Na plotě visí barevné holínky, ve kterých jsou zasázené květiny. Za ním postávají hloučky dětí. Na první pohled to vypadá, že si přijely areál prohlédnout se školním výletem. Tak to ale není. Ač to nebývá příliš zvykem, celý areál od roku 1950 slouží jako dětský domov. Tomu napovídá nejen veselá výzdoba po celém areálu, ale také například trampolíny v zahradě.

„Fungovala zde škola v přírodě pro pražské děti. Později se stal ze zámku dětský domov a tak je tomu až doposud,“ vysvětluje jeho ředitel Kamil Rosa.

Za války mělo místo sloužit údajně i jako lazaret. „V roce 1966 se zařízení přejmenovalo na zvláštní internátní školu, po roce 1989 zámek převzali v restituci původní majitelé, ale prodali ho opět státu. V roce 2000 se tedy jméno opět změnilo na Dětský domov a speciální školu,“ dočtete se v knize Radenínsko v minulosti, kterou napsali Anna Taťounová a Karel Vošta.

8 fotografií

Nyní v areálu žije 50 dětí z celé republiky. „Máme i byt, který je určený pro studenty středních škol. Tam se naučí větší samostatnosti. Součástí jsou i dvě garsonky. Jde o koncept startovacích bytů,“ doplňuje Rosa.

Areál byl dlouhodobě zanedbávaný. Jednu dobu se dokonce uvažovalo o uzavření dětského domova. To se naštěstí nepotvrdilo.

„Před osmi lety nastal výrazný posun, kdy ještě moje předchůdkyně začala pracovat na projektu snížení energetické náročnosti budovy. To znamená, že máme nová okna, kotel, zateplenou půdu a nyní i novou fasádu,“ chválí si Rosa, který je vychovatelem dětí již čtrnáct let. Z toho poslední čtyři roky působí jako ředitel.

Zámku se tak pomalu navrací jeho krása. Následovat bude obnova nádvoří, včetně restaurování kašny. K tomu je však zapotřebí archeologický dozor. Z něj se po dvou průzkumných sondách stal záchranný výzkum.

„Archeologové doslova proseli velké množství materiálu. Některé díry jsou hluboké přes tři metry. Našli například odštěpek až z pravěku. Nachází se tu ale i obrovská změť starých zdí až z poloviny 13. století,“ naznačuje Rosa.

Při výzkumu našli poklad

Celý tým odhaloval postupně zeď po zdi. „Bylo to pro nás velké překvapení, každá má jinou pozici, může tedy jít i o několik budov,“ potvrzuje vedoucí Archeologického oddělení Husitského muzea v Táboře František Janda, který výzkum vede. Tehdejší stavitelé tak zřejmě mohli něco ubourat, materiál rozebrali a znovu využili na novou stavbu. V době budování prvního křídla zámku tam mohla být panská tvrz se sklepením. V té mohl podle indicií žít správce území.

Výzkum zajímal i samotné děti. „Často na hromadě zeminy po výzkumnících dohledávaly zapomenuté kousky. Nejvíce je zajímalo, kdy už najdeme nějaký poklad,“ usmívá se Rosa. A ten archeologové opravdu našli. I když ne takový, jaký si děti představovaly.

„Především šlo o střepy keramiky, radost nám dělají hlavně ty nejstarší ze 13. století. Máme i nálezy kovů, které však nelze přesněji určit, dokud nebudou zrestaurované. Našli jsme i zajímavé novověké pečetidlo spjaté se zámkem a rodem Latourů, které mohlo patřit nějakému správci radenínského panství,“ jmenuje Janda.

Nechyběly ani ostatky zvířat, která mělo panstvo na jídelníčku. Objevit se podařilo i původní napojovaný dřevěný vodovod. Rozpoznat se dá i příkop, který sloužil k odvodu přebytečné vody. Podle nalezené keramiky by mohl být z 15. století.

„Odhalili jsme už 24 zdí. Nejstarší a nezajímavější se zřítila. V řezu, který jsme zachytili, to vypadalo, že jsme objevili nějaký sklep s klenbou. Později jsme zjistili, že se zídka zřítila a zůstala v kuse,“ doplňuje další zajímavost Janda.

Nejstarší keramika potažená tuhou posunula nejstarší výplň do poloviny 13. století. „Je kvalitní a slušně vypálená, spadá do přemyslovského období. V tomto objektu jsme našli i mince, střední brakteáty. Jde o předchůdce pražských grošů. Může jít o přemyslovskou či starší ražbu, to budeme teprve zjišťovat při konzervaci,“ vysvětlil Janda. V další části se pak ukrývala zachovalá cisterna na vodu. Fungovat mohla až do poloviny 17. století.

Vědci využili při práci také například staré katastrální mapy ze třicátých let 19. století, na kterých je ještě poslední fáze zástavby zachycená. Potom se celé nádvoří radikálně změnilo. Terén tehdy stavitelé kaskádovitě upravili a postavili uprostřed kašnu, která je tedy nejmladší. Tu by nyní vědci rádi rozebrali a podívali se, co je ukryté pod ní. Poté by se na místo vrátila zrestaurovaná.

Parku chtějí vrátit podobu

Tím ovšem plány rozhodně nekončí. „Mám rozpracovaný i projekt na opravu budovy, která se nachází pod silnicí a je v dezolátním stavu. Rozpočet by měl být skoro 40 milionů korun. Vize je vybudovat v patře sociální byty. V přízemí bych viděl školní dílny. Nejprve ale musíme na celou akci získat finance,“ naznačuje Rosa.

K zámku patří také romantický park z 19. století. „Pracuji i se zahradní architektkou. Rádi bychom vylepšili park. Historicky šlo o lesopark. Prohnala se zde ale vichřice, která velkou část stromů zlikvidovala a už je nikdo nevysadil zpět. Rádi bychom se tedy alespoň trochu vrátili k původní podobě parku,“ popisuje Rosa.