Mírná zima přála škůdcům, přemnožení hraboši už místy likvidují úrodu

  9:32
V květnu 2020 by se v Jihočeském kraji našlo jen málo míst, kde nebyla na polích od hlodavců vykousaná kola v rostoucím obilí. Nyní se zdá, že se podobná situace bude v desítkách družstev opakovat. Mírná zima totiž nahrála množení hraboše polního, který už se pustil do desítek hektarů polí.

Hraboš polní děsí zemědělce, na jednom hektaru půdy jsou tito hlodavci schopni vytvořit až pět tisíc nor. | foto: Iveta Lhotská, MAFRA

„Zatím to není až tak výrazně vidět, ale mám psa, který při vycházkách spoustu nor rozhrabe, a v nich vidíme i malá myšata. Očividně půda v okolí moc nevymrzla a na loukách je patrné, že hlodavců letos bude o poznání víc než jindy,“ popisuje své zkušenosti předsedkyně Zemědělského družstva Netřebice na Českokrumlovsku Alena Janoušková.

Už teď má obavy, že se problémy přesunou ve velkém i do polí. Před necelými třemi roky totiž družstvo přišlo o část úrody ozimé pšenice nebo řepky, kde měli hraboši doslova ráj.

„Pomohla by nám i hluboká orba, ale kvůli předpisům a navázaným dotacím z Evropské unie bychom ji brzy neměli vůbec provádět,“ naráží Janoušková na kontroverzní návrh europoslanců, který situaci s přemnoženými hlodavci může v budoucnu zhoršit.

Hlodavci se šíří z jižní Moravy

Ještě o něco horší je situace v 80 kilometrů vzdálených Budíškovicích na Jindřichohradecku, které leží nedaleko hranic s Vysočinou a Jihomoravským krajem. Právě druhý uvedený patří vedle Olomouckého, Zlínského a Moravskoslezského kraje mezi regiony s nejvyšším výskytem hraboše polního.

„Vypadá to, že se k nám hlodavci šíří právě odtud, protože se s nimi tuto zimu potýkáme opravdu ve velkém. Zatím ještě nevíme, jak vážné to je, ale podle měření Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) u nás překračujeme kritické hodnoty,“ vysvětluje předseda Zemědělského družstva Budíškovice Jiří Slabý.

Hospodáři ve východním cípu kraje zatím nijak zasahovat nemuseli, ale už teď se zde v polích objevují velká vykousaná místa v okolí nor. Problémy mají hlavně v ozimých obilovinách, v řepce a dále u jetelovin či vojtěšky.

„Kde není porost ještě úplně zapojený, můžeme vidět světle hnědá kola. Častokrát jsou patrná i ze silnice. Ani nemusíme chodit do polí, abychom situaci zkontrolovali,“ pokračuje Slabý.

Pokud se bude situace nadále zhoršovat, zváží také použití jedů na hlodavce. Pro většinu zemědělců je to sice krajní varianta, ale už nyní umožnil ÚKZÚZ v nejvíce napadených krajích použití většího než běžně povoleného množství jedů Stutox a Ratron. Před pár dny navíc ministerstvo zemědělství oznámilo, že zemědělcům bude kompenzovat aplikaci jedu až pětistovkou za hektar pole.

„Zatím spíše používáme přirozené způsoby jako například stojky pro dravé ptáky, které dáváme do travních nebo jetelových porostů. Hodně pomáhá také sekání luk těsně před zimou. Na polích pak pomáhá důkladné zaorání zbytků po sklizni a obecně hluboká orba, která rozruší hnízda hlodavců,“ jmenuje způsoby ochrany polí a luk hlavní agronom podniku Zemědělské služby Dynín na Budějovicku Ondřej Liška.

Divočáci působí velké škody

Právě zde s hlodavci zatím žádné větší nesnáze nemají, porosty jim ale likviduje jiný a o poznání větší škůdce – divoká prasata. Spousta luk nyní podle Lišky připomíná spíše čerstvě zorané pole.

„Jsou to desítky hektarů, které máme poškozené. Bohužel tak přicházíme o krmení pro zvířata a musíme louky nákladně obnovit. Je třeba je pořádně zorat a znovu zasít,“ přibližuje situaci v okolí Dynína.

Téměř stejná situace je po celém Jihočeském kraji, což potvrzují také v družstvu v Netřebicích. Většinu škod tam prasata nadělala už na podzim, ale další vlnu zde očekávají hned zkraje jara, kdy se začne více hýbat s půdou.

„Hodně si vybírají místa, kde jsme předchozí rok pěstovali kukuřici. Často se zaměřují i na mulčovaná místa, odkud vyzobávají různý hmyz. Celkově po nich zůstávají obrovské škody,“ hořekuje Janoušková.

Podle Lišky z dynínského družstva nepomáhají hospodářům ani různé pachové odpuzovače nebo plašiče zvěře. „Musíme se proto obracet na myslivecké spolky, aby ty plochy hlídaly a regulovaly stavy divokých prasat. Ta se bohužel poslední dva nebo tři roky citelně přemnožila. Pokud se někde objeví vícehlavé stádo, zpravidla po sobě nechává obrovskou spoušť. Na to bohužel sami nestačíme,“ připouští Liška.