Ludmila Dominová vyrábí také šperky, panenky, betlémy i vánoční ozdoby. Její práce vychází z jihočeské tradice, kterou aktivně uchovává a předává dál. Vlastní také sbírku náprstků. Každý z nich nese osobní příběh lidí, kteří šili a tvořili.
Výšivka rybí šupinou, s tím se člověk jen tak nepotká.
Já jsem dlouholetá členka národopisného sdružení při Jihočeském muzeu. A když jsem tam kdysi přišla, tak tam byla paní Benediktová, která nám to předala. A naučila jsem se toho tedy mnohem víc.
Musela jste se tam tedy potkat s řadou významných Jihočechů, kteří se věnovali folkloristice. Jak vás ovlivnili?
Třeba pan Junek vyšíval pavím brkem. Nebo paní Bočková, poslední vypravěčka. Jediné, co mne mrzí, byl pan Štěpán ve Svincích. Ukazoval mi takzvaná třasátka. To jsou takové zvláštní ozdoby, doudlebská nevěsta měla korunku z koření z hřebíčku. A pod tím bylo kolečko a tomu se říkalo pentlík. A on mi říkal, nauč se to. Jenže mi bylo dvacet let, měla jsem malé dítě a tohle jsem zahodila za hlavu. Tak to mě dodnes mrzí. A také Zorka Soukupová. Tenkrát přišla, v Netolicích je krásný doudlebský čepec, udělej repliku. A já se k tomu naučila i krajky. Pozvala profesorku Kaprasovou a ta nás zasvětila do krajky a tkalcovské techniky. A já u toho zůstala a dnes funguju jako lektorka krajky.
Vrátíme se k té rybí šupině?
Já jsem s ní chtěla začít už tehdy, ale Zorka mě odradila. Tehdy se to považovalo za úpadkovou techniku zdobení kroje. Jenže se to během doby posunulo dál, zdobily se tím kabelky, polštáře, obrázky. A touhle cestou jsem šla pak já. Volnou tvorbou. Kdysi mi pak také přinesla známá zástěru od kroje, která byla vyšívaná právě šupinou. A pamatuji si, že tehdy vyšel v novinách článek o poslední vyšívačce v Třeboni. A ona tam napsala i recept, jak je čistí.
Seriál – Řemesla pozapomenutáMF DNES připravila nový seriál, v němž postupně představí několik osobností, které se jako jedny z mála v Jihočeském kraji, nebo spíše i v celé republice, věnují řemeslu, jež je málo obvyklé a někdy opravdu unikátní. Už vyšlo: hodinář Miloš Dvořák, výrobce a opravář harmonik František Mikeš, tkadlec Filip Kubák |
A jak se čistí rybí šupiny pro vyšívání?
Těžko. (smích) Vždycky jdu na výlov a tam si koupím největšího kapra. Čím větší, tím větší šupiny. Když ho přinesu domů, sundám je a je třeba to hodně proprat od krve a slizu. Je třeba to hodně prolít vlažnou vodou. Nechám to pak stát. Druhý den opakuji. Za pět dní už mizí sliz. A pak si udělám z toaletního mýdla mydlinkovou vodu a v tom to ještě do rána nechám.
Pak už máte hotovo?
Kdepak! Pak vezmu kartáč a každou šupinu vydrbu. Pak je dávám na bílý talíř, tam je vidět, zda jsou čisté. A dál si uvařím bramborový škrob a teprve z toho to dám sušit na bílé plátno. Když vidím, že už se začínají kroutit, tak je začnu sbírat, nesmí to být úplně přesušené. Pak se lisují. Někdy pod těžkým šicím strojem. Ale většinou dám šupiny na židli a sedím na nich.
Takže vyšíváte z šupin z hlubockého kapra?
Ale mám šupiny i z jiných ryb. Z candáta, který tvoří takové okvětní lístky. Okoun zase zubaté kytičky, jako karafiát. A ze štiky, ale tu požívám jen málokdy, například dole na sukničku andílka. Tam dávám tu štiku, ale jen jako malou ozdůbečku.
