Napadl ho kůrovec, a tak je z nejvyššího vánočního stromu v Kvildě socha

  11:42
Obyvatelé šumavské obce Kvilda byli na vzrostlý smrk u kostela náležitě hrdí. Aby ne, jednu dobu držel titul nejvyššího volně rostoucího vánočního stromu v republice. Proto je mrzelo, když loni musel padnout kvůli napadení kůrovcem. Nyní stojí v centru obce vzpomínka.

Řezbář udělal na Kvildě z části kmene sochu mladé dívky, která symbolizuje Šumavu. | foto: Jiří Nekola

Řezbář udělal na Kvildě z části kmene sochu mladé dívky, která symbolizuje Šumavu.

„V zemi i s kořeny jsme nechali šest metrů kmene. Řešili jsme, jaká socha by tam mohla vzniknout. Minulý víkend jsme ji při slavnostech konečně odhalili. Myslím, že to je důstojná náhrada za náš smrk,“ těší starostu Kvildy Václava Vostradovského. Práce se ujal jihočeský řezbář Jiří Nekola. Sochu rozdělil na dvě části. Zdobený podstavec a postavu dívky v šatech. Jako celek je výtvor vysoký tři a půl metru.

Původně se socha ženy měla jmenovat Gabreta podle tradované mytické šumavské postavy. „Ale pak jsem se zamyslel, proč bychom měli přebírat cizí názvy a něco opakovat. Tak jsem vytvořil sochu Šumavy, která znázorňuje mladou ženu bezstarostně kráčející přírodou. Má to být symbol šumavského pohoří, navíc stojí v jeho prostředku, v Kvildě,“ popisuje Nekola svou dřevořezbu.

Přírodní motivy zaznamenal na podstavci. Kromě listnatých větví vytesal třeba bobra, kolemjdoucí rozpoznají i pramen Vltavy. Vysoký pařez tvaroval čtrnáct dní. Z toho se na čtyři dny zabydlel přímo v obci.

Dřevo musel nejprve prozkoumat, protože části byly napadené kůrovcem. Kazy byly znát hlavně dole, kde zamýšlel podstavec. Napadená místa ořezal, aby se v nich brouk neuchytil. Ale jinak pracoval s kvalitním dřevem.

„Nejprve jsem si to musel promyslet, udělat si návrh a nákres. Pak pracuji s motorovými pilami, kterými kmen nahrubo ořežu. Jako poslední beru brusku a řezbářská dláta. Těmi tvořím detaily – obličej, záhyby na šatech nebo ruce s prsty. Je to standardní postup,“ líčí Jiří Nekola. Chtěl, aby dívka působila pozitivně a bezstarostně.

Dřevořezbám se Nekola věnuje více než deset let. Jeho sochy většinou zobrazují postavy. „Když tvořím sám a mám volnost, nejraději kombinuji figurální motivy s abstraktními. Sochy třeba mají reálný obličej, ale se zbytkem už si hraji, jak mě napadne,“ pokračuje. Celé postavy už vyřezával mnohokrát, proto pro něj kvildská Šumava nebyla žádnou novinkou.

Svá díla tvoří urostlý řezbář především ve Štipoklasech nedaleko Týna nad Vltavou na Českobudějovicku. Nyní má ještě další dílnu v Březnici na Příbramsku. Celé léto mu běží výstava v Praze-Kunraticích. Z posledních větších výtvorů na jihu Čech lze zmínit třeba dřevěný betlém v životní velikosti, který při posledním adventu zdobil náměstí v Písku.

Smrk v centru obce u kostela svatého Štěpána měřil 27,5 metru. Podle historických Seidelových fotek rostl na Kvildě alespoň sto let. Dostihla ho však kůrovcová kalamita, to se loni v červenci projevilo opadaným jehličím. Proto ho museli pokácet.

Vzrostlý smrk přitom držel zajímavý rekord, o titul nejvyššího volně rostoucího vánočně zdobeného stromu přišel jen nedlouho před tím, než ho napadl brouk. „Od posledních Vánoc zdobíme jedli v parčíku u pomníku, která měří asi sedmnáct metrů,“ dodává starosta Vostradovský.

Autor: