„Hlavní výzvou bylo najít něco, co těch pět zemí spojuje. Jako Středoevropani totiž nemáme s tamním životem zkušenosti. Na základě minulých spoluprací jsme si proto k projektu přizvali i zahraniční architekty, včetně těch severských,“ nastiňuje Bílek mezinárodní kooperaci, která zúčastněným vynesla zlatou medaili v kategorii nejlepší exponát/expozice od mezinárodní odborné poroty soutěže World Expolympics.
Co pro vás ocenění ze strany odborníků znamenalo?
Vnímám to jako velké zadostiučinění a určitě i splnění jednoho z mých snů, protože světová výstava Expo je nejvýznamnější událostí ve výstavnictví. A působí to o to silněji, že jsme s našimi návrhy často těsně neuspěli v soutěžích pro národní účast Česka, Slovenska nebo Švýcarska. Do soutěže o severskou expozici jsme pak přirozeně dali nejvíc energie.
Světlo může při správném použití zapůsobit lépe než nádherné dekorace.
Jaká byla pozice vašeho Exponexu v mezinárodním týmu?
Naše hlavní role byla koordinační, to znamená na všechno dohlížet a dávat to dohromady. Hlídali jsme design, technické řešení i finanční stránku. Námi přizvané švýcarské studio Habegger zaštiťovalo scénografii, kolegové architekti z Japonska se zase zabývali ekologickou udržitelností.
Jaká byla idea vašeho návrhu?
Základní nápady vycházely ze severského hodnotového zakotvení, které nám tamní architekti spadající do našeho týmu přiblížili. Pro ně jsou zásadními prioritami rodina nebo fyzická i duševní pohoda člověka, sociální aspekty a ekologická udržitelnost. Protože tyto hodnoty představují něco, co mají všechny prezentované státy společné a díky čemu se jim dobře spolupracuje, výchozím motivem se stala právě jejich semknutost neboli takzvaná důvěra v kruhu. Na základě toho vznikl název našeho návrhu „Severský kruh důvěry“.
Jak se tato myšlenka promítla do interiéru pavilonu a výstavy?
Spojení pěti zemí do jednoho celku jsme vyjádřili hlavním prvkem expozice, kterým byl papírový vír, spirála zavěšená v centru výstavního prostoru. Na jednotlivé listy papíru s fotografiemi z běžného života se přenášela videoprojekce o celkové délce 85 metrů. Protože příroda je pro seveřany také velmi zásadní, vír doplnily modely skal na podlaze a na stěnách představující severskou krajinu. V nich byly nainstalované interaktivní monitory, které prostřednictvím krátkých animací předávaly návštěvníkům informace k prezentovaným tématům.
Jakou roli sehrál severský přístup k životnímu prostředí například při výběru materiálů?
Materiály jsme volili s ohledem na to, že se Expo uskutečnilo na japonském území. Japonci jsou obecně minimalisté, kteří pracují s materiály velmi citlivě. Jejich kultura je silně spojená s papírem a dřevem, skrze tyto materiály jsme chtěli propojit Skandinávii s Japonskem. A vzhledem k tomu, že obrovským tématem ve světě je udržitelnost, snažili jsme se využít recyklovatelné zdroje, což papíry jsou.
Kolik času vlastně celý proces od rozjetí projektu po dokončení pavilonu zabral?
Začínali jsme v říjnu 2023 a hotovo jsme měli v dubnu 2025, takže to trvalo rok a půl. Většinu času zabralo jednání mezi námi a zástupci prezentovaných zemí o připomínkách k návrhu a jejich zpracovávání. Ke konci jsme pak nějakou chvíli strávili testováním zavěšení víru a videoprojekce.
OBRAZEM: Fronta na knedlíky a plzeň od Japonky. Česko na končícím Expu přitahuje |
Jaký máte ke skandinávské architektuře vztah?
Musím říct, že jsem se severskou architekturou inspiroval hodně. A s Japonskem to mám vlastně podobně. Dnes mě však hlavně inspirují přímo lidé a značky, pro které navrhuji a stavím.
Jak se to ve vaší práci projevuje?
Tak, že se nesnažím přehnaně předvádět nějakou svoji vizi, aby moje projekty co nejvíc ohromily. Naopak chci vždycky dělat architekturu určenou pro daného klienta, jelikož on je ten, kdo bude výsledek využívat. Já mu samozřejmě mohu doporučovat a obhajovat svůj pohled nebo případně vysvětlovat, co je podle mě špatně. Ale je to vždy o diskusi, jaká je vize a co má stavba symbolizovat. Mě inspirují především myšlenky klienta.
Setkal jste už s požadavkem, který nebylo možné provést?
