Brněnský přízvuk se Eva Pilarová musela odnaučit, pak ovládla hitparády

  6:42
Zpívat začínala jako dítě v kostelech, později vystupovala pod pseudonymem. Podepsala antichartu, za což se po revoluci veřejně omluvila. Slavná brněnská rodačka Eva Pilarová zemřela v sobotu v 80 letech, nepřežila tak svoji maminku, které je 104 let.

Se svou maminkou Františkou Bojanovskou, která žije v brněnském domově pro seniory, si Eva Pilarová v poslední době už jen telefonovala.

Zdravotní problémy již známé zpěvačce cesty do rodného města neumožňovaly.

Fotogalerie

V sobotu si její matka, která je stále duševně čilá, byť už nepohyblivá, musela vyslechnout smutnou zprávu. Její dcera zemřela na selhání ledvin. Spolu s ní odešel také obrovský talent, kterým byla zpěvačka s hlasovým rozsahem tří a půl oktávy obdařena.

Narodila se 9. srpna 1939 v Brně pouhé tři týdny před začátkem druhé světové války. „Maminčin tatínek provozoval s kolegou krejčovský salon Janšta a Bojanovský. Maminka byla vyučená švadlena, ale šití se věnovala jen příležitostně pro své známé,“ prozradily o rodině, do které se budoucí skvělá swingová zpěvačka Ladislavu a Františce Bojanovským narodila, její vzpomínky pro Paměť národa.

Rodina byla silně věřící a Evu Pilarovou provázela víra po celý život. Křížek, který nosila na krku, si ani přes útoky komunistické moci nikdy nesundala. Také byla snad jedinou takto slavnou zpěvačkou, která se po listopadu 1989 veřejně omluvila za svůj podpis anticharty. 

„Víra byla to nejlepší věno, které jsem mohla od rodičů dostat. Nejsem fanatik, ale nevím, jestli bych bez té víry, která se mnou stále je, ustála to, co jsem si prožila, a dnes tady s vámi seděla a povídala si,“ líčila Pilarová pro Paměť národa.

Zpěvem sovětské hymny zachránila matku

Sílu jejího zpěvu pro změnu dokládá příhoda, s níž se zpěvačka svěřila historikům. Skoro šestiletou Evu a její maminku odvezl jejich otec na konci války, kdy na Brno padaly letecké bomby, k matčině sestře na jih Brna, do Morkůvek. Jenže právě jimi se potom probíjela armáda generála Malinovského a sovětští osvoboditelé bez skrupulí olupovali a znásilňovali místní civilisty.

„Teta dostala příkazem, že musí vzít na byt jednu sovětskou vojandu, které jsme říkali báryšňa,“ vzpomínala Pilarová. „A tahle báryšňa hezky zpívala a naučila mě ruskou písničku. Až po letech jsem zjistila, že to byla ruská hymna.“

Právě tou pak Pilarová zachránila svou matku. „Sousedku tam totiž vyhmátli ruští vojáci a znásilnili ji. Přišli pak do sklepa, kde jsme se ukrývali, tatínkovi sebrali hodinky a všechno možné a pak šli k mamince. Bylo mi necelých šest let a v té dětské hlavince jsem si uvědomila, že ten voják mluví tou řečí, jakou mě ta paní naučila zpívat. Stoupla jsem si před něj a spustila: ‚Sajuz něrušimyj…‘ Voják začal brečet, vzal mě do náruče, obcházel se mnou dvorek a už se nikomu nic nestalo,“ vyprávěla Pilarová, která si však zároveň vybavovala i válečné mrtvé z maminčiných rodných Vrbic, kam pak také rodina uprchla.

Vzpomínka

Milan Uhde, dramatik

„Eva Pilarová se stala mou nejmilovanější zpěvačkou hned po prvním poslechu – bylo to Želví blues, v pomalém rytmu hrané – a zůstala jí nejen do dne, kdy nás opustila, ale i poté. Swing se v jejích ústech měnil v nádhernou slitinu naléhavého citu a vševládného humoru. Když koncertovala na večeru pořádaném po jednom kongresu ODS, sedl jsem si kousek od pódia a představoval si, že jsem její jediný posluchač a divák, a že tedy zpívá jen pro mě. Nepřestanu si ty chvíle znovu a znovu přivolávat.“

Po válce začala malá Eva chodit do školy na Vídeňskou, ale hlavně od čtvrté třídy na Kotlářskou. Tam učil zpěv hudební pedagog František Lýsek, který založil a vedl Brněnský dětský sbor, jenž často natáčel v rozhlase. Tady si talentovaná školačka poprvé zazpívala sóla i dvojhlasy. 

„Už tehdy mě zpěv hodně bavil. A když mě vzali rodiče na americký film Zasněžená romance, zaujala mě v něm kapela Glenna Millera a ten jeho swing. Někde tam se zatnul drápek, který mě dodnes nepustil,“ popisovala Pilarová.

Zpívat ji ale už od první třídy učil varhaník z českobratrského kostela Josef Tomaštík a Eva u něj pěla sólo v Blodkově mši. Chodila také do sboru Vladimíra Stehlíka při katolickém kostele. 

Po puči v únoru 1948 sebrali komunisté jejímu otci veškeré vybavení krejčovské dílny, takže to se školou měla náročnější. Chtěli ji kvůli tomu vyhodit i ze studií zpěvu na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU), ale tehdy se jí pro její velký talent zastal její profesor Válek.

Jenže následně začala Pilarová zpívat a natáčet v rozhlase pod pseudonymem Dana Rodanová, navíc jí nevyhovovalo, do čeho ji tamní vyučující tlačili, a tak školu opustila předčasně.

Oslaví ji na koncertě

Ještě předtím se ovšem na JAMU seznámila se svým prvním manželem a otcem svého jediného syna, studentem skladby a hry na kontrabas Milanem Pilarem, který tehdy hrál v orchestru Gustava Broma, s nímž se ale nepohodl a odešel do pražského Semaforu

Právě tam pozval na návštěvu Evu, aby ji představil Suchému se Šlitrem coby „slibnou zpěvačku“. Pilarová tam jako herečka a pak zpěvačka v roce 1960 zakotvila, nejdřív ji prý ovšem musela Pavlína Filipovská zbavit nežádoucího brněnského přízvuku.

Na Brno však Pilarová nezanevřela a do svého rodiště zajížděla často nejen kvůli rodičům či koncertům. „Zazpívala při pietním aktu a koncertu Nebe plné hvězd 30. dubna 2015 i se svojí, v tom roce stoletou maminkou,“ připomněl organizátor těchto akcí Vladimír Koudelka.

Loni zase Pilarová s dalšími osmadevadesáti brněnskými osobnostmi a občany zasadila v sadech Národního odboje „stoletou“ lípu. „A byť již byla nemocí oslabená, zazpívala. Letos už do rodného města nepřijede,“ zalitoval Koudelka, na jehož popud Pilarová obdržela Cenu města Brna i Jihomoravského kraje. 

Letošní Nebe plné hvězd pak hodlá 30. dubna věnovat nejen osmdesátinám legendárního Orchestru Gustava Broma, ale také právě Pilarové.

„Společně s jejím manželem Janem Kolomazníkem, její sestřenicí Helenou Štefanovou a plným parkem před Šelepkou, pokud to okolnosti umožní. V opačném případě se pokusím zařídit přímý videopřenos,“ slíbil organizátor.