Série výstřelů, dým, povely od velitele zásahu. Mohlo by jít o natáčení filmu. Družstvo mladých lidí, mužů i žen, si ale ve vojenském prostoru Boletice cvičí skutečný zásah. Přihlásili se na dobrovolné měsíční cvičení.
A jeho součástí byla i střelecko taktická příprava, kdy si jako tým musí poradit s nepřátelskou posádkou v autě. To se náhle objevilo v prostoru, kde operují.
Počasí je příjemné, okolo 23 stupňů Celsia. Studenti mají na sobě výstroj, která může vážit až 15 kilogramů, a z obličeje s maskovacími barvami jim svítí jen oči. Přestože za absolvování výcviku je na konci čeká i finanční odměna ve výši 40 tisíc korun, je pro ně důležitý hlavně zážitek.
Útvar 25. protiletadlového raketového pluku ze Strakonic se letos připojil k dalším v České republice, které nabídly o prázdninách středoškolákům možnost vyzkoušet si vojenský dril v praxi. Nezavazuje je to k nástupu do armády, ale mohou si odnést výcvik a návyky, které by se jim mohly hodit v profesích souvisejících s krizovým řízením.
„Na dobrovolné vojenské cvičení k nám na útvar nastoupilo 56 studentů, z toho 13 žen. Aktuálně jich máme 53, dva odešli ze zdravotních a jeden z osobních důvodů. Začalo 7. července a bude trvat do 1. srpna,“ popsala aktuální stav mluvčí útvaru Jana Samcová.
„Všichni to velmi dobře zvládají. Je to nápor, za krátkou dobu toho musí hodně vstřebat a naučit se. Seznamují se se základními dovednostmi, co by měl umět každý voják od začátku. Kromě pořadové přípravy je to i taktická střelecká příprava, topografie, zdravověda, spojovací příprava, opravdu se nezastaví,“ dodala.
Budíček je v 5:30 a den začíná rozcvičkou. Následuje rozvrh činností a zaměstnání. Studenti se zastaví až v deset hodin večer. Volno si mohou užít částečně o víkendu.
Družstvo se vrací ze své zkoušky a zjišťuje, že jeden z nich ztratil zásobník munice. „Na jaký trest bys to odhadl?“ ptá se velitel mužstva. Odpověď zní 15 kliků. K zemi jde ale zbytek týmu včetně velících důstojníků.
VIDEO: Redaktor MF DNES cvičil musado a na trenažéru sestřeloval vrtulník |
„Je to velmi důležité si dávat pozor na zbraň, protože kdybychom byli na skutečné misi a zbraň někde zapomněli, nechali, je to velký průšvih. Jde o to, že by nám ji mohli vzít a použít proti nám. Takže pokud se stane, že ji zapomeneme, čeká nás právě trest. Všechny. Například kliky,“ vysvětluje devatenáctiletá Tereza Kodadová, která přijela ze Stehlovic na Písecku.
Tereza si plní částečně svůj sen. „Chtěla jsem si zkusit, jaké je to být vojákem. A když jsem viděla na internetu, že si to opravdu můžu zkusit, byla jsem nadšená. Řekla jsem si, že do toho jdu,“ svěřila se s tím, že je zde velmi spokojená.
„Máte spoustu nových zkušeností, nové kamarády. Protože tady musíte pracovat jako jeden celek, což je pro mne hodně nové. Jeden za všechny, všichni za jednoho. Protože jakmile někdo udělá průšvih, odpykají to všichni. A je to vlastně skvělé,“ soudí.
Dokáže si představit, že by sloužila v armádě. „Přemýšlím právě, co ještě nás čeká, ale ráda bych do armády nastoupila. Tak uvidíme na konci,“ naznačila. „Obtížná je pro mě střelba, nikdy jsem nestřílela. A také jak zacházet se zbraní, jak ji čistit, jak o ni pečovat,“ komentovala. „Nejtěžší pro mě osobně je ale stíhat kluky. Být s nimi vyrovnaná. Přece jen jsou silově výkonnější než my ženy. Ale já bojuju a oni mi hodně pomáhají,“ směje se.
Záložáci cvičí v Boleticích ošetření zraněných pod palbou |
„Mám rád adrenalin a sport. Chtěl jsem si zkusit práci s výstrojí, je to hodně těžké. A taky jsem si chtěl dojít pro finanční odměnu. Ale nejhlavnější je pro mě ten zážitek,“ vyjádřil se její kolega, devatenáctiletý Pavel Staněk z Českých Budějovic.
Střelecko taktickou přípravu, kterou právě absolvoval, považuje za svoji nejoblíbenější. „Myslím si, že mi to šlo. Je tu spousta dalších podobných akcí a velmi mne to baví. Takže ano, zvažuji, že po výcviku nastoupím do armády,“ naznačil.
Jaroslav Daverný, velitel 25. protiletadlového raketového pluku, který výcviku přihlížel, je se studenty spokojený. „Mají možnost si to vyzkoušet. Je hezké vidět mladé lidi, kteří se snaží něco se naučit, něco si zkusit. Vůbec to neznamená, že to musí dělat, a už vůbec ne navěky. Je to výzva, co jsem schopný ještě udělat a naučit se,“ zdůraznil.
Peníze, které na ně na konci čekají, podle něj nejsou hlavní motivací. „Spíš je to tak, něco si vyzkouším, něco se naučím, a ještě k tomu dostanu odměnu,“ poznamenal.
Protiletadlovci testovali novou generaci zbraně, dovede ničit i drony |
Zásadní je podle něj to, že uchazeč má základní kondici a že na ní chce pracovat. „I my v práci máme možnost sportovat, jít si zaběhat, fyzička se dá dotrénovat,“ sdělil.
„Já osobně jsem velký zastánce sportu, takže bych byl opatrný s tvrzením, že například IT inženýr v armádě nemusí mít fyzičku. Musí. Protože i když bude sedět v nějakém kontejneru mimo bojiště, může na něj taky dojít. A on musí být součástí týmu a musí umět pomoci ostatním. Musí umět střílet, plazit se, vydržet noc někde a bez ničeho. Takže z tohoto principu je taky výcvik a fyzička důležitý i pro ty, kteří jsou specialisté,“ zdůraznil.
Kurz by podle něj mohl pomoci náboru, hlavním cílem to ale není. „Vychováme lidi, kteří se v případě potřeby mohou začlenit do armády nebo jakýchkoli činností spojených s krizovými situacemi,“ zdůraznil. „Absolventi si tím zvýší kvalifikaci a konkurenceschopnost na trhu práce. Rozhodnou se, zda nastoupí do armády, nebo někam jinam,“ uzavřel.