Šly jak stroje, vnímaly jen další krok. Pochod smrti skončil ve Volarech

  9:28,  aktualizováno  9:28
Místo, kde utrpení vrcholilo. Ve Volarech na Prachaticku před 80 lety skončil transport smrti. Američtí vojáci trpící židovské ženy osvobodili 5. května. Na zdejším hřbitově je pochovaných 95 žen, které dlouhou cestu z Polska přes Německo nepřežily.

Pochod vyšel koncem ledna roku 1945 z koncentračního tábora Zelená Hora v Polsku. Postupně se dostal do koncentračního tábora ve Svatavě u Sokolova, dále do Helmbrechts v Německu a následně 13. dubna vyrazil přes Šumavu na jihozápad.

Není stále jasné, kolik žen pochod v jaké etapě absolvovalo a jaká příkoří cestou musely prožít. Kolik jich zemřelo a kde jsou jejich těla pohřbená. Kdy vlastně přesně do Volar dorazily. Každopádně tam to na sklonku války skončilo. Na zdejším hřbitově je pochovaných 95 žen. Dvacítka z nich nemá jméno. A možná už nikdy nedostane. Ačkoli badatelé pečlivě prošli záznamy a archivy jak v Evropě, tak v Americe, nelze zatím dát dohromady ucelené informace o transportu.

80 let od konce války

„Nemáme seriózní studii. Není z čeho čerpat. Máte polovinu dílků puzzle a jen si ten chybějící obraz domýšlíte,“ zdůraznil ředitel volarského muzea Jaroslav Pulkrábek.

Tématu se věnovala i Jaroslava Krejsová, která své amatérské bádání shrnula v knize Přes Volary přešla smrt. „Tuto knihu hodně kritizují, ale je to ta nejlepší, co máme,“ připomněl.

Výpovědi byly zkreslené

Američtí vojáci ženy osvobodili pátého května. „Je třeba si říci, že židovky ve věku od 16 do 30 let, které došly do Volar, byly neskutečně ztýrané. Vážily v průměru 38 kilogramů. Neměly ponětí, kde se nacházejí, kolikátého je. Šly jako stroj, nevnímaly. Byly prakticky v bezvědomí. Vnímaly jen to, jak udělat další krok, aby nepadly, protože by jinak byly zastřeleny,“ popsal Pulkrábek.

Vojenské zápisky byly plné nepřesností. „Každá jednotka sice měla svůj divizní deník, kam se všechno psalo. Ale vedli to vojáci, kteří nebyli kronikáři. Navíc když přišli do kolny, kde bylo téměř padesát polomrtvých žen, tak budete psát, co měla která na sobě? Jak byla učesaná? Abychom ji mohli později identifikovat? Ne. Začnete dělat kroky, abyste je zachránili. Aby přežily,“ zdůraznil.

Většina svědectví pochází z výpovědí až několik měsíců poté, když se přeživší ženy dostatečně zotavily. Výpovědi pak byly zkreslené.

„Samy nevěděly, kolikátého je. Takže my netušíme, kdy přesně přišly. Jestli třetího, nebo čtvrtého května. A aby odpověděly, v kolik přišly, kolik jich bylo, kdo je doprovázel, co jste dělaly, co vám říkali, to si mnohdy nedokázaly ani vybavit,“ nastínil.

Bílá místa v historii nepomohla zaplnit ani následné rekonstrukce. „Existuje například filmový záběr, kde Američani natočili vyzvednutí některých těl. Ale vůbec to nesedí s tím, co je popsané ve výpovědi,“ poznamenal ředitel muzea.

Pohřeb do hromadného hrobu byl 11. května 1945. Svezli sem oběti, které zemřely vysílením cestou nebo je němečtí vojáci zastřelili. Další těla se našla ještě rok po válce.

Přes Volary přešly za války čtyři pochody smrti, vypráví badatelka

V hrobě je uložený i jeden muž. „Podle očitých svědectví to měl být Ukrajinec, který utíkal z Českých Žlebů a zastřelili ho na lávce v Dobré. A tam ho zahrabali. Když pak přišli Američani, tak si na to místní vzpomněli, tělo vyzvedli a pohřbili ho do tohoto hrobu,“ uvedl.

Jeho identitu však nelze stoprocentně určit. „Jeden badatel v německých policejních záznamech našel informace o nějakém Polákovi, který utíkal z Českých Žlebů a zastřelili ho. Němci byli byrokrati a tohle všechno měli velmi pečlivě zapsané. Ale nikde není ani řádka o tom Ukrajinci,“ uvažoval Pulkrábek.

Poslední přeživší je na Novém Zélandu

Situace v pátrání v minulosti je složitá také v tom, že ve Volarech na konci války žili téměř výhradně jen Němci, kteří byli poté odsunuti. Češi, kteří odešli v roce 1938 do vnitrozemí a kteří se sem následně vraceli, se tak o transportu dozvěděli také vlastně jen z doslechu.

Přímí svědci si tuto informaci nechávali hlavně pro sebe. Německé obyvatelstvo se totiž samo stalo terčem šikany od Čechů. „Otočilo se to. Stejně tak, jako se chovali Němci k židům, pak se nyní chovali Češi k Němcům. Neměli hvězdu, měli pásku. Češi se mstili,“ dodal ředitel.

Ženský transport nebyl jediný, který přes Volary za války prošel. Sami Američané donutili volarské Němce projít okolo ženských mrtvých zbídačených těl. Poslední přeživší účastnice pochodu by měla podle Pulkrábkových informací žít na Novém Zélandu.

Pochod smrti: Půjdeš dál, nebo půjdeš se mnou do lesa na houby?

Do Volar ale míří jejich potomci. „V roce 2022 zde byla vnučka s rodinou z Ameriky. Když babička umírala, tak jí slíbila, že místo navštíví. Na hřbitově našla na náhrobcích své dvě tety,“ řekl.

Volary se nyní připravují na pietu na židovském hřbitově. Ta začne ve čtvrtek v 11 hodin. „Přijedou sem jak ze Zelené Hory, odkud pochod vyšel, tak z Helmbrechtsu, odkud pokračoval. Očekáváme také zástupce židovské obce. Hosty vezmeme na místa, kudy pochod prošel, a řekneme si, co se tam stalo. Ale vyrazíme také například na Františkov, který s pochodem přímo nesouvisí, ale byla tu podzemní továrna na výrobu Messerschmidtů, kde zemřelo spousta zajatců,“ uvedl ředitel.

Akce má význam i s ohledem na budoucnost. „Sejdeme se tři města a probereme představy o spolupráci. Těžko říct, kolik žen, které vyšly na začátku, došly až do Volar. Třeba ani jedna. Ale bereme to, jako že pochod odněkud vyšel a někam došel. A my si musíme toto smutné dědictví připomínat,“ uzavřel.