Úspěšně přišít amputovaný palec zpět na ruku se poprvé podařilo týmu plastických chirurgů českobudějovické nemocnice v roce 1995. Tato unikátní operace byla průlomová nejen pro samotnou nemocnici, ale i pro celý Jihočeský kraj, kde se dosud podobný zákrok neuskutečnil.

V té době se na tak náročné chirurgické výkony specializovala jen dvě zdravotnická zařízení v republice – jedno v Praze a druhé v Brně. Dnes patří Nemocnice České Budějovice mezi tři česká replantační centra. Replantace je zákrok, při kterém chirurg přišije úplně či částečně amputovanou část těla.

„Operace trvají často mnoho hodin, většinou v noci nebo o víkendech. Vyžadují sehraný operační tým, speciální nástroje, mikroskop a perfektní zvládnutí mikrochirurgické techniky. Pocit, že jsme vrátili život do části těla, která byla oddělená, je nepopsatelný,“ řekl primář oddělení plastické chirurgie Vladimír Mařík, který před 30 lety replantační program v Budějovicích založil.

Kůže z čela, chrupavka z žebra. Chirurgové v Brně vytvořili pacientovi nový nos

Za uplynulé tři dekády má Maříkův tým za sebou přes 400 úspěšných replantací prstů, končetin, skalpu nebo ucha. Tyto výkony jsou nejen technicky mimořádně náročné, ale i jedinečné – dávají lidem šanci získat zpět něco, co by jinak bylo nenávratně ztracené. Zároveň díky místnímu traumacentru mají pacienti možnost komplexního ošetření.

Na základě zkušeností s replantacemi se na budějovické plastické chirurgii rozvinul také mikrochirurgický program přenosu volných laloků. To je transplantace tkání, při nichž je pacient zároveň dárcem i příjemcem. Tyto výkony pomáhají při rekonstrukcích po úrazech, nádorech nebo při rekonstrukci prsů u žen po onkologické léčbě.

„Ročně provedeme několik desítek takových složitých rekonstrukcí, čímž pomáháme i dalším odbornostem při řešení komplikovaných stavů a defektů,“ doplnil zástupce primáře plastické chirurgie Pavel Kurial. Díky mikrochirurgii se týmu lékařů podařilo úspěšně ošetřit i závažná poranění velkých cév u malých dětí.

Primář českobudějovického oddělení plastické chirurgie Vladimír Mařík

K těm nejzajímavějším případům z praxe patří například dvě úspěšné replantace skalpu, přišití ucha u devítiletého chlapce nebo záchrana ruky po úplné amputaci u 11leté dívky se současným poraněním pánve.

Zákulisí těchto výkonů je plné zajímavostí. Operační mikroskop má hodnotu srovnatelnou s dobře vybaveným luxusním sportovním vozem, každý mikrochirurgický nástroj stojí tisíce korun a jednorázová šicí vlákna o délce 13 centimetrů s třímilimetrovou jehlou stojí téměř tisíc korun.

Pokud nástroj spadne na zem, je zpravidla zničený. A když vlákno vypadne z nástroje, najít ho vyžaduje nejen trpělivost, ale i velmi dobrý zrak – okem je totiž téměř neviditelné.

Batole strčilo prsty do brusky, lékaři mu museli dva přišívat

„Na konci takové operace, často po pěti i více hodinách, si odnášíme úžasný pocit, že jsme zlepšili trvale osud člověka. A pak už nás často čeká další den plný operací. Klíčových je prvních sedm dnů, kdy hrozí ucpání cév krevní sraženinou. Pokud je pacient po týdnu v pořádku, víme, že to celé stálo za to,“ doplnil Mařík.

Přestože jsou replantace v porovnání s ostatními zákroky spíše vzácné, pro pacienty jsou zásadní. „Záchrana zdánlivě malé části těla má totiž dopad do fungování pacienta v jeho dalším životě, pracovním i osobním. Klíčový je i vliv na psychiku pacientů a tím i jejich celkové zotavení po úrazu,“ uzavřel ředitel nemocnice Michal Šnorek.