Mikulka se narodil jako syn dělníka, kterého navíc Němci za druhé světové války zavřeli, protože se popral s německým vojákem. „Pomáhal jsem naší máti. Na konci války mi bylo dvanáct roků. A to už jsem měl tři mladší sestry, nejmladší se narodila roku 1940,“ vyprávěl před lety v rozhovoru pro MF DNES. V něm také líčil, jak coby rodina vězně bez přídělových lístků byli odkázáni na to, co jako chlapec sám sehnal, aby neumřeli hlady a nezmrzli.
Právě těžké válečné časy ho na celý život nesmazatelně zasáhly. I proto patrně utíkal do svého snového barevného pohádkového světa.
V letech 1948 až 1952 studoval grafické oddělení Vyšší školy uměleckého průmyslu v Brně, pak monumentální malbu v ateliéru Jána Želibského na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Akademickým malířem byl od roku 1958. Od té doby žil a tvořil v Brně jako svobodný umělec.
Jedna z jeho prvních a dodnes nejúspěšnějších dětských knih byla Všelijaká koukátka malých i velkých uchechtánků, aby neměli dlouhou chvilku. První vydání vyšlo v roce 1963. Kniha je plná Mikulkových ilustrací a básniček. Vznikla z jedné z jeho prvních výstav v brněnském Domě umění v roce 1961 a z výstavy o rok později v Praze. Děti už tehdy do návštěvnické knihy psaly „Mikulka je šikulka“.
„Jeho stylově nezařaditelná malířská i literární tvorba se vždycky tvrdošíjně vymykala všem aktuálním uměleckým trendům. Situace a příběhy, které maluje a vypráví, jsou osobitou interpretací jeho představ a iluzí i bezprostřední reflexí přítomnosti. Alois Mikulka vytváří vlastní svět (ve svém vymyšleném imaginárním State Louis – pozn. red.), kde je možné snít, domýšlet si pointy naznačeného děje. Příznačná je jejich osobitá poetika i smysl pro stylizaci a nadsázku, humor a fantazie,“ charakterizovala před lety Mikulkův styl kurátorka Domu umění Jana Vránová.
Hravý Mikulka dál tvoří zlou srandu. Z bible, komiksů i rodného Brna |
O svém vysněném „státě St. Louis“ napsal Mikulka imaginativní Deník. V jeho duchu tvořil i své snové obrazy. Sám si ilustroval desítky vlastních knih. Jako ilustrátor se podílel i na publikacích celé řady jiných autorů, například Františka Bartoše, Jaroslavy Blažkové nebo Františka Gellnera.
V roce 1997 byl zapsán do Zlatého fondu české literatury pro děti a mládež. Za svá literární i výtvarná díla obdržel mnoho našich i zahraničních ocenění. Vystavoval nejen v Česku, ale i v zahraničí. V brněnských ulicích – hlavně na Vinohradech a v Líšni – má řadu plastik.
„My jsme byli taková komediantská parta, muzikanti, malíři, sochaři, herci. Mikulka ilustroval několik knížek, byl takový trochu ubrblaný, ale tak jako něžně a dobrácky. Je mi to líto,“ řekl pro Radiožurnál jeho spolupracovník, hudebník a dokumentarista Jiří Vondrák, který stanici potvrdil Mikulkovo úmrtí. O úmrtí umělce informovala jako první.
15. července 2022 |
