Je 16 hodin a lanovky ve Skiareálu Lipno přestaly jezdit. Přichází čas rolbařů, aby připravili sjezdovky na další den a tu Jezerní na večerní lyžování. Usedám do červeného stroje ke Stanislavu Duffkovi a vyrážíme na trať zvanou Střecha.
Rolbař se drží kraje svahu a kontroluje barevné displeje po své pravici. Jeden zobrazuje informace o rolbě, druhý vypadá jako meteorologický radar ukazující, kolik srážek spadne. Různé barvy znázorňují, jak vysoká vrstva sněhu leží na sjezdovce. Rolbu s tímto chytrým systémem vedení areálu pořídilo před sezonou.
„Už v létě létalo nad všemi sjezdovkami letadlo, aby snímkovalo terén. Pak se všechna data zpracovala a díky tomu teď máme přehled o tom, kolik sněhu máme pod rolbou. Měří to s přesností na jeden centimetr,“ upozornil Duffek.
Mladý vlekař si plní sen. Skiareál jsem si stavěl už jako kluk, říká |
Pokračujeme dolů sjezdovkou Střecha, jejíž prostřední část je nejprudší v celém areálu. Rolba je nakloněná, v kabině se nohou zapírám, abych nesklouzl ze sedačky. Na displeji se střídají barvy od červené po modrou, která značí, že pod pásy je téměř metr sněhu.
Fakta o nové rolběMotor má výkon 320 kW a 435 koní. Rolba disponuje inovovanou frézou, která lépe upravuje sníh. Radlice je uzpůsobena na převoz sněžných děl. Její hmotnost i s pásy je více než osm tun a její stabilitu ve strmém terénu zajišťuje šestistupňový pás. Její součástí je technologie SnowSat, díky níž lze měřit výšku sněhu okolo rolby přes satelit, a to až do okruhu 50 metrů. Nechybí ani automatická klimatizace. Prvky pro úpravu sněhu řidič ovládá joystickem. |
„Tato nová technologie nám pomáhá také při zasněžování na začátku sezony. Díky ní už dopředu vidím, kde jsou hromady sněhu od děl, které pak můžu rovnoměrně rozhrnovat. Ale novinka umí i další věci, třeba kontroluje spotřebu rolby,“ doplňuje Duffek.
Dojíždíme k dolní stanici lanovky s názvem Střecha a cestou nahoru se stáčíme na sjezdovku Pánská. Na ostatních svazích se pohybují další dvě rolby – jedna srovnatelná s tou naší a druhá malá, která pracuje ve skikrosové trati a má na starost hlavně nástupní a výstupní místa u lanovek.
„Úprava tratí trvá kolem čtyř hodin, záleží na podmínkách a na počasí. Pak ještě musíme udělat Jezerní sjezdovku po večerním lyžování. Když se ale areál chystá na sezonu a zasněžuje se, trávíme v rolbě celou noc. Musí se roztahovat hromady, do toho přesouváme děla na nová místa,“ popisuje opálený muž ve slunečních brýlích, protože ho oslňuje zapadající slunce.
Počasí je v posledních dnech ideální, přes den svítí sluníčko, v noci klesají teploty pod nulu. To mají rádi lyžaři i rolbaři, kteří díky tomu mohou každý večer vyžehlit oblíbený manšestr. „Je to tak. Sníh na sjezdovkách přes den změkne a nám se pak s ním dobře pracuje. Navíc ještě přisněžujeme tam, kde je potřeba,“ vysvětluje Duffek.
Bez sněžných děl by sezona dávno skončila, což potvrzuje pohled do okolní přírody. Všude se zelená tráva, jen sjezdovky jsou bílé. Letos provozovatelům lyžařských areálů přidělaly starosti i dvě velké oblevy, kdy ze svahů rychle mizel i technický sníh.
Znám tu každý pařez, říká rolbař, který upravuje bílé stopy v Beskydech |
U Lipna je ale přečkali bez toho, aby museli vypínat lanovky. „Když vydržíme do 24. března, budeme jediný šumavský areál, který v sezoně zůstal v provozu sto dní bez omezení,“ upozorňuje rolbař.
Několikrát zopakujeme kolečko na sjezdovkách Střecha a Pánská a pak se pouštíme na Jezerní. Sjíždíme dolů a před námi se objeví Lipenská přehrada. „To mám ale krásný výhled ze své kanceláře, co?“ usměje se Duffek, který jezdí s rolbou už osmnáct let. Začínal na šumavském Špičáku, kde byl čtrnáct let, dvě covidové sezony prožil ve Špindlerově Mlýně, kde upravoval sáňkařskou dráhu, a nyní je dvě sezony na Lipně.
