Už téměř dvacet let provozuje Vladimír Kössl (56 let) útulek a odchytovou službu Animal Rescue, která v Českých Budějovicích a okolí funguje prakticky nepřetržitě. Vyjížděl ke zvířatům na nedávné Vánoce stejně jako každý všední den.
Můžeme začít vaší profesní cestou, která vás dovedla až k současnému útulku?
Původem jsem lesník, pracoval jsem jako hajný. Nicméně divoká 90. léta přinesla řadu změn. Až se ke mně dostala nabídka města České Budějovice, které shánělo někoho, kdo by jim zajistil odchyt zvířat. V roce 1995 jsem absolvoval kurzy na odchyt a péči o zvířata v útulcích. Odchytovou službu jsme postavili v podstatě od píky, protože nikdo nevěděl, jak to vlastně má fungovat. Nebyly informace, vybavení, zkušenosti. V Budějovicích se pak měl stavět nový útulek, který by pokrýval i okolní obce. Bylo vše připravené, a to včetně pozemků a peněz. Ale přišly volby, změnilo se vedení města a s ním i priority a stavba útulku se škrtla. Rozhodl jsem se, že odejdu a budu se tomu věnovat soukromě. To bylo v roce 2007.
Jak to tehdy vypadalo?
Začátky byly krušné. Oslovit obce, přesvědčit je, že jde o povinnost, kterou musejí dělat. A na kterou nemají samy kapacitu. A tudíž je to služba, která je pro ně výhodná. Začínali jsme s několika obecními kotci na různých místech, pak v útulku, který byl na Hůrce, tam jsme byli v pronájmu. Majitel ale měl po čase jiné záměry, pozemek prodal a my koupili vlastní pozemek, na kterém jsme dosud.
Ale částečně máte útulek i v Novohradské ulici v Budějovicích.
Tam já bydlím. A v tuhle chvíli tam zajišťujeme péči o kočky. Ale je to takové provizorní řešení, které není dlouhodobě udržitelné na odpovídající úrovni. Každý útulek totiž musí mít nějaká pravidla a náležitosti. Poslední čtyři roky jsme pracovali na tom, že to tady posuneme někam dál. Že postavíme budovu, která nám umožní kvalitnější péči o zvířata. Ale také nabídne lepší zázemí zaměstnancům, abychom měli dostatečné skladovací prostory, měli kde vykoupat a ostříhat zvířata. Měla tu být ošetřovna, do které mohl dojíždět veterinář, aby ošetřil zvířata na místě. Vyhřívané kotce, bydlení pro obsluhu a tak dále.
Útulek provozuji 18 let. A za ta léta mě už to unavilo, trochu otupilo, nadšení se ztratilo.
A co se stalo?
Když jsme pozemek kupovali, zjišťovali jsme, zda tady lze útulek vybudovat. Jsme tu na takovém rozmezí tří katastrů (Nová Ves, Staré Hodějovice, Srubec, pozn. red.), daleko od zástavby. Povedlo se nám dosáhnout změny územního plánu, podařilo se nám zařídit veškeré náležitosti, co se týče stavby ve smyslu stavebních plánů a dalších povolení, vyjádření hasičů, hygieny, veteriny a tak dále. Požádali jsme o povolení stavby. Tu jsme chtěli financovat z prodeje jiných pozemků. Ale netušili jsme, že jeden z vlastníků sousedního pole bude svými připomínkami záležitost blokovat. V tuhle chvíli stavební řízení stojí. A asi pár let ještě bude. Necháme se překvapit.
Takže zde panuje stavební stop-stav, nebo přece jen jsou nějaké výhledy a plány?
Na možnost stavebního rozvoje si asi musíme ještě počkat. Jinak ale normálně jedeme dál. Jen máme zkomplikovaný život tím, že my i zvířata musíme nadále fungovat v jednodušším režimu, ve venkovním prostředí. De facto nyní provozujeme dva útulky souběžně na různých místech. Pro psy a pro kočky. A je to situace, která značně komplikuje práci i život. Proto byla snaha to nějak centralizovat, posunout to do vhodnějších podmínek. Ušetřit nám čas, který pak můžeme věnovat něčemu jinému. A bohužel tou zablokovanou stavbou to nyní padá. Uvidíme, jak se to podaří vyřešit.
