Její videa o učení a rekreačním běhání už oslovila přes 40 tisíc lidí a do běžeckého klubu s názvem IMRE (In My Running Era, tedy V mojí běžecké éře) se pravidelně zapojují desítky účastníků.
„U nás to není o výkonu, ale spíš o společném kafíčku po běhu. To je víc než výkon,“ usmívá se Mariana Jadrníčková, zakladatelka běžecké komunity v Brně.
Jako mladší hrála aktivně basketbal, běhání si zamilovala až při vysoké škole. „Vždy jsem byla zvyklá sportovat, ale od doby, co trávím hodiny studiem, jsem chtěla hlavně na čerstvý vzduch. Přijde mi vtipné, že jsem začala běhat, protože v basketu se kolečka používají jako trest. A teď kvůli tomu dobrovolně vstávám v šest ráno,“ směje se Mariana, která má za sebou maraton i vícero půlmaratonů.
Běžeckých klubů teď v Brně vzniká fakt spousta a já jsem opravdu ráda, že se lidé chtějí hýbat.
Mariana Jadrníčková, zakladatelka běžecké komunity
Kromě své běžecké cesty dokumentuje na sítě i nejrůznější videa ze svého každodenního života. „Ze začátku se to týkalo hlavně učení. Snažím se lidi motivovat ke vzdělání, protože se mi nelíbí, když někteří influenceři tvrdí, že škola je k ničemu. Pak jsem začala běhat a vyzvala ostatní, ať se připojí. Sešlo se nás pár holek a časem se to tak organicky rozrostlo,“ popisuje start skupiny IMRE před třemi lety.
Přidat se může kdokoliv. „Některé běžecké kluby fungují tak, že mají jedno místo, kde si dávají pravidelně sraz a běhají pořád stejně. My nejčastěji chodíme do Lužánek, ale trasy hodně střídáme, v týdnu jsou kratší a o víkendech delší, třeba do Bílovic nad Svitavou,“ říká a dodává, že její nejoblíbenější je aktuálně brněnská náplavka u Poříčí. „Běžíme tempem zhruba šest minut na kilometr. Je to taková pomalejší rychlost, takže si u toho stíhám i s lidmi povídat. Na závěr si všichni dáme to kafe,“ líčí Mariana.
Na organizaci skupinových běhů už není sama. Pomáhá jí přítel Sergio, Španěl, který v Brně studuje medicínu. „Jeden je vepředu, druhý vzadu, takže máme přehled o celé skupině. Když se přidal partner, tak začalo chodit i více kluků. Od nich jsme pak slýchali přání, ať máme třeba dvě rychlostní skupiny, ale to jsme nechtěli. Nejsme jejich trenéři, spíše vedoucí výběhu, aby lidé věděli, kam a jak rychle běžet,“ vysvětluje Mariana.
Posilování je nejlepší prevence
Nejvíce lidí se na jejich společné běhy začalo přidávat kolem dubna před dvěma lety, kdy běžeckému klubu založili Instagram.
„Od té doby je naše komunita určitě silnější. Na začátku jsme neměli žádné jméno ani sociální sítě. Zkrátka jsme se sešli a běhali, a to si myslím, že bylo pro hodně lidí sympatické. Nechtěla jsem, aby chodili jen proto, že tam jsem já. Aby z toho nebyl klub influencerky, ale opravdu komunita. Běžeckých klubů teď v Brně vzniká fakt spousta a já jsem ráda, že se lidé chtějí hýbat,“ ujišťuje Mariana.
IMRE Run club Mariany Jandrníčkové se proběhl po mnoha zajímavých místech Evropy. Třeba při půlmaratonu v Římě.
Díky komunitnímu běhání si našla spoustu nových přátel a není zdaleka jediná. „Člověk pozná hodně lidí mimo svoji bublinu. Chodí k nám lidé z práv, medicíny, někdo pracuje v IT a někdo jiný je pilot. Chodí i lidé různého věku, jednou třeba přišel syn spolu s tatínkem. Holky mi často píšou, že si díky nám našly partu, se kterou teď jezdí na běžecké závody, na výlety nebo společně plavat,“ pochvaluje si různorodost skupiny.
