„Moc toho lituji a chci se mu omluvit. Nejdříve jsem převáděla peníze s tím, že si je jenom půjčuji. Nakonec jsem se do toho zamotala. Je mi to líto, už bych to neudělala,“ kála se důchodkyně a bývalá účetní Věra Jarolímková.
Soudu vysvětlovala, že si chtěla pomoci, když se její rodina dostala do finančních potíží a exekucí. Peníze odčerpávala z firemních účtů pomocí internetového bankovnictví a používala je mimo jiné na úhradu chodu vlastní domácnosti, platby mobilů a další osobní potřebu.
Ačkoliv z cizích účtů vybírala více než milion korun ročně, tvrdí, že je na mizině. Ze všeho jí zůstal jen opravený dům na vesnici, kterým chce částečně uhradit dluhy.
„Žijeme skromně, jen z mého a manželova důchodu, žádné úspory nemáme,“ opakovala obžalovaná.
Jinak se na vše dívá poškozený majitel firmy a obchodník s dobytkem. Přiznal, že ženě natolik věřil, že její finanční operace vůbec nekontroloval. Dokonce se nezajímal ani o pravidelné měsíční bankovní výpisy ze svého účtu.
Ekonomiku celého podniku měla podle něj v rukou obžalovaná, stejně tak jako výplaty sobě a zaměstnancům.
„Podnikat jsem začal začátkem 90. let. Sháněl jsem novou účetní. Dohodila mi ji snacha. Říkala, že našla odbornici, která vedla kurzy pro daňové poradkyně a bydlí nedaleko. V dnešní době, kdy všichni kradou, a dokonce jsem musel několikrát kvůli tomu vyměnit naše obchodní zástupce, jsme jí důvěřovali. Dnes mám na ni vztek. Podle mě to všechno dělala kvůli synovi,“ popisoval okradený majitel firmy, která má deset pracovníků a roční obrat kolem 150 milionů korun. Dobytek vykupuje a prodává do Turecka a na Balkán.
Na to, že firemní peníze mizí na účtech obžalované a jejího syna, přišel obchodník náhodou, když účetnictví zkontrolovala v roce 2016 jeho známá. Rodinnou přítelkyni, které v průběhu let pomáhal a několikrát jí i půjčil peníze, na hodinu z práce vyhodil. Soud pokračuje výpověďmi svědků.