To si myslíte, že mi chovají kapry, kteří mají na sobě kytičky? I když ze srandy to lidem říkám. Na Hluboké mi chovají schválně kapry, kteří mají na zádech kytičky a na břiše lístečky!
Na výšivkách mají šupiny tvary, třeba srdíčka. Takže si je stříháte?
To je všechno stříhané! To si myslíte, že mi chovají kapry, kteří mají na sobě kytičky? I když ze srandy to lidem říkám. Na Hluboké mi chovají schválně kapry, kteří mají na zádech kytičky a na břiše lístečky! Ale ano, ze šupin si pak stříhám tvary, které potřebuji.
Dá se odhadnout čas, jaký strávíte na konkrétní výšivce?
To bych v první řadě musela spočítat hodiny na přípravu těch šupin. Což je nehorázné. Samotná výšivka už tak dlouho netrvá. Ale tam je zase ta hlavní věc, že je to na sametu a vy si to musíte nějak rozvrhnout. Maluju to krejčovskou křídou. A než udělám jedno křídlo, tak si pak tu druhou půlku pomalu smažu. Tak zase musím obnovit kontury. Takže to ani nechtějte vědět!
Tradice krajky trvá v Sedlici přes 450 let. Trpělivost je při paličkování nutností |
Vy tu šupinu vlastně upevňujete korálkem.
To se přišívá korálkem proto, že šupina neustále reaguje na vlhkost vzduchu. A kdybych přišila jen jejich prostředek, tak by se sklonily a už by nedržely tvar. A taky ty korálky je zdobí. Používám průhledné a na kabelky žlutavé.
Máte svůj motiv, nebo využíváte folklorní témata?
Používám ornamenty z Blat. Ale musím si je upravit. Dělala jsem například vnučce vyšívané šaty. A protože tam jsem potřebovala oboustranný motiv, musela jsem si na to vytvořit šablonu. Z krajek jsem zvyklá na milimetrovou přesnost, takže ty odchylky pak vidím.
A čím se bavíte ještě kromě rybích šupin?
Šiju panenky, medvědy... Já si nedovedu představit, že bych dělala jen jednu věc. Dělám i vánoční ozdoby, lektoruju kurzy krajky a teď mám udělanou přípravu pro další schůzku, budeme dávat do šperků i korálky. Už nechci dělat zakázky, už chci dělat jen to, co mě baví. Bolí mě ruce, ale pořád mám v hlavě, co bych ještě chtěla dělat. Jenže mi někdo zavolá a je po mých plánech.
Folklorní soubor Písečan oslavil 50 let. Udržuje kroje a tradice z Prácheňska |
Za vámi je vidět sbírka náprstků.
Mají svůj příběh. S jednou paní si pravidelně píšeme. Ta mi poslala náprstek po své tetě, která šila v salonu v Budějovicích. A o ní se prý říkalo, že šila ještě lépe než u Podolských. Mám dokonce i její fotografii a vizi, že bych chtěla udělat podle ní panenku. Ale už nemám prostě sílu. Nevím, kolik mám náprstků, jsou i z různých materiálů. Ale mám nejraději právě ty s příběhem. Dopisy mám schované. V jednom psala paní, je mi 92 let, posílám vám náprstek po mojí mamince. Viděla jsem ji naposled, a teď tam bylo datum, když ji odváželi do koncentráku. To pak mám ráda. Představit si, kdo s tím pracoval.
Říkala jste, že podle paní, od které máte ve sbírce náprstek, uděláte panenku?
Ano, dělám zvláštní waldorfské panenky. Většinou krojové, nejsou na hraní. Mám například betlém, kde jsou skoro všechny postavičky oblečené v kroji. Akorát malá skupinka tvoří rodinu. A v knihovně na očích mám po celý rok jednu postavičku, kterou neuklízím, a to je náš bratr farář. Mám z dětství ještě jednu vzpomínku, kdy chodil ponocný a za ním stála jeho žena s nůší na zádech. Tak ty jsem tam taky udělala. Je tam celkem přes 30 postaviček. Letos už se těším, až přijede pravnuk a budeme ho stavět společně. Vždycky byl betlém někde na výstavách, letos už bude doma.