ sdělil Krobot.
Na poslední rozloučení dorazila i brněnská primátorka Markéta Vaňková (ODS). Práci Tálské vnímala jako divačka, když v 90. letech a po roce 2000 navštěvovala Husu na provázku. „Její představení jsou pro mě nezapomenutelná a navždy bude spjatá s divadelním Brnem,“ vyzdvihla Vaňková, která ocenila, že Tálská má mnoho pokračovatelů. „To je nejlepší, co nám po sobě mohla zanechat,“ řekla.
Po revoluci byla Tálská také u vzniku Studia Dům, kde se věnovala dětským a dospívajícím hercům. Za svůj divadelní přínos obdržela v roce 2007 Cenu města Brna.