Jeden a půl járu potem co komanči hókli v Práglu křivárnu, kábři z Brniska vygómali betálné první (a finišové) autopotlach GP na Masecu (25. 9. 1949, od járu 1950 F1). Ten jár se sešla na celosvětovó mixnu betálná sajtna: známé monacké borec Louis Chiron, Makaron „Nino“ Emilio Giuseppe Farina, siamské synek „Princ Bira“ Birabongse Bhanudej Bhanubandh, hrózek Anglán Peter Whitehead, Fanóš „Phi-Phi“ Philippe Etancelin a moc inéch známéch kofrů. Tu dobu bylo taky málo beneli a fára ho cucali moc. Talboty 50 pulčáků, maserati 100 a alfy přes 200 na kilo.

Štatlaři u teho nemohli mezerovat. A tak náš fotr sbalil mutru a nás kindoše, lautr šropála bráchu a mne pakátla na autopotlach. Šalinó sme valili na rolu durch Žabiny, Jóbsko do Kikiriksdorfu. Vocať šórem natrtali s dečmenem pod pazuchó a namazanén bimzálem fofrem k trávníku na špíz. Fotynek vysomroval nejaký flósky na stojku, a tak sme mohli hodit sicnu na dečmen. Čučku tu hodilo 380 litrů borců. Fotr program nekópil, a tak vyštráchal Versatilku a papírek na kósku papundeklu na startnumera a už káry valily.

Vůz italského šampiona vlétl do lidí a obyčejná zatáčka se stala legendou

Prvně mistrovali na Ceně Brna borci z našich kotlin, štychali se, ale žádné fofr. Přesto borec Jiří Janák buchl do škarpy a zagreboval do sna, byl tuhé. Eště den předem to vosolil na vysomrované maseratce Venca Uher do giršle a byl taky tuhoš. Domášovské borec Rudla Lodesu na v hajmu zbastlené mašině Rulo taky nezaválel, a tak to potem vařili špicoví borci fabální Bruno Sojka z Kopřivnice na káře Tatraplan Sport T602 a Zdeněk Treybal na Simca Gordini, keré ho podělal.

Pak už začala paradajsová mlata GP kár do objemu do 3 pulčáků. Makaroni, Fanóši a Angláni vařili na plný kule, a tak hned zkraja špicové kábr Farina buchl do borců co čóhali v zatáčce a nestačili se zdekovat. Dva z nich valili pod drn a 10 do špitlu. Maseratky fakt lítaly jak prdlý, a tak na sténým fleku hodil siamské princ Bira páru do zmoly a sicnu do stromovéch konárů. Jeho světle modrá maseratka se žlutým pruhem byla vodvařená.

Louis Chiron se svým maserati na trati

Napucovaný maseratky holt měly pechanec a hnědku výdrž. Tak ve šlusu to vyválel namistrované Anglán Whitehead s numerem 14 na fáru Ferrari-12 cylindrů, keré se celé špíl štychal s Etancelinem z Frankrajchu na Talbotu-6 cylindrů ten pigloval numero 3. Chiron na maserati byl z plotny vyobcované, a tak se poveselil jen jako kmocháček u kamoše ve štatlu na brněnské Augustinské třídě. Makaróni i Fanóši, keří byli ze startu moc namistrovaní, byli potom celí zelení, že to vyválel Anglán.

Protože v komóšskéch domovinách byly k dispozici jen káry nazývané „Ocelový oři“ a „Výkvět celin“, tak pantáti další GP autopotlachy na Masecu zkásli. Pak nastópily enem domovnicky rita a dál už výkvětová éra na burglech: J. Novosad, A. Vitvar, F. Šťastný, G. Havel, F. Boček, ale především G. Agostini, G. Hocking, M. Hailwood, K. Ballington, H. Baltisberger, F. Camatias a další. To už je však inší storka.

Farinův brněnský příběh v překladu do češtiny Po roce a půl, co komunisté provedli v Praze puč, nadšenci z Brna zorganizovali skvělý první (a poslední) automobilový závod GP na Masarykově okruhu (25. 9. 1949, od r. 1950 přejmenovaný na F1). Přijeli všichni světově známí závodníci: slavný monacký Luis Chiron, Ital „Nino“ Emilio Giuseppe Farina, siamský „Princ Bira“ Birabongse Bhanudej Bhanubandh, mladý Angličan Peter Whitehead, Francouz „Phi-Phi“ Philippe Étancelin a mnoho dalších známých jezdců. Tenkrát bylo málo benzinu a automobily ho spotřebovávaly hodně. Talboty 25 litrů, maserati 50 a alfy přes 100 na 100 kilometrů. Brňané u toho nemohli chybět. A tak náš táta s mámou vzali nás děti, malého bratra a mne kluka, na závody. Nastoupili jsme do tramvaje a jeli přes Žabovřesky, Jundrov do Kohoutovic. Odtud jsme šli pěšky s dekou pod paží a s namazaným chlebem na okruh. Pak rychle na trávníček ke trati. Táta koupil vstupenky ke stání, a tak jsme mohli samozřejmě i sedět na dece. Diváků bylo asi 380 tisíc. Otec program nekoupil, ale vytáhl tužku a papír s pevnou podložkou – kartonem, aby si zapisoval pořadí, a už to začalo. Jiří „Krtek“ Kratochvil František „Sysel“ Kratochvil První závod byla Cena Brna, kde startovali domácí jezdci, sice se předjížděli, ale žádné vysoké rychlosti. Přesto jezdec J. Janák havaroval do příkopu a zemřel. Den před tím narazil na vypůjčeném maserati Václav Uher do třešně a také zahynul. Brňan Rudolf Lodes na doma vyrobeném stroji Rulo moc neukázal, a tak nakonec závodili hlavně tovární jezdec Bruno Sojka z Kopřivnice na voze Tatraplan Sport T602 a Zdeněk Treybal na Simca Gordini, který vyhrál. Pak už začal hlavní závod GP vozů o objemu do 1,5 litru. Italové, Francouzi a Angličané jezdili na plný plyn a hned z počátku skvělý jezdec Farina havaroval a najel do diváků, kteří nestačili uhnout. Dva z nich zabil a 10 skončilo v nemocnici. Maseratky jezdily opravdu jako blázni a na stejném místě vyletěl z trati i siamský princ Bira do příkopu a zůstal sedět v koruně stromu. Jeho auto Maserati se žlutým pruhem samozřejmě také skončilo. Naleštěné maseratky neměly svůj den ani výdrž. Závod nakonec vyhrál namyšlený Angličan Whitehead s číslem 14 na vozu Ferrari 12 válců, který celý závod bojoval s Étancelinem z Francie na talbotu 6 válců s číslem 3. Chiron na Maserati také vypadl, a tak se rozveselil jen na křtinách jako kmotr u kamaráda v Augustínské ulici v Brně. Italové a Francouzi, kteří si hodně věřili, byli nakonec naštvaní, že to vyhrál Angličan. Protože ve východních státech byla k dispozici jen závodní auta nazývaná „Oceloví oři“ nebo „Výkvět celin“, vláda další závody GP na Masarykově okruhu zakázala a omezila jen na domácí závody. Pak nastala krásná éra motocyklů, jezdci J. Novosad, A. Vitvar, F. Šťastný, G. Havel, F. Boček, ale hlavně G. Agostini, G. Hocking, M. Hailwood, K. Ballington, H. Baltisberger, F. Camathias a další. To je však jiná historie.