Běhy oznamují každý měsíc dopředu na sítích a v oblíbené aplikaci Strava. „Ta je pro běžce nejvíc, protože si tam každý může měřit svoji aktivitu. Lidé tam běhají jak šílenci a všichni vždycky čekají, co tam kdo přidá,“ říká o aplikaci, která však může mít na někoho i negativní vliv.
„V období, kdy jsem měla čerstvě zraněné koleno, jsem si ji musela odinstalovat. Ale byla to chyba v mojí hlavě a nechci, aby to vyznělo tak, že přidávat svoje běhy je špatně,“ dodává Mariana, která se nyní soustředí i na posilování. „Je to nejlepší prevence, jednou týdně chodím i na pilates. Dost běžců se zraní právě kvůli tomu, že jen běhá a neposiluje,“ apeluje na ostatní.
Halloweenský běh i Budapešť
Přidat se k běžecké skupině nic nestojí. „Občas uspořádáme nějakou speciální akci, na kterou dáme stovku vstupné. Když jsme poprvé udělali vlastní trička, tak jsem si kvůli tomu založila živnost. Využívám ji ale víc u placených spoluprací, které mám jako influencerka. IMRE určitě není nic výdělečného. Většinou jde o barter s kavárnou, která nám umožní využívat jejich prostory pro naše výběhy, nebo firmy, co posílají dárky. Nechci na lidech nějak těžit, zatím jsem student a živí mě rodiče,“ komentuje finanční stránku Mariana.
IMRE Run club se vydal například na Budapešťský půlmaraton.
V poslední době organizovala kromě běžných výběhů také například halloweenský běh v kostýmech. Plánuje ale i větší zájezdy na zahraniční běžecké závody.
„Nejoblíbenější akcí je určitě Budapešťský půlmaraton, který se koná každoročně v září. Lidé se nás na něj ptají už teď. Byli jsme tam dvakrát a většinou jelo kolem dvaceti lidí. Organizovat zájezd pro tak velkou skupinu je ale už docela náročné. Máme tam společné ubytování i program a strašně se to chytlo,“ hlásí Mariana.
Místo influencerky soudkyně
Přestože běžecký klub odstartovala na sociálních sítích a je tam velmi aktivní, svou tvorbu bere spíše jako koníček. „Hodně si hlídám, kolik času trávím na telefonu. Snažím se to nebrat tak vážně, i když se někdy cítím provinile, že nejsem tak konzistentní jako jiné influencerky. Během zkouškového, když se učím klidně osm hodin denně, se mi nechce přijít domů a ještě o tom natáčet. Beru to pořád jako takový vedlejší produkt,“ tvrdí.
Běh ve spodním prádle, svíčková v kelímku. Otrlý mladík rád testuje hranice |
Svou budoucnost na sociálních sítích tedy nevidí. „Naplno bych se tomu věnovat asi nechtěla. Sice se snažím svojí tvorbou něco lidem předávat, ale určitě ji nevnímám jako náplň svého života ani nic převratného. Taky se mi zdá, že když je někdo na sítích něčím zajímavý a pak se dostane na úroveň, kdy ho to uživí, tak to ztratí kouzlo. Myslím si, že mám v životě na víc. Ani být právničkou mě neláká. Šla bych do toho jen v případě, že by se třeba příteli nepovedla nějaká operace,“ vtipkuje Mariana po předposledním semestru svého studia.
Profesně se jí totiž nejvíce zamlouvá stát se soudkyní. „Byla jsem na soudu na praxích a zatím mě to nadchlo nejvíc. Nicméně je to trochu problematické, protože soudci nemůžou podnikat. Člověk musí být opatrný a hodně si hlídat soukromí. Takže s influencerstvím to nejde úplně dohromady,“ uvědomuje si Mariana a na závěr dodává, že u běhání a vedení klubu naopak určitě zůstane.