Úvodní místnost tvoří dřevěný bar se starou pokladnou a výčepem, v sále jsou zdobené litinové radiátory, kachlová kamna a prostor pro hudební vystoupení. Na čestném místě visí portréty tehdy slavného tiskaře a nakladatele Aloise Šmída s chotí.
Podnikateli Pavlu Balounovi se podařilo zachránit bývalou tiskárnu v Soběslavi na Táborsku. Postavili ji v době první republiky a její sgrafitové průčelí zdobí třídu Edvarda Beneše.
„Nápad opravit tiskárnu jsme dostali, když přišla první vlna covidu. Tehdy jsme spolu jako firma sice mohli pracovat, ale nesměli jsme se scházet a ani chodit do hostince. Rád opravuji a zachraňuji staré věci, takže jsme se do toho pustili a po zhruba dvou letech to vypadá takto. Většinu věcí jsem řídil sám, ale například sehnat krásné radiátory, to byl oříšek. Nakonec jsou až z Anglie,“ popisuje Baloun, dvaašedesátiletý jednatel strojírenské firmy Banes ze Soběslavi, který nelení a nyní rekonstruuje zámek v Choustníku.
V den slavnostního otevření tiskárny sám oslavil narozeniny – nechyběly dobové kostýmy, hudba a dort ve tvaru objektu. Místu požehnal soběslavský farář Jan Hamberger. Prostory budou sloužit jako školicí středisko, v patře jsou dva byty.
Podle autora třetího dílu publikace Pohledy soběslavské Petra Lintnera se tiskárna za první republiky významně podílela na tisku publikací regionálních korporací. Knihy vlastního nákladu vydávala na tiskařskou koncesi nejčastěji s označením Nakladatelství Šmíd a spol.
Kromě výukových knih či židovských anekdot vydávala také české klasiky, jako byli Karel Havlíček Borovský, Vítězslav Hálek nebo Karel Hynek Mácha. Do roku 1946 vyšlo v nakladatelství přes 40 titulů. Poté v budově sídlilo sklářství i posilovna.
