„Myslím, že to začalo v roce 2018, kdy se chystala velká vlaková výluka,“ připomíná Havlík dobu, kdy cestující museli rok využívat brněnské dolní nádraží. 

Informace o výluce chtěl cestujícím podat zábavnější formou, aby jim komplikace v dopravě alespoň trochu zpříjemnil. „V té době jsme stvořili první básničku, ve které jsme vysvětlili, jak povedou vlakové linky a kam mají cestující jít,“ popisuje.

Poezie se pak stala součástí každotýdenního informačního e-mailu o výlukách a dalších aktualitách.

„Řekli jsme si, že budeme básničky přikládat k infomailům jako takové ozvláštnění, zpříjemnění čtení o většinou neveselých věcech,“ sděluje dobře naladěný muž.

Informační spisy každý měsíc přijímá něco mezi čtyřmi až pěti tisíci příjemci, z toho je 700 jihomoravských obcí a část také novináři, podle Havlíka tak e-mail dorazí k přibližně třem tisícům běžných občanů.

Básničky skládá sám. Pomoc si od kolegů vyžádá, když potřebuje nalézt vhodné téma. Za nejproblematičtější považuje situaci, když chce do básně zakomponovat dlouhý název Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje. 

„Na to se rým vymyslet nedá,“ směje se. „My jsme zvyklí používat výraz ‚ídéeska‘, ovšem to se každému s dopravním systémem nespojí,“ vysvětluje.

Proto častěji používá slova, jako je tramvaj, autobus nebo vlak.

Skladba básní se různí. Někdy se Havlík snaží do textu zasadit aktuální informace, ale to není primárním cílem. Spíše se snaží zábavnou formou zmínit informace dlouhodobějšího rázu, zpropagovat e-shop, kde cestující mohou zakoupit elektronické jízdenky, nebo aplikaci Poseidon, ve které lze snadno koupit jednorázové lístky.

Oblíbenec Skácel

O publikování básní na jiných platformách zatím autor neuvažuje. Připouští, že se možná v budoucnu jeho rýmy začnou objevovat třeba i na Facebooku. Návrh na vytvoření sbírky básní však s úsměvem odmítá.

„Občas se setkávám i s negativními reakcemi. Například že se to nerýmuje, že by to někdo byl schopný složit lépe a radostněji“ vysvětluje, proč jsou básně součástí pouze doprovodného e-mailu. 

Pozitivních reakcí je ovšem daleko více.

„Nejvíce mě potěšila starostka jedné obce na Znojemsku. Před Vánocemi se jí zalíbilo moje vánoční přání a požádala mě, zda by ho mohla přečíst občanům v místním rozhlase. To mě opravdu zahřálo u srdce,“ říká.

Inspiraci Havlík čerpá především od brněnských básníků, jeho oblíbenci jsou Jan Skácel a Oldřich Mikulášek.

„Mohl bych je označit za svoje vzory, ke kterým bych chtěl jednou dospět, ale nikdy nedospěju,“ popisuje se smíchem. Pro skladatele básní doporučuje aplikaci Poetizer, která je zdarma ke stažení na mobilní telefony.

Autor básní pracuje jako vedoucí odboru tarifního, marketingu a rozvoje. Pod dlouhým názvem je v podstatě ukrytý vztah a komunikace se zákazníky. Tedy řešení jejich dotazů, žádostí o změny či různých připomínek.

„Co se týká tarifního, tak řeším ceny jízdného, změny jízdních a smluvních podmínek. A také revizory, což někteří cestující neuslyší rádi, ovšem bez nich bychom nemohli fungovat,“ uvádí.

Co se týče marketingu, s příjmy inzerce příliš starostí nemá, v regionálních autobusech a vlacích jsou inzertní plochy malé.

„Spíše se snažíme o propagaci veřejné dopravy. Chceme v lidech vzbudit pocit, že se nejedná o žádnou ‚socku‘, ale o kvalitní způsob přepravy po městě a kraji,“ podotýká Havlík.