„Brněnský tým je pro moji psychiku přímo ráj,“ říká umělkyně, která už získala několik hudebních ocenění, dvakrát byla nominována i na Cenu Thálie.
Z Prahy jste se přesunula do Brna, kde jste už dříve hostovala. Co pro vás přesun znamená?
Pro mě to je návrat domů – pocházím z Hodonína a mám silný vztah k celému kraji. Na operu jsem poprvé šla právě v Brně a ten žánr mi okamžitě učaroval. První pěvecké příležitosti po studiu na JAMU ale přišly v Praze. Na Brno jsem si musela počkat, teď jsem stálou členkou souboru. Národní divadlo Brno má špičkovou úroveň opery.
GLOSA: Nuda v Brně? S berlínskou Věcí Makropulos rozhodně ne |
Je rozdíl zpívat v Brně a v Praze?
V Praze na člověka může dolehnout prestiž první české scény, očekávání jsou veliká. V Brně je skvělá atmosféra i podporující kolegové. Fungujeme v menším týmu, takže se dostanu k jiným rolím než v Praze. Navíc můžu spolupracovat i se světovými jmény. Příjemné prostředí je pro mě důležité – napětí člověka stresuje, to se projeví na výkonu. Brněnský tým je pro moji psychiku přímo ráj.
Spolupracujete s řadou osobností. Na koho nejraději vzpomínáte?
Určitě na kolegy ze souboru Collegium 1704 s Václavem Luksem, dirigentem, který mě přivedl k barokní hudbě a dal mi inspiraci, ze které čerpám každý den. A pak je to dirigent, sir Simon Rattle, se kterým jsem spolupracovala v Londýně. Setkání s ním bylo inspirativní po profesní i lidské stránce.
Šéf brněnské opery Jiří Heřman se s ředitelem instituce Martinem Glaserem v roce 2028 přesune do Prahy, do vedení Národního divadla. Co na to říkáte?
Je to konec jedné éry. V Brně se podařilo vybudovat mimořádnou úroveň, všichni doufáme, že se ji podaří udržet. Věřím, že i v Praze nové vedení naplní očekávání.
Často se mluví o nerovném postavení žen a mužů napříč obory. Jak je tomu v operním světě?
Žen je u nás více než mužů, což je přirozené. Muži umění volí méně častěji. Problémy vnímám jinde než v počtech. Obtěžování na pracovišti je stále tabu, světové trendy jako MeToo k nám ještě zcela nedolehly. To se ale s nástupem nové generace postupně mění. Osobně mám pár nepříjemných zkušeností.
Existuje mezi pěvci rivalita?
Konkurence je zdravá záležitost, rivalitou bych to nenazvala. Všichni se podporujeme k lepším výkonům, vycházíme si vstříc, což je podle mě nejlepší východisko pro mimořádný hudebnědramatický výkon.
Zmínila jste barokní hudbu, spolupracujete třeba se souborem Czech Ensemble Baroque. Co vás na tom přitahuje?
Baví mě zejména odlišnost od operní tvorby. Ta je základem mého repertoáru. Úplně jinak se v ní pracuje s emocemi. Navíc potkávám jiné hudebníky, což je velmi obohacující.
Z divadla rád vyleze rektor JAMU na světlo, s rodinou vyráží na čundry |
Co vám dalo studium na JAMU?
Posunuly mě zde dvě ženy – pedagožka Helena Kaupová a klavíristka Galina Aleshkevich. Obě mi ukázaly nejen pěvecké techniky a emoční zhmotnění postav, ale i zákonitosti práce v týmu a s dirigentem. Naučily mě, jak divadlo skutečně funguje.
Jaká byla vaše první větší role?
Byla to Ofélie z Hamleta od Ambroise Thomase. Byla to náročná role, která byla pro začátečníka trochu moc. Co mi chybělo na technice, kompenzovalo mé ztvárnění mládím (pozn. red. – nominace na Cenu Thálie).
Jaká role pro vás byla zatím největší výzvou?
Určitě Královna noci z Mozartovy Kouzelné flétny. Vyžaduje zpívat extrémně vysoké tóny a s tím je spojený stres. Proto jsem v tom nepokračovala.
Sopranistka Doubravka Novotná jako Ofélie v Hamletovi
Máte vysněnou roli?
Těch je mnoho! (smích) Těžko vybrat jednu. Jsem milovnicí Leoše Janáčka a nejvíc mě už během studií zasáhla jeho Jenůfa. Ta by pro mě byla velkým naplněním.
Jaké jsou vaše plány do nové sezony?
Vracím se do Londýna, kde budu zpívat Kristinu ve Věci Makropulos. Doma v Brně mě čeká Agrippina s Collegiem 1704 a těším se na festival Hudba Znojmo.
Zajímají se lidé stále o operu?
Ano, i když mi přijde, že jejich počet klesá. Konkurenci vidím u streamovacích služeb, kde se dá sledovat cokoliv z pohodlí domova. Živá kultura je nenahraditelná. Mnozí lidé, kteří si o opeře myslí, že je nudná, by byli překvapení, jak je dynamická a jak umí vtáhnout do děje. Jsou tituly, které jsou vždy vyprodané.
Co pro vás znamená umění a hlavně hudba?
Hudba je radost. Bez hudby by byl život prázdný. Je prostředkem objevování a překonávání sama sebe, hledáním rovnováhy. Mám štěstí, že mě má práce naplňuje.
