Z plavek jsem byl nervózní, ostatní byli vyrýsovanější, popisuje Muž roku

  12:22
Měří 186 centimetrů a pyšní se mírami 110-84-93. David Kremeň z Miroslavi na Znojemsku je českým Mužem roku 2020. K tomu, aby zkusil štěstí v mužské obdobě Miss, jej přitom povzbudili kolegové od policie.

„Zmínil jsem se, že jsem to už ve svých dvaceti letech zkoušel, a dokonce mi přišla pozvánka na casting, ale nakonec jsem do toho rizika nešel. A z rozhovoru vzešlo, že bych to mohl zkusit znovu, protože vlastně nemám co ztratit,“ líčí devětadvacetiletý David Kremeň, jak se ocitl v Muži roku.

Nyní už se může tímto titulem sám ohánět, protože celou soutěž vyhrál. „Kolegům jsem za to vyhecování vděčný, jelikož sám sebe bych nikdy nepřesvědčil,“ říká.

Co pro vás představuje Muž roku? Je to soutěž krásy, charismatu, nebo sympatií?
Od zjištění, že jsem se dostal do finálové dvanáctky, pro mě soutěž znamenala obrovskou radost, poctu, ale zároveň i velikou nervozitu. Není to jen o tom dobře vypadat, ale mít v sobě i nějaké charisma, kterým dokážete zaujmout.

Finále se odehrálo bez diváků. Byl jste díky tomu méně nervózní, nebo vám přítomnost publika chyběla?
Na nervozitě mi to moc neubralo, ale i tak jsem se snažil si celé finále užívat. Nejvíc mi však chyběla rodina s partnerkou, se kterými jsem nemohl ty první okamžiky radosti sdílet.

Absolvoval jste přehlídku v plavkách, ve společenském obleku a rozhovor se známou osobností. Co jste si užil nejvíc a co naopak nejméně?
Nejvíc mi sedl rozhovor se známou osobností. Mojí patronkou byla Lenka Špillarová, která dokázala navodit legrační atmosféru a tím mi pomohla, abych nebyl tolik nervózní. Naopak jsem byl velmi nervózní z promenády ve spodním prádle a plavkách. Vždycky jsem o sobě věděl, že nemám dokonalou postavu, proti klukům ze soutěže nejsem tolik vyrýsovaný a to mě nejvíc děsilo. Trochu mě mrzelo, že se nemohla konat volná disciplína, jelikož by to třeba mnohem víc uvolnilo nervozitu, kterou jsme pociťovali úplně všichni. Měl jsem v plánu takový vtipný tanec.

Poletíte na světovou soutěž Mister Supranational. Jak se připravujete?
Je pravda, že bych měl reprezentovat Českou republiku, avšak zatím není stanovené přesné datum konání. Momentálně se spíše jen udržuji běháním a závěsným systémem TRX, aby mi moc nenarostlo břicho. (směje se) Ale jakmile to situace dovolí, ihned zavítám do posilovny konečně si dát pořádný trénink.

Jak o sebe Muž roku pečuje? Používáte třeba i kosmetiku?
Jako Muž roku o sebe pečuji víc než dřív, ale pořád to nijak nepřeháním. Stravu si snažím hlídat, ale momentálně si dopřávám i jídla, která jsem měl v průběhu soutěže zakázaná. S cvičením je teď docela problém kvůli dané situaci a nařízením, tak se snažím aspoň chodit pravidelně běhat a využívám všechny dostupné možnosti. Kosmetiku používám, hlavně na obličej, a také jako každý muž vlasové šampony a jiné přípravky.

Po výhře jste avizoval, že se hned vrátíte k práci policisty, stalo se? A už vás někdo v uniformě poznal?
Po finále jsem měl naštěstí ještě pár dní volna, ale pak jsem hned nastoupil zpět do služby. Lidé, co mě znají už delší dobu, mě v uniformě poznali, ale zatím jsem díky nařízenému nošení roušek tak trochu inkognito. (směje se)

Jako policista chcete poukázat na problematiku domácího násilí. Proč právě toto téma?
Domácí násilí je nebezpečné, protože jedním z jeho znaků je skrytost – na veřejnosti se o něm málo ví nebo i mluví. Mezi jeho oběťmi je ročně až několik tisíc dětí. A hlavně oběti mohou trpět syndromem naučené bezmocnosti, těm musíme pomoci nejvíce. Snažíme se také odbourat mýtus o tom, že agresorem je zpravidla muž na ženě. A informovat, že domácí násilí není jen fyzické, ale také psychické, emocionální, sociální, sexuální, ekonomické a mezigenerační. Nejvíce na to doplatí děti, které v takové rodině vyrůstají. Jako policista jsem už u několika takových případů byl, proto bych rád dostal do povědomí veřejnosti projekt Neodkladejto.eu. Naše motto zní: Pokud projekt pomůže alespoň jedné oběti domácího násilí, pak má smysl.

