Louže v rozpraskaném asfaltu, rozpadlé kamenné zídky a viditelně poškozené stromy. Smutný pohled byl i na oprýskaný červeno-žlutý altánek. Tak to ještě před nedávnem vypadalo ve Štěpánčině parku v Prachaticích.
I přesto, že se tam ještě nezelená tráva ani květinové záhony, z lokality, kam se lidé spíše báli chodit, je už nyní příjemné místo pro odpočinek. Vedení města tak mohlo areál v centru v pondělí slavnostně otevřít. Až se oteplí, dělníci ještě omítnou vstupní bránu a podezdívku plotu.
Nové jsou chodníky, přibylo mnoho laviček, celý areál je prosvětlený, a tak se tam bude dařit i menším keřům či květinám. Nová je vstupní brána i schodiště. S parkem zároveň sousedí předělané letní kino, jež v loňském roce přivítalo první návštěvníky.
Opravený park a nedaleké letní kino |
Areálu ale dominuje altán, který je replikou toho původního. „Moc se mi to tu líbí. A ještě lepší to bude, až se zazelená tráva a rozkvetou keře. Jsem moc ráda, že park město upravilo. Dřív to byla opravdu ostuda. Jen nám tu schází nějaké herní prvky pro děti. Tak snad časem ještě něco přibude,“ má radost jedna z obyvatelek města, Ludmila Jiroušková. Podle místních by se do areálu hodil také vodní prvek.
„Dostávám i dotazy, proč není areál bezbariérový, aby se tam mohly dostat maminky s kočáry. Velké výhrady jsou i k plotu okolo. Lidem chybí i nějaká fontána nebo kašna. V minulosti tu byl totiž rybník. Tomu všemu musím nyní čelit. I já sám k tomu mám výhrady. Měl jsem možná mylnou představu, že současné částečné oplocení bude imitovat kamennou zeď, která tu dříve byla. To se ale nestalo,“ hodnotí starosta města Jan Bauer (ODS).
Podle bývalého starosty Martina Malého (Nezávislí) ale šlo o velký kompromis mezi projektanty a památkáři. O vítězném návrhu navíc hlasovala i veřejnost.
„Celý park se jmenuje Štěpánčin proto, že město kdysi navštívila princezna Štěpánka z tehdejší habsbursko-lotrinské dynastie. Takže například barvy altánu jsou habsbursko-lotrinské. To byl například jeden ze střetů. Projektanti chtěli, aby byl altán romantický a bílý. Ale památkáři doložili souvislost se vznikem parku, takže tam musí zůstat červená a žlutá. Kompromisem nakonec je, že se barvy utlumily a nejsou tak výrazné jako dříve,“ vzpomíná Malý.
Areál byl navíc původně celý oplocený a jediný vchod byl na místě, kde nyní stojí nová vstupní brána. A na noc se celý zamykal. Proto i oplocení mělo svůj význam.
„My jsme se dohodli, že plotem ukážeme, že byl park dříve ohraničený. Ale je to jen naznačení ze strany od silnice. Tak, aby místo působilo intimně, ale nebylo celé uzavřené. Cesty a vstupy do parku, jež vznikly až postupně, jsme zachovali,“ vysvětluje Malý.
Stromy bylo nutné pokácet
Velký rozruch vzbuzovalo také kácení starých vzrostlých stromů. Firma jich nakonec pokácela nebo prořezala více než třicet. I to ale mělo opodstatněný důvod.
„Park je součástí městské památkové rezervace, ale byl dlouhou dobu zanedbaný. V období válek se o parky nepečovalo a stromy přerostly do neuvěřitelných výšek. Byly neúměrně vysoké a vratké. Že jsou nebezpečné, se ukázalo před sedmi lety, kdy jeden ze stromů spadl, a dokonce rozbil celý altán,“ podotýká Malý.
A dalším zádrhelem bylo zpoždění stavby a navýšení nákladů. Výběrové řízení vyhrála firma Silnice a mosty z České Lípy s cenou 27,2 milionu korun s DPH, ale nakonec se částka vyšplhala na 31 milionů. Velká část této sumy ale mířila také do rekonstrukce kanalizace i nedalekého parkoviště u pečovatelského domu a jeho propojení s parkem.
„Lidé tam dříve sbíhali pěšinou dolů. Za mokra to bylo nebezpečné. Firma tedy vybudovala nové schodiště i chodník okolo celého parku. Zásah to byl obrovský. Museli jsme například překládat i kanalizaci. Stará vedla pod kořeny stromů a nešlo se k ní dostat. Nechali jsme ji posunout pod chodník před parkem. Bagristé museli všude hrabat opatrně, aby nenarušili kořenový systém stromů. Kořeny pak dělníci také obalovali hadry,“ naznačuje Malý.