Jak se ve skutečnosti daří ohroženému roháči obecnému? Z pohledu na fotografie, které lidé hojně sdílejí na sociálních sítích, se zdá, že je ho čím dál víc.
Vývoj roháče není tak jednoznačný. Každý hmyzí druh má určitou křivku vývoje, sinusoidu, na které vidíme nárůst, pokles, nárůst, pokles… Jedna fáze může trvat i deset let. Jsou chvíle, kdy se roháči daří, třeba teď, ale pak přijde prudký pokles.
Čím to je?
Dařit se roháčům může v souvislosti s rozsáhlou ochranou jich samotných i prostředí, ve kterém žijí. Za neohrožený druh ho ale jen tak neoznačíme, ohrozit ho můžou nenadálé změny. Kdybychom ochranu ukončili, roháč nám zase skočí do kritické roviny. Dále na něj má vliv jihomoravské sucho a teplo. Můžeme si to srovnat třeba s oblastí Valašska, kde je víc vlhko a stromy rychle tlejí. Roháč žije zavrtaný ve stromě jako larva mnoho let, než doroste v dospělce. A valašské rychle tlející stromy na jeho vylíhnutí nestačí. Roháč vyžaduje rozpadající se, ale suché dřevo.
Je nutné chápat, že „jedovatý“ hmyz automaticky neznamená nebezpečný. Hmyzu se není třeba bát. Dokonce nekouše ani nebodá, když se necítí ohrožen.
Proč je zrovna roháč významný?
Patří k takzvaným deštníkovým druhům. To znamená, že zastřešuje různé jiné hmyzí druhy, které sice pro nás nejsou na první pohled tak atraktivní, ale pro ekosystém jsou nesmírně potřebné. Ohrožením roháče bychom ohrozili také všechny tyto ostatní druhy.
Jaké jsou další ohrožené druhy?
Najdeme mezi nimi například motýly jako okáč skalní a jasoň dymnivkový, který už téměř vymizel. Při jejich pozorování je nutná velká opatrnost. Brouky je třeba neohrožovat, raději si jich nevšímejte. Já bych zmínil i rostlinný druh, kterému se věnuji. Je jím téměř ohrožená a málo častá travina paličkovec šedavý, pod jehož kořeny se ukrývá množství zajímavých hmyzích zástupců. Zmiňuji to proto, že některé druhy ovlivňují jiné, ať už jde o hmyz, nebo rostliny. Vzájemně jsou silně propojené.
Obecně se hovoří o úbytku hmyzu, a to jak z hlediska počtu, tak i rozmanitosti. Je tomu tak?
Celosvětově spíš ano. Nemůžeme ale prostě říct, že se počty snižují nebo zvyšují. Při hodnocení početnosti je nutné rozlišovat mezi běžnými druhy a těmi ohroženými. Ty druhé jsou proti běžným méně početné a krátkodobý nárůst během jedné sezony nemusí znamenat dlouhodobou změnu.
V Brně se šíří strach z majky. Naprosto neškodný brouk, reaguje vědec |
Jak si aktuálně vede hmyzí populace na jižní Moravě?
Na té se hmyzu daří. Je totiž specifická svou suchostí, spadá totiž do takzvané panonské oblasti. Proto má odlišné druhové i množstevní složení hmyzu než jiné části republiky.
Jaké jsou hlavní faktory, které hmyz ovlivňují?
Je jich celá řada. Od teploty a srážek přes typ vegetace až po živiny v půdě. Na „výživnějších“ stanovištích se druhům samozřejmě daří lépe. Velký vliv má i typ stromů, na které je hmyz vázaný. Příkladem je třeba dub, jejž mají v oblibě tesaříci, zlatohlávci nebo roháči. Třeba Moravská Sahara (neboli Doubrava u Hodonína) dříve bývala oblastí „dúbrav“, tedy starých solitérních dubů zimních. Dnes by jich bylo potřeba víc. Stromy je potřeba ponechávat, mají neskutečné množství ekologických a biologických funkcí. Přináší lidem i hmyzu blaho.
A co tlející dřevo v lesích?
To je důležité třeba pro národní park Podyjí. Přitahuje jiné druhy hmyzu a rostlin. Je úplně jiné, ale pořád významné pro celý ekosystém.
Jaké typy stanovišť se vlastně nacházejí na jižní Moravě?
Je zde již zmíněné Podyjí, tedy říční oblast s velkou druhovou pestrostí, či právě Moravská Sahara, což je suchá oblast s otevřenou krajinou bez rostlin. Dále je tady chráněná krajinná oblast Pálava, která má sama o sobě několik dílčích prostředí. Jižní svah je sušší a kamenitý, severní zase má velmi výživné podloží. Jižní Morava nabízí celou paletu stanovišť, od velmi pestrých po zcela nehostinné. Lidé mají tendenci vše zalesňovat, což ale není vždy vhodné. Hmyz nežije jen v lesích.
Pokud mají na hmyz vliv teploty a srážky, jak na něj působí klimatická změna?
Dochází k dynamičtějšímu vývoji. Hmyz se rojí dříve, nebo naopak výrazně později. Sezonní dynamika se posouvá dle teplot. Zda je to do budoucna negativní, nebo pozitivní, na to neexistuje jednotný názor. Některé studie tvrdí, že vliv je čistě negativní. Následky se však neprojeví hned, proto je vývoj nutné ještě sledovat, abychom došli k jednotnému závěru.
Kněžice, vrtule, síťnatky. Na jižní Moravě řádí noví škůdci, ohrožují i biotopy |
Proč je pro nás hmyz tak důležitý?
Hmyz je pro ekosystém klíčový. Jsou na něj navázány potravní řetězce, ptáci i rozkladači neboli dekompozitoři. Některé druhy jsou predátoři živící se mšicemi, jiní jsou sami potravou pro jiné. Každý druh má svou specifickou funkci. Podobně jako má člověk v rodině funkci otce nebo matky nebo má určitou roli ve společnosti, má i každý druh hmyzu své postavení.
Objevují se na jižní Moravě nějaké nové druhy?
Vyloženě nové druhy se objevují málokdy, spíš dochází ke střídání. Druhy jsou často plastické a umí se přizpůsobit podmínkám, mění se jejich život nebo množství. Ale nové druhy jsme nezaznamenali.
Ve zvířecí říši se často mluví o invazních druzích. Ani ty nepřibývají?
Mezi hmyzem žádné invazní „novinky“ nejsou. Je ale nutné to sledovat. Problematické jsou spíše invazní rostliny, které mohou ekosystém, a tedy i život hmyzu, narušit. K druhům, které krajinu destabilizují, můžu zmínit třeba nenápadnou travinu třtinu křovištní.
Dominik Stočes (27)
|
Žijí na jižní Moravě nějaké jedovaté druhy hmyzu, kterých je třeba se bát?
Je nutné chápat, že „jedovatý“ hmyz automaticky neznamená nebezpečný. Můžu zmínit třeba zápřednici jedovatou, pavouka s červenožlutým zbarvením. I když má jed přímo ve jménu, člověk se jí bát nemusí. I přesto, že kusadla prorazí kůži, množství jedu je zanedbatelné. Využívá ho pouze na usmrcení kořisti. Podobně je na tom jedovatý brouk majka, kterého se lidé bojí. Pouhé dotknutí se majky ale není nebezpečné. Člověk by musel sníst asi třicet takových brouků, aby ho to ohrozilo. Hmyzu se není třeba bát. Dokonce nekouše ani nebodá, když se necítí ohrožen.
Hodně se mluví o komárech přenášejících tropické nemoci. Je to na jižní Moravě reálné riziko?
Možné to je. Komáři a klíšťata přenášejí různé nemoci, proto je nutné být opatrný. Ani odborníci nechodí do lesa bez repelentu. Komáři se díky oteplování a méně „krutým“ zimám rojí dříve a ve větším množství, což je nejen obtěžující, ale i zdravotní riziko. To platí i pro klíšťata. Kromě sebe bychom měli chránit i naše domácí mazlíčky třeba tabletami nebo speciálními obojky.
Zbytečně děláme z noci den. Hmyz to nemůže zvládnout, varuje ekolog |
Ve svém výzkumu jste se zabýval požárem v oblasti Moravské Sahary v roce 2012 a jeho dopadem na přírodu a hmyz. Co jste zjistil?
Po první fázi, kdy způsobil hospodářské škody, požár krajinu otevřel, což některým druhům hmyzu v konečném důsledku pomohlo. Nová pozměněná stanoviště obsadily teplomilné a pískomilné druhy, které takové prostředí preferují. Takovým říkáme oportunisté a jsou mezi nimi i ohrožené druhy.
Jak se po požáru změnily typy hmyzu v oblasti?
Druhy se měnily co dva tři roky. Zachytili jsme třeba i takzvané pyrofilní druhy, které místa po požárech přitahují. Mají na hlavičkách centrum pro vnímání infračerveného záření, tedy tepla. Takové zástupce najdeme třeba mezi střevlíky. Jinak byla skladba hodně pestrá. A dříve hojně zastoupení střevlíci se do oblasti vrací.
Jak je to vlastně s obnovou přírody? Má člověk zasahovat, nebo ne?
Záleží na stanovišti, jestli je to les, travina, poušť… Zásahy jsou spíše věcí nás lidí a jakési společenské dohody. Jestli chceme stav udržet, nebo dát přírodě volnou ruku, je na našem rozhodnutí.