Nechápeme, hořekují v Táboře nad hochovou smrtí. Večer ho rodina hledala

  16:10
Na vlakovém nádraží v Táboře, blízko místa, kde ve středu večer zemřel osmiletý chlapec, hoří svíčky. Jeho příbuzní a kamarádi se tam scházejí a smutně debatují. O kousek dál je nechvalně známý Husův park. Policie o tragédii příliš konkrétních informací nezveřejnila, jen sdělila, že případ šetří jako nedbalostní čin a že nikomu dalšímu nehrozí žádné nebezpečí. I proto mezi lidmi kolují různé verze neštěstí, včetně násilné smrti.

Deset hodin dopoledne, táborské nádraží, prostor za poštou směrem k nástupišti, odkud jezdí vlaky na trati Tábor–Bechyně.

Po kolejích se „šíbují“ jednotlivé mašiny, nedaleko je pozoruje skupinka malých dětí, kteří jsou na procházce s učitelkou. Nic zde nenasvědčuje tomu, že se zde ve středu večer stalo neštěstí.

„Byl to náš kamarád a přišli jsme mu zapálit svíčku,“ říká skupinka chlapců, kteří přichází na místo před polednem. „Nechápeme, nevíme, co se stalo, co mu kdo chtěl udělat,“ mají v očích slzy a dodávají verze, které si už přečetli na internetu nebo zaslechli od dospělých.

Blízko místa tragédie na vlakovém nádraží v Táboře je pietní místo, kde hoří svíčky.

„Dnes mi volala kamarádka, co se stalo v rodině jejímu bráchovi. Včera večer už ho hledali. Prý někdo z rodiny viděl telefon toho kloučka ležet na zemi,“ uvedla pro iDNES.cz rodinná známá Barbora Jechová.

Co se stalo, netušil ani zhruba padesátiletý muž v hale vlakového nádraží. „Byl to jeden z našich. Nevíme, co se stalo, nikdo nám zatím nic neřekl. Někdo ho asi zabil. Bojím se, že bude válka,“ naznačil, o čem se spekuluje uvnitř romské komunity.

Dvě ženy romského původu o události ví, a i když se o tom mezi sebou baví, nechtějí se svěřovat médiím.

Hlavou kroutí i zaměstnanci obchodů v blízkosti místa události. „Lépe nic nevědět,“ říká jeden z nich.

Ani rodina se nechce svěřovat. Redakce zná jméno i bydliště hocha a pokusila se zde osobně kontaktovat příbuzné. Ti si ale s redaktorkou mluvit nepřáli.

Husovu parku se místní spíš vyhýbají

Vlakové nádraží těsně sousedí s autobusovým nádražím. V okolí jsou parkovací plochy a Husův park. Tomu se místní spíše vyhýbají. Na lavičkách se zabydleli lidé, kteří už na první pohled pocházejí ze slabších sociálních vrstev – bezdomovci a lidé závislí na drogách a alkoholu. Popíjejí a jsou hluční.

„Dneska prší, je jich tu jen málo. Když je ale hezky, jsou jich plné lavičky,“ vypráví taxikář, který čeká před autobusovým nádražím a zdejší prostředí dobře zná.

Také to, že i mezi těmito lidmi dochází ke konfliktům a oddělování podle barvy pleti – bílí se shlukují blíže k vlakovému nádraží a Romové se scházejí dále směrem do centra. Vypráví, že je velmi často svědkem prodeje drog.

„Nejvíc mě na tom mrzí to, že jsou to mladí lidé. Z obou skupin. Mladí lidé, kteří se takhle zničí. Znám rodiče některých z nich. Co se týče například Romů, tak ti starší pracují, žijí slušně, mají návyky. Ale tihle už ne. Byl jsem mockrát svědkem toho, jak si říkají o peníze na drogy právě rodičům, mámo dej,“ naznačil. „A pak si to jdou šlehnout támhle na parkoviště,“ ukazuje.

Taxikář tvrdí, že policii situace v Husově parku nezajímá. „Sám jsem se je snažil několikrát volat, ale zbytečně,“ prohlásil.

Radnice lokalitu řeší neustále

To ale radnice i strážníci odmítají. Problému s bezpečností v okolí vlakového a autobusového nádraží se Tábor věnuje dlouhodobě. „Nejsem si jistý, že by událost souvisela s tím, co se děje v Husově parku. Ale lokalitu řešíme neustále. Pozornost obou policií v místě se nemění,“ ujistil táborský starosta Štěpán Pavlík.

Obyvatelé si tam v minulosti stěžovali na agresivní partičky mladých, proto tam mimo posílení hlídek strážníků v minulém roce přibylo na strategickém místě nouzové tlačítko, které lidi propojí přímo s operátorem městské policie.

Speciální tlačítko, které mohou lidé použít 24 hodin denně, se nachází v přízemních prostorách restaurace Černá perla, kde městská policie pořádá školení. V budoucnu by tam mělo vzniknout její centrum prevence.

Budova se nachází v blízkosti parku a nábřeží nádrže Jordán, tedy u problematické lokality. „Po stisknutí tlačítka se člověk dovolá na stálou službu. Funguje to podobně jako domovní telefon,“ sdělil zástupce velitele a technický vedoucí táborských strážníků Pavel Šimek.