Výzkumný projekt uspořádala Správa NP Šumava společně s Grantovou službou Lesů ČR. Odstartoval před třemi lety. Podíleli se na něm odborníci z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví (VÚKOZ).
„Po celém území CHKO jsme vybrali 31 porostů pro detailní výzkum. Ten měl odpovědět na otázku, jaká je současná biologická hodnota těchto lesů a jak s nimi hospodařit v budoucnu,“ vysvětluje Pavel Šamonil z mapovacího týmu VÚKOZ.
Tým zkoumal smrkovo-jedlovobukové lesy. Divoké i takové, ve kterých se v minulosti aktivně kácelo. Pro většinu platilo, že už je měli hospodáři dávno vytěžit. Jen málo z nich totiž patřilo do rezervací a jejich lesnický plán přikazoval pokácení. Vlastník to však neudělal a díky péči lesního personálu vznikly takzvané přestárlé porosty.
„V celé třetině zkoumaných míst rostou potomci původních pralesů staří 200 až 450 let. Důležitá je i věková struktura, tedy kolik generací stromů se v jednom lese vyskytuje. Zjistili jsme, že ve zkoumaných lesích je více generačních skupin,“ odhaluje výsledky ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.
Výzkumníci analyzovali i to, jak na ekosystém působí například nežádoucí vývraty nebo polomy. „Půda v pralesích je až překvapivě v pohybu, působení stromů ji neustále hněte a to ji omlazuje. Odumřelé stromy, ať stojící, nebo ležící, jsou zdrojem živin, které strom vytahuje z půdy jedno či více století. Jakmile odumře, vrací je zpět,“ objasňuje Šamonil.
V pozůstatcích původních pralesů se navíc daří i většímu množství druhů. Nejde jen o počet a jejich různorodost, ale i o výskyt vzácných druhů. V nedotčených lokalitách jich tým nalezl až 17, naopak tam, kde se dříve kácelo ve větší míře, byla čísla i třikrát nižší.
„Výrazné je to u mechorostů. Skutečně pralesní druhy přežily jen tam, kde prales nebyl nikdy zcela vytěžen. Tam, kde došlo k delšímu přerušení pralesní kontinuity, některé druhy hub či mechorostů úplně zmizely,“ upřesnil Tomáš Vrška, vedoucí vědeckého týmu.
Od projektu si jeho organizátoři také slibovali, že najdou společnou dohodu, jak s těmito lesy dále nakládat. „Vědecký tým navrhne takový způsob péče, který by zachoval biologické dědictví a současně umožnil majiteli zasahovat v porostech, kde prales již byl v minulosti zcela narušen,“ připomíná Silvie Havlátková, vedoucí CHKO Šumava.