„Nejde jen o kávu nebo dezert. Lidé sem chodí hlavně pro zážitek, pohodu a klid, který jim kočky dokážou předat,“ říká majitelka Tří Kočketýrů Marcela Nguyen Ryšavá.
Tak to vnímají i jinde. „Adopční kočičí kavárnu nás napadlo otevřít na podzim v roce 2015. Museli jsme to trochu prorazit,“ vzpomíná Michal Fojt u stolku v podniku Pelíšek na třídě Kapitána Jaroše.
Se svou manželkou Kateřinou byli totiž prvními, kteří se rozhodli do takzvané umisťovací kočičí kavárny pustit. Žádná jiná do té doby o adopce neusilovala. „Když jsme přišli na hygienu, vůbec nechápali, jak to bude fungovat. Viděli jsme ale, že v zahraničí mají kavárny i stovky adopcí ročně. Takže to muselo jít i tady,“ uzavírá Fojt sebevědomě.
Kristýna Daňková se rozhodla založit kavárnu v roce 2019 po svém návratu z Anglie. „Vždycky jsem přemýšlela nad tím, že bych si ji někdy otevřela. Pak mi kamarád poslal odkaz na prodej kočičí kavárny, tak jsem pár dní přemýšlela, proč do toho nejít, a na nic jsem nepřišla,“ vzpomíná s úsměvem na vznik Kočkafé Schrödinger.
Móda z Japonska je tu. V brněnských kavárnách to začíná mňoukat |
Podnik už musela jednou stěhovat, kvůli navyšujícím se nákladům na elektřinu po covidu. Dnes tak osmičlenná parta koček obývá prostory na Dominikánském náměstí někdejšího tanečního klubu Livingstone. „Na sociálních sítích máme hashtag Jiný kočky v Livinu,“ dodává s úsměvem Daňková.
Láska ke kočkám a kávě vedla také Nguyen Ryšavou k otevření Tří Kočketýrů. „Kočičí kavárna se pro mě stala propojením obou těchto světů. Je to místo, kde si lidé užijí dobrou kávu a klidnou atmosféru, a zároveň prostor, který pomáhá kočkám najít nové domovy,“ popisuje podnikatelka. V Nádražní ulici tak v listopadu roku 2023 otevřela v Brně druhá adopční kočičí kavárna.
Adopce hned první den po otevření
V Kočkafé Schrödinger je kočičí osazenstvo stálé. Zvířata si tak tady lidé nemůžou adoptovat. „Nestíhala bych to dělat tak, jak bych si přála,“ vysvětluje Daňková. V tuto chvíli tak můžete v kavárně poznat ansámbl osmi koček. „Mezi stálými hosty mají naše zvířata své oblíbence. Když je vidí, rozběhnou se za nimi,“ povídá Daňková.
Z Pelíšku a Tří Kočketýrů si zájemci mohou kočku odnést i domů. „Říkali jsme si, že první adopce měsíc po otevření bude úspěch. Nakonec byla hned první den,“ vzpomíná Michal Fojt na rychlý vývoj událostí. V současnosti kočky v kavárně běžně čekají na nové majitele okolo dvou až tří týdnů a za měsíc se v Pelíšku průměrně rozloučí s deseti kočkami.
Za necelých deset let už v Pelíšku adoptovali 923 koček. Některé z nich se teď nacházejí v Polsku, Egyptě nebo Tchaj-wanu. Mazlíčka si lze adoptovat také u Tří Kočketýrů, kde mají ve spolupráci s útulkem Kočky u Katky na kontě už 70 adopcí. „Každá adopce je pro nás velká radost a potvrzení, že naše práce má smysl,“ říká Nguyen Ryšavá.
Při adopci je potřeba vyplnit adopční dotazník. Pak už jen v podniku rozhodnou, zda se k vám požadované zvířátko hodí, a od nového mazlíčka vás dělí už jen adopční poplatek. Ten kavárnám pokrývá část nákladů, jako je kastrace, očkování a další péče.
Někde zakázali vstup malým dětem
Kočky musejí mít vždy svou místnost, kam lidé nesmějí. „Je to jejich zázemí, kam se můžou kdykoli stáhnout, když potřebují odpočinek nebo soukromí,“ popisuje Nguyen Ryšavá. Hygiena navíc nařizuje, že se zvířata nemohou pohybovat v částech kavárny, kde se připravují nápoje a jídla. Kočky navíc musejí mít vhodnou osobnost a před příchodem do kavárny splnit všechna očkování a karanténu.
Pravidla však musejí dodržovat i hosté. Většinou jsou k nalezení spolu s menu na stolcích. Mezi ta nejzákladnější patří kočky nekrmit, nebudit je a zacházet s nimi opatrně. Jedno pravidlo se týká i rodičů, kteří si mají hlídat své děti. Pravidla však lidé ne vždy dodržují. „V takových chvílích musíme připomenout, že tady jsou kočky šéfky a že ony mají poslední slovo,“ dodává Nguyen Ryšavá.
I přesto však k nemilým situacím čas od času dochází. „Dva chlapečci si hráli s kočkama v druhém patře kavárny. Zacharyho naháněli tak dlouho, až z balkonu skočil,“ popisuje jednu špatnou zkušenost majitelka Kočkafé Schrödinger.
„Každá z maminek přitom měla úplně jinou reakci. Jedna se omluvila a dítě pokárala, druhá se na mě urazila,“ vzpomíná Daňková. Zacharymu se nic nestalo a v kavárně ho najdou lidé i dnes.
U Tří Kočketýrů se po několika incidentech rozhodli pro tvrdší řešení. „Naštěstí se nikdy nejednalo o nic vážného, ale bylo to stresující jak pro děti, tak pro kočky i samotné rodiče,“ popisuje Nguyen Ryšavá, proč se v kavárně rozhodli pro zákaz vstupu dětí do sedmi let.
Majitel kočičí kavárny Pelíšek v Brně Michal Fojt (srpen 2025)
Majitelka kočičí kavárny Kočkafé Schrödinger v Brně Kristýna Daňková (srpen 2025)
Majitelka kočičí kavárny Tři Kočketýři v Brně Marcela Nguyen Ryšavá (srpen 2025)
S radostí navíc však přicházejí i strasti. „Překvapilo mě, kolik je kolem kavárny práce, kterou na první pohled není vidět,“ říká majitelka Tří Kočketýrů. „Minimálně hodinu před otevřením a po zavření musí personál uklízet. Největší výdaje tady máme na lidi,“ svěřuje Fojt. V Pelíšku totiž musí být dostatek personálu, který bude obsluhovat i vysvětlovat proces adopcí.
Daňková vnímá zátěž v podobě výdajů na veterinu. „V listopadu tady dvě kočičky musely jít na zuby, to máte 30 tisíc pryč. Nedávno jsme léčili Oldříška. Bohužel neúspěšně, ale léčba stála 70 tisíc,“ vzpomíná sklesle majitelka kočičí kavárny.
K zavedení kasičky na místní kočky se však nepřiklání. „Dlouho jsem o tom přemýšlela, ale nezrealizovala jsem to. Kočky jsou v podstatě součástí byznys plánu, takže mi to nepřijde fér,“ doplňuje.
Kočičí kavárny v Brně
|
Cena sortimentu není v žádném z podniků překvapující. Drží se běžných marží. „Nechci, aby byly naše produkty přehnaně drahé. Mým cílem je, aby si návštěvu u nás mohl užít každý a dopřát si cokoliv, co ho zaujme. Proto máme nastavenou jen minimální částku objednávky, a to 50 korun na osobu,“ vysvětluje Nguyen Ryšavá.
U Tří kočketýrů je pak možné na chlupáče přispět. Část peněz putuje i do útulku za paní Katkou, která na oplátku do kavárny občas posílá například krmivo. V Pelíšku obědy kočkám obstarává sponzor, kterým je výrobce krmiv Calibra. „Hodně nám to pomáhá. Dodává nám super krmiva, která všem chutnají, takže to funguje skvěle,“ popisuje Fojt.
„Žrádlo, podestýlky a podobné věci objednáváme ve velkém jednou za tři měsíce. Majitelé objektu nám dali rozumné nájemné, protože tady chtějí klid a vědí, že kavárna nebude vydělávat tolik, co hospoda,“ vysvětluje provoz Daňková.
Do kaváren chodí „otéct“ i alergici
Všichni kavárníci se shodnou na tom, že klientela je různorodá. „Rozmanitost je opravdu velká. Chodí k nám mladí i starší, studenti i rodiny, lidé z Brna i návštěvníci z jiných měst,“ popisuje hosty Nguyen Ryšavá. Zákazníky spojuje jediné. Láska ke kočkám.
„Kupodivu nám sem chodí hodně alergiků. Vždycky si dělám srandu, že přijdou, otečou a pak zase odejdou,“ vtipkuje Daňková. Za kávou a kočkami lidé chodí pracovat i odpočívat. „Chodí sem i na rande. Když není o čem mluvit, tak to obstarají kočky,“ říká s úsměvem Fojt.
Přesto se některým koncept kočičích kaváren nelíbí. Překvapivě právě těm, kteří se zvířatům také snaží pomáhat. „Některým lidem z útulku vadí, že kočky nemají možnost jít ven,“ osvětluje Daňková svou zkušenost.
Podobné trable měli ze startu i v Pelíšku. „Obcházeli jsme několik útulků. V jednom nám řekli, že nám dají pouze katalog s fotkami,“ popisuje Fojt.
Ve světě už jsou i prasečí kavárny
Fenomén do Česka doputoval z Asie, první kočičí kavárna otevřela na konci 90. let v Tchaj-peji. Kombinace kávy a koček se dočkala popularity po několika letech především v Japonsku.
Je libo o chlup lepší kávu? Nová kočičí kavárna v Chebu má neustále plno |
Odtud už koncept kočičích kaváren obletěl kavárníky z celého světa a chundelaté společníky si u kávy nemusíte užívat jen doma. „Myslím si, že každá ta kavárna má trošku jinou atmosféru. Každý kočkař si tak najde tu, která mu nejvíc vyhovuje,“ uzavírá Daňková.
Po světě už se rozmáhají například i králičí nebo prasečí kavárny. Nezbývá tedy, než čekat, která další zvířata nám budou u popíjení kávy dělat společnost v budoucnu.
