Začátkem letošního roku vyrazil tehdy ještě jedenáctiletý Toník se svým tátou na chatu poblíž Ivančic na Brněnsku. Jenže po chvíli, co zapnuli plynová kamna, aby si ve vymrzlé chatě zatopili, vypukl požár.
Chlapec byl v tuto chvíli uvnitř. Otec ho naštěstí stihl z plamenů vytáhnout. „Moc si toho nepamatuju. Až když jsem byl venku a záchranu,“ líčí hoch, kterému oheň sežehl víc než půlku těla.
Dnes už chodí do školy, znovu se věnuje tanci a věří, že jednou opět dožene své kamarády. Datum 15. února ale už zůstane v rodině navždy spojené s touto událostí, která se od tragických výhledů proměnila v pozitivní příběh plný naděje a podpory ze všech stran.
VIDEO: Kluk se těžce popálil při požáru odlehlé chaty, pomohly cenné minuty |
Ostatně je to vidět i na odolnosti malého chlapce. Přes zranění, která v osudný den utrpěl, se dokázal dostat k sousednímu stavení, kde si chladil ruce a další popálená místa. Jedna z chatařek ho ujišťovala, že pomoc už je na cestě. „Reagoval svým typickým: No tak konečně, uf,“ popisovala už letos v dubnu jeho maminka Magda Blaschová.
Příjezd záchranářů však zpomalil obtížný terén, k chatě se museli dostat přes řeku. Toníka nakonec dopravili v kritickém stavu vrtulníkem do Fakultní nemocnice Brno v Bohunicích, kde ho lékaři napojili na dýchací přístroj a uvedli do umělého spánku.
I přes svá zranění sršel vtípky
Malý pacient s popáleninami druhého a třetího stupně včetně hlavy, trupu a končetin podstoupil celkem 22 operací a na operačním sále strávil v součtu 40 hodin. „Na klinice pracuji dvanáct let a dítě s takovým rozsahem popálení jsem zažil poprvé,“ podotýká lékař Filip Raška, který se na Klinice popálenin a plastické chirurgie setkává u dětských pacientů nejčastěji s opařením.
Ačkoliv nevypadal chlapcův stav na začátku vůbec dobře, se zraněními se popral nadmíru skvěle. Podle jeho maminky lékaři od začátku říkali, že se popáleniny hojí mimořádně rychle. Dokonce ještě před propuštěním z nemocnice byl Toník veselá kopa, dělal vtipné obličeje na sestřičky, a dokonce si vystřelil ze svého devatenáctiletého bratra.
„Dělal, že mu z koutku tečou sliny. Bráška mu je utíral, a když už to dělal počtvrté, tak jsem mu řekla, že Toník zvládá polykat sám. A Tonda se tomu začal strašně smát,“ vzpomíná maminka.
Jako milovník černého humoru se smál i tomu, když v jedněch novinách vedle příběhu o něm jako statečném bojovníkovi vyšel v dubnu inzerát na jarní grilovačku.
Domů se dostal v druhé polovině dubna, tedy po dvou měsících hospitalizace. Potýkal se ale s bolestmi. Náročná pro něj byla od začátku jen dvousetmetrová cesta z domu do školy. Naplno se vrátil do lavice až v červnu, předtím docházel jen na dvě hodiny denně. Víc nezvládal.
Navzdory všemu, co se mu stalo, však dokázal veškeré učivo šesté třídy dohnat, v září složil poslední zkoušky, dostal vysvědčení a mohl pokračovat v dalším ročníku se svými spolužáky. Ti jej přijali naprosto bez problémů, tedy bez komentářů či posměšků ohledně jizev.
„Ve škole se chlapec projevuje jako před úrazem, nikdo nepozoruje nějaké poklesy nálady, sklíčenost nebo jakékoliv vyčlenění z kolektivu,“ doplňuje jeho ošetřující lékař Raška s tím, že s úrazem se srovnal bez výraznějších psychických potíží.
Díky lázním nastal velký progres
Do Fakultní nemocnice Brno za ním a jeho týmem vyráží každý měsíc. Dalším zákrokům i kvůli nastupující pubertě se ani do budoucna nevyhne. Bolesti už nepociťuje, občas ale svědění. Dvakrát týdně pak ještě k tomu míří do ivančické nemocnice na rehabilitace.
„Jde o různé protahování prstů. Jednou jsem měl třeba namotávat matičky na šroubek,“ popisuje chlapec trénink jemné motoriky. Jeho matka ještě doplňuje, že bez problémů zvládá i psát ve škole nebo skládat origami.
15. dubna 2025 |
Především však vyzdvihuje přínos měsíčního pobytu v lázních ve Velkých Losinách v Jeseníkách, kam o letních prázdninách vyrazil na podnět organizace Popálky, která pomáhá lidem s popáleninami. Tam celá rodina pozorovala, jak Toník dělá obrovské pokroky.
„Když jsme tam přijeli, měli jsme to z ubytování do lázní podobně jako z domu do školy, navíc do kopce. Říkala jsem si, to Toník nevyleze, to zůstaneme dole. Ale pak jsme viděli ten progres, kdy už ke konci pobytu na nás čekal nahoře,“ pokračuje jeho maminka ve vyprávění. Do lázní by tak chtěli jezdit pravidelně každý rok.
„Strašně moc si vážíme podpory a pomoci od lidí, je to velmi povzbuzující,“ neskrývá Blaschová svůj obdiv k okolí, který i jí dodává sílu se s tím vším srovnat.
Plyn v chatě? Už nikdy
Ještě však nenašla odvahu se podívat na vyhořelou chatu, kterou rodina brzy začne znovu stavět. Tentokrát však bude uvnitř vše na elektřinu, žádný plynový spotřebič nepřekročí práh nového stavení.
„Nejhorší na tom je, že jsme dávali pryč stará kamna a kupovali nová, aby se něco takového nestalo. A pak to stejně přišlo. Jednou z verzí je, že šlo o nějakou technickou závadu na ventilu,“ dodává s tím, že Toníkův táta v reakci na tuto událost podobné zařízení vyhodil u sebe práci, strejda dal pryč i obyčejný vařič na plyn.