Prý také máte profesní deformaci a například vám vadí řidiči, kteří za jízdy telefonují.
Nejsem člověk, který rád dává pokuty, jen se snažím dodržovat pravidla. Nemyslím to vůbec proti nikomu, ale mrzí mě, když vidím, že někdo za jízdy telefonuje a ohrožuje tím nejen sebe, ale i ostatní. To samé si myslím i o bezpečnostních pásech, které si vždy při nastoupení do vozu zapnu. Samozřejmě i mě v některých situacích omezují, třeba v zimě, když jsem navlečený do zimní bundy, ale vím, že když je nepoužiji a stane se dopravní nehoda, může airbag způsobit mnohem víc škody než užitku. Vadí mi výmluvy typu „já tady jen kousek přejíždím“. I během toho kousku se totiž může něco stát.

David Kremeň (29)

  • Pochází z Miroslavi na Znojemsku, má vystudovanou střední školu zaměřenou na automobilový průmysl v Moravském Krumlově. 
  • Od ledna 2018 je policistou, v únoru 2020 nastoupil na obvodní oddělení v Moravském Krumlově, kde slouží jako policista v prvosledové hlídce. 
  • Rád tráví čas v přírodě, s rodinou a přítelkyní. Mezi koníčky počítá svou práci, fotbal, inline brusle, fitness a plavání. Opravuje také auta a učí se jezdit na koni. 
  • Mezi jeho vzory patří herec Chris Hemsworth a fitness model a herec Greg Plitt.

Kromě práce policisty byste se prý rád věnoval modelingu a případně i herectví. Co byste si rád zahrál? A jaké pořady máte rád?
Sloužit jako policista byl vždy můj sen a jsem velmi rád, že svoji práci mám i jako koníček, protože mě baví. Ale pokud mi bude nabídnuta kromě modelingu i případná herecká zkušenost, budu za ni samozřejmě velmi rád. Líbilo by se mi zahrát si třeba čerta v nějaké pohádce, ale i jakákoliv jiná role. Na televizi upřímně moc často nekoukám. Když si ji zapnu, tak si rád pustím válečné filmy, ale rád se také zasměji, a proto nepohrdnu ani komedií.

Váš otec o vás prý říká, že jste „huba otevřená a nebojíte se mluvit“. Co vy na to?
Já jsem celý po svém tatínkovi. Tím „huba otevřená“ má na mysli, že se nebojím lidem říkat své názory a stojím si za nimi. Ti, co mě znají od dětství, vědí, že jsem přátelský a hlavně velmi komunikativní člověk. Občas se mi i stane, že se rozpovídám a nevím, kdy mám přestat mluvit. Ale aspoň není takové to trapné ticho. (směje se)

Na Facebooku jste už musel mazat vulgární příspěvky, takže poznáváte i odvrácenou tvář popularity?
Ano, ale to bylo spíše hned na začátku soutěže. Mně nevadilo, že ten člověk řekl svůj názor, na to má každý právo. Ale vadí mi, když se někdo na veřejnosti nebo na cizím profilu vyjadřuje jako hulvát a primitiv. Všichni jsme na stejné startovní linii a záleží jen na nás samých, čeho a jak dokážeme využít.

Změnila vám soutěž život?
Otevřela mi nové možnosti a ukázala, že člověk doopravdy může dosáhnout mnoha věcí, když na sobě tvrdě pracuje a dodržuje disciplínu.

Co vlastně podle vás musí muž mít, aby se o něm mohlo říct, že je „dobrej chlap“?
Tohle spojení má určitě mnoho významů. Myslím si však, že by měl být vždy sám sebou, slušný a s férovým charakterem, hlavně se nikdy nad nikým nepovyšovat nebo nikdy nikoho neponižovat. To by měl být základ každého chlapa.