Zvíře jako vánoční dárek je špatně, říká šéf odchytové služby |
Na konci loňského roku jste informoval na sociálních sítích, že jste se rozhodl pro zásadní změny. To asi nepřišlo z minuty na minutu.
Útulek provozuji 18 let. Určitě ne sám, ale to hlavní bylo na mně. A za ta léta mě už to unavilo, trochu otupilo, nadšení se ztratilo. Navíc doba se mění, včetně technologií a sdílení informací. A je třeba, aby se do toho vložila mladá krev, která fungování útulku posune víc dopředu. Takže od Nového roku už útulek neprovozuji já jako soukromá osoba, ale spolek. Mění se právní subjektivita. Já ustoupím do pozadí a spíš budu zajišťovat technické a materiální záležitosti, bude-li třeba, pomohu a poradím. Nadále budu jezdit do terénu odchytávat zvířata.
Jak máte zajištěné financování útulku?
Financování útulků, respektive úhrada péče o zvířata v nich, je upraveno legislativně. Odchyty zvířat a péči o ně fakturujeme obcím, nebo majiteli v případě, že ho zjistíme. Vzhledem k tomu, že vše bylo vedené na mě jako fyzickou osobu, tak vše, co se netýkalo přímé péče o zvířata, jsem financoval z vlastních zdrojů. Nákup pozemku, automobilu, vybavení... Máme také dárce, kteří nám pomáhají, ale ne v takovém objemu, jak by si někdo mohl myslet. A tyhle peníze doposud šly skutečně jen přímo ke zvířatům na péči o ně. Na operace, kastrace, nákup speciálních diet, zkrátka nadstandardní věci, které by obce nebyly ochotné nebo schopné hradit.
Pomůže jiná právní subjektivita, tedy neziskovka, třeba při čerpání dotací?
To si řada lidí myslí, ale dotace na útulky nejsou. Pravda je, že neziskovka má jiné toky peněz, má jiné možnosti než já jako soukromá osoba. A i dárci, ať již soukromí, nebo firmy, raději přispějí neziskovce než fyzické osobě. Ale že by existovaly dotace jako takové, to bohužel ne.
Ve svém vyjádření na sociálních sítích jste napsal, že si chcete uvolnit ruce i ústa i myšlenky. Měl jste tím na mysli něco konkrétního?
V útulku bude nový vedoucí, a tím pádem tady budu jen jako pomocná síla. Umožní mi to věnovat se věcem, na které nezbýval čas, osvětě, práci s dětmi. My jsme to dělali, ale v obrovském presu. Budu se moci k nějakým věcem vyjadřovat jako soukromá osoba. Budu mít volnější ruce.
Nevím, co je rutina, každý den v práci je jiný |
A nová krev se bude věnovat věcem, které umí ona.
Leccos se budou muset naučit. Představa o práci v útulku může být pro některé zkreslená a zidealizovaná. Ale je to tvrdá, fyzicky i psychicky náročná dřina. V pátek i ve svátek, v každém počasí, 365 dní v roce. Já jim budu nápomocen. Ale budou to dělat radostněji než já nyní, protože mají ještě sílu. Já už se teď cítím semletý a trošku jsem ztratil právě ten optimistický výhled do budoucna.
Přesto se stále chcete věnovat své práci. Věříte jí.
Pevně věřím tomu, že se pro zvířata ani pro veřejnost nic zásadního nezmění. Naopak, když si práci rozdělíme a když do toho přijde nový svěží vítr, a já to už vidím, ti lidé mají spoustu nových nápadů a chuti něco dělat, tak to útulek určitě zase posune někam kupředu. To, že se stahuji, neznamená, že bych odešel. Jen si rozdělíme práci a zodpovědnost. A určitě to bude ve prospěch věci.