Děti potřebují zocelit, mnohé nevyřeší banální problém, říká jednička Přísahy

Přesně před rokem se Ivana Kerlesová ucházela o post hejtmanky Jihočeského kraje. Od té doby stihla opustit Trikolóru a nyní to zkouší s Přísahou, která si ji vybrala jako jedničku krajské kandidátky pro volby do Sněmovny.

Do hnutí Roberta Šlachty se podle svých slov nijak netlačila. „Oslovili mě sami a nejdříve jsem nechtěla vstoupit. Pak jsem se snažila se svým programem na změnu školství či energetiky prosadit na půdě krajského úřadu. Tam ale byla reakce hodně vlažná. Zájem neměli ani jihočeští poslanci a senátoři. A tak jsem si řekla, že to zkusím znovu sama politickou cestou, jinak to asi nepůjde,“ vysvětluje své rozhodnutí.

Ještě k vašemu odchodu z Trikolóry, proč jste ji opustila?
Trikolóra se postupně začala vydávat nedemokratickou autokratickou cestou bez ohledu na své členy, proto jsem z hnutí v zimě vystoupila. I když jsem okamžitě dostala další politické nabídky, odmítla jsem. Když pak přišla nabídka od Přísahy podruhé, tak jsem ji po marných snahách prosazovat svou vizi přijala.

Co vás vlastně na politice láká?
Mám dvě dospívající děti a jako máma pro ně chci to nejlepší. Chci, aby žily v bezpečné zemi, aby si uměly v životě poradit.

Tím už narážíte na věci, které chcete změnit.
Když jsem šla do politiky, považovala jsem za důležitá témata z oblasti výchovy a vzdělávání a zároveň energetiky. Nejdříve jsem vycházