Když v Brně v mrazivém únoru roku 1870 vypukl požár na Zelném trhu v domě kupce Böhma, v přilehlém divadle Reduta se rozpoutala panika. Herci odmítali hrát a diváci, kteří doposud klidně sledovali představení, vybíhali ven.
Ačkoli podle historického přehledu hasičských zásahů tehdy lehla popelem jen střecha kupcova domu, nad tehdejším Horním náměstím se vznášel strach. A ten o čtyři měsíce později dostal ještě výraznější kontury.
„Tehdy však naštěstí v divadle nebyli diváci ani herci. Požár začal asi v půl sedmé večer. To byla klika, jinak by oheň zmařil i lidské životy,“ upozorňuje archivářka Národního divadla Brno Jitka Nováková.
Katastrofický scénář však požár napsal budově. Ačkoli trval pouze dvě hodiny, stačil pojmout celé divadlo a ze stavby zbyly jen obvodové zdi a přední stěna se vchodem a schodištěm.
„Interiér divadla, jeviště a hlediště, vše kompletně vyhořelo. Zachoval se pouze sál Reduty, ze zařízení potom garderóba a knihovna, které požáru unikly,“ popisuje v Databázi divadelní architektury Kateřina Kohoutkova Gabrhelíková.
Mozart, císaři i Napoleonovi vojáci
Co požár způsobilo, se dodnes přesně neví. „Z doby německého divadla se v našem archivu téměř nic nedochovalo,“ přiznává Nováková. Divadla však dříve trpěla například na vznícení petroleje v lampách nebo na požáry závěsů, které chytly od kamen v lóžích.
Každopádně ve spletité historii Reduty či Taverny, v níž slavně koncertoval jedenáctiletý Wolfgang Amadeus Mozart a pobývali zde císaři Leopold II. a František II., ale také epidemiemi promořená Napoleonova vojska, šlo dokonce už o třetí velký požár.
První oheň přišel 14. ledna 1785. Divadlo prošlo opravou, jenže dva měsíce po znovuotevření, 16. ledna 1786, opět vyhořelo. Scéna otevřela za další rok.
„Třetí požár byl ze všech nejničivější. Asi se nemůžeme divit, že se tehdejší vedení města do oprav příliš nehrnulo. K obnově nebyla vůle, městská rada raději rozhodla o vystavění samostatně stojící monumentální divadelní budovy,“ popisuje Nováková.
Na spáleništi vyrostla tržnice
Definitivně tak zaniklo původní brněnské operní barokní divadlo, postavené patrně v létě 1733, jehož plán z roku 1847 se jako zázrakem i přes požár dochoval. V místě spáleniště později vyrostla tržnice.
„Hrálo se v novém Prozatímním a později Městském divadle. Význam Reduty jako společenského centra tak začal upadat. Divadelní provoz v ní byl obnoven až v roce 1909, od té doby se tu hrála komorní činohra,“ přibližuje archivářka. Nevystupovalo se v původním divadle, ale v upraveném sále.
O devět let později jevištní sál nechal upravit Karl Reinhardt. Dosavadní společné prostory začaly sloužit divákům a jeviště vzniklo z přilehlého východního křídla.
Z gruntu přestavět nechalo město Redutu až za první republiky. Hrálo se střídavě česky i německy. Divadelním sálem se stal původně taneční prostor, skončila tedy nejen tržnice, ale i plesy a bály, podle kterých dostala Reduta své jméno. Za druhé světové války se sem chodívali bavit lehčí múzou především vojáci okupačního wehrmachtu.
Herci jsou blíž divákům
V 50. letech zrestaurovali budovu Bohuslav a Kamil Fuchsovi, o dvě dekády později přibyla vinárna ve sklepě a nahoře na jevišti se soubory věnovaly operetám a lehčím divadelním žánrům. Hrálo se tam do roku 1993, pak kvůli havarijnímu stavu zůstala budova až do dokončení velké rekonstrukce v roce 2005 uzavřena.
„Stávající bezpečnostní systémy nesmí podobný požár dopustit. A věřím, že ani nedopustí. Protože to poslední, co divadla dnes potřebují řešit, jsou požáry,“ podotýká Martin Glaser, ředitel Národního divadla Brno.
Dnes Reduta slouží jako jeho třetí scéna, kterou využívají všechny soubory – činoherní, operní i baletní. „Reduta však rozhodně není žádnou škaredou a upozaďovanou třetí sestrou vedle Mahenovy a Janáčkovy scény. Je v ní zachováno, čím vším si prošla. A to jí dodává na osobitosti. Snoubí se v ní moderní stavitelství a historické prvky,“ vyzdvihuje ředitel.
Podle něj se právě v Redutě uchovává divadelní umění v „koncentrované“ podobě. „Herci jsou tu divákům mnohem blíž. Sázíme právě na atmosféru a spojení. Hrajeme hry s menším obsazením, ať už novodobé kusy, nebo činoherní komorní klasiku. V minulosti se tu hrávala opereta a svým významem byla Reduta pro Brno vždy důležitá,“ shrnuje Glaser.
Herci tak právě v Redutě píší dějiny svého souboru za jiných podmínek než na velkých scénách. Jak se jim to daří, mohou diváci sami nově ohodnotit. Vstupenky na zářijová představení si ode dneška zarezervují za symbolickou jednu korunu. O konečné ceně své vstupenky pak rozhodnou až na základě vlastních dojmů z inscenace.