Ve výstavnictví se setkáváme se spoustou věcí, které v běžné architektuře nenajdete, a zjišťujeme, že postavit můžeme skoro všechno. Limity jsou většinou finanční a časové.
Realizoval jste někdy projekt, za který se zpětně stydíte?
Řekl bych, že jsem opravdu nikdy nevytvořil nic, pod co bych se nepodepsal. Jsou samozřejmě expozice malého rozsahu, které jsou designově jednodušší, ale to také nejsou projekty, u kterých bych zapřel, že patří nám.
A na jaký projekt – s výjimkou Nordic pavilionu – jste mimořádně hrdý?
Stavba, která v nedávné době dopadla velice dobře a určitě měla dopad na pozitivní vnímání Exponexu, byl Švýcarský dům pro sportovce na olympiádě v Paříži, který vznikl na zahradě švýcarské ambasády. Tam jsme zvládli opravdu složitý proces realizace, kdy jsme museli dostat přibližně metrovými dveřmi přes ambasádu asi 110 tun materiálu. Chvíli jsme uvažovali, že to tam budeme dostávat vrtulníkem, ale získat povolení pro přistání uprostřed Paříže je dost složitý proces. Nakonec jsme si poradili a na to jsme skutečně hrdí.
Kostely teď moc nefrčí, ale věřím, že jsem v Brně ještě neskončil, říká architekt |
Je pro vás jistá komplikovanost něčím, co vás na projektech láká, nebo je prostě přijímáte a až poté v nich hledáte výzvu?
Řekl bych, že se i v malých věcech snažím najít nějakou výzvu. A vždycky, když vím, že je klient něčím omezený – ať už místem, penězi, čímkoliv – tak na to jdu způsobem, že z nevýhody udělám výhodu. Tenhle přístup se mi už mnohokrát osvědčil.
Můžete být konkrétnější?
Můžete mít luxusní výstavní expozici například celou ze zlata, která většinu lidí ohromí. Stejného efektu ale můžete docílit i použitím levných materiálů. Jenom se musí správně použít, musíte se třeba zaměřit na správný detail. Nebo na světlo, které při správném použití může zapůsobit lépe než nádherné dekorace a podobné prvky.
Když mluvíte o efektu na pozorovatele, co považujete za laickou veřejností nedoceněnou složku architektury? Čemu by měli lidé u staveb věnovat větší pozornost?
Když jsem začínal s architekturou, přišlo mi, že lidé příliš nevnímali přidanou hodnotu architekta. Ptali se „proč potřebuji architekta, když jsou všechny domy stejné? “ Ale začínám vnímat, že se tento názor postupně mění.
Čím to podle vás je?
Především množstvím kvalitních realizací, které vznikají. Ať už lidé přijdou do kvalitního rodinného nebo bytového domu navrženého architektem, či navštíví nějakou veřejnou budovu. Když jsou tyto objekty kvalitně navržené, tak podle mě každý pochopí, v čem spočívá pravý význam architekta. Že na to, jak něco postavit správně, nejspíš nemůže laik přijít sám. Dnes si samozřejmě díky umělé inteligenci zadáte parametry a něco vám vyskočí. Nicméně architektura je komplexní obor a právě architekt se vám snaží dát všechny faktory dohromady takovým způsobem, aby vám ušil výsledek přímo na míru.
Pociťujete ve své praxi rozmach umělé inteligence (AI)? Mnoho kreativních profesí ji vnímá jako ohrožení.
Vždy záleží na tom, jak ten nástroj používáte. Je to dobrý pomocník, ale zlý pán. My ji ve firmě vlastně využíváme už dost dlouho. Pomáhá nám například v konceptuální části projektů, kdy vyhodnocujeme, jak spolu budou různé hmoty, barvy a podobně fungovat. Tohle prověřování nám dříve zabralo i několik dní, nástroje umělé inteligence nám tenhle náhled poskytnou relativně rychle. Není to produkt, který chceme ukázat klientovi, ale ověříme si tím, co potřebujeme, což nám šetří strašně moc času. Umělá inteligence ale podle mě nikdy nemůže umět správně zpracovat a zformovat to, co vám vzniká v hlavě nebo co dokážete vycítit při osobní komunikaci s klientem.
Co plánujete dále?
Samozřejmě vyhlížíme další světové Expo, které se koná v roce 2030 v Rijádu. Mezitím bude také menší specializované Expo v roce 2027 v Bělehradě. Exponex zároveň vytváří stánky na výstavách po celém světě nebo se podílí na realizacích e-sportových a sportovních událostí, které se nyní odehrávají především v arabském světě. To jsou také obrovské výzvy.