Programátor o víkendech řídí, jako Dobrovolný šalinář baví tisíce lidí

  5:30
Přes týden má v rukou myš a sleduje monitor, o víkendech pak řídí i čtyřicetitunové kolosy za desítky milionů korun. „Chtěl jsem trochu vypadnout z úplného home officu od počítače mezi lidi,“ vysvětluje programátor Dominik Doubek, proč pravidelně obléká uniformu brněnského dopravního podniku a usedá do kabiny tramvaje či autobusu.

Ne proto, že by musel, ale protože chce. Zkrátka ho zajímá svět městské dopravy. „Kdo si jako malý nehrál s vláčky? Mě navíc vždycky bavilo řídit, a to naprosto cokoli, takže se to pěkně spojilo,“ odhaluje dvaatřicetiletý muž.

Sám sebe označuje za dobrovolného šalináře a na sociálních sítích baví fanoušky postřehy z tramvajové reality. Ve svých videích z kabiny poodhaluje zákulisí městské hromadné dopravy z pohledu řidiče, který za volant usedá z vlastní vůle a s úsměvem. Lidé si ho rychle oblíbili, na kanálu YouTube s názvem Dobrovolný šalinář má téměř dvacet tisíc odběratelů.

Natáčení videí se věnuje již od svých cvičných jízd, od května 2020 jich zveřejnil víc než 350 a nasbíral skoro sedm milionů zhlédnutí. Spolupracuje také s jednou internetovou televizí.

Své velké vášni už obětoval mnohé, například volné víkendy, kterých teď moc nemá. Musel také zvládnout zkoušky na řízení tramvaje, které vůbec nejsou jednoduché. „Musíte znát úplně všechny zastávky, výhybky, trasy – to vše je součástí závěrečné zkoušky,“ přibližuje Doubek.

U autobusů je to prý o něco jednodušší, stačí se orientovat v linkách. I tak přiznává, že celá příprava mu kvůli omezení na víkendové služby zabrala několik měsíců. Na hlavní pracovní poměr trvá výcvik dva měsíce, při kterých se řidič zaučuje osm hodin denně pět dní v týdnu.

Sražená chodkyně s pokutou

Jako řidič má řadu zajímavých zážitků, mezi nimiž jsou i zcela bizarní momenty. „Klepal mi třeba pán na dveře od kabiny. Nechtěl jsem se otáčet, kdyby to byla kontrola, jestli se věnuju řízení. Když jsme zastavili, zeptal jsem se ho, co potřebuje. Odpověděl, že to byla zastávka na znamení, tak mi dával znamení,“ vypráví Doubek.

Znalost přepravních pravidel MHD se mu hodí i v běžném životě. Jednou třeba pomohl svému kamarádovi s rozhodnutím, zda si koupit domácího mazlíčka. „Chtěl takovou tu obří kočku, co vypadá jako rys. Ale řekl jsem mu, že v MHD může cestovat jen pes s náhubkem, nebo zvíře v přepravce. Odpověděl, že patnáctikilové zvíře v bedně vozit opravdu nebude, a z koupě kočky rázem sešlo,“ líčí šalinář.

Na Vánoce jsou lidé v MHD jako vyměnění, popisuje řidič. Dostal i cukroví

Všechny okamžiky z kabiny tramvaje však nejsou tak úsměvné. Doubek jednou v noci na tramvajové lince číslo 3 zažil moment, na který jen tak nezapomene. „Holčina přecházela silnici na přechodu u právnické fakulty, sluchátka přes uši, koukala do mobilu. Zvonil jsem, brzdil, blikal dálkovými světly, ale nic nepomohlo,“ popisuje.

Náraz byl silný. Prasklo čelní sklo a dívka skončila na zemi s krvácející hlavou. „Naštěstí nezůstala zaseknutá pod šalinou,“ podotýká řidič. Záchranka zraněnou odvezla do nemocnice, kam za ní brzy zamířili i policisté, kteří vyhodnotili, že viníkem nehody byla ona.

„Byl jsem rád, že z toho nemám žádné problémy, ale zároveň mi jí bylo líto. Srazí ji šalina a ještě musí zaplatit pokutu a opravu,“ vzpomíná Doubek. Z této události vzešla i osvětová kampaň „Neslyšíš, zaplatíš“, která navázala na známé heslo „Nemyslíš, zaplatíš“ a šalinář ji šířil na sociálních sítích.

Klouzání na suchém listí

Během pět let dlouhé řidičské kariéry programátora z Brna mu tramvaj nezastavila jen nehoda, ale také třeba výpadky elektřiny. Ty jsou častější, než by se mohlo zdát, ale většinou krátké.

„Za pět, deset vteřin to naskočí. Jen jednou se mi stalo, že někdo strhl troleje a stála nás tam asi dvacítka šalin za sebou,“ svěřuje se Doubek se zážitkem z městské části Komín. Tramvaje se pak nesmí rozjet všechny najednou, protože tak velký odběr elektřiny by způsobil další výpadek proudu.

Místo zelené svítí na semaforu červená. Řidič ukazuje chyby v preferenci MHD

Pokud zůstane tramvaj po nehodě nepojízdná, musí se spojit s jinou, která ji odtlačí. Řidič v přední nepojízdné tramvaji udílí pokyny pomocí vysílačky, druhý v zadní tramvaji pak řídí prakticky naslepo. „Jeden jede a neví kam, druhý dává pokyny a doufá, že je ten za ním splní,“ objasňuje Doubek.

Problémy při jízdě může dělat také počasí. Sám již vypozoroval, že sníh mu nijak nevadí, největší starost mu způsobuje suché listí. „To je zajímavý paradox. Na suchých listech, které v ruce zlomíte, to klouže jak na slupce od banánu,“ říká nyní už zkušený řidič.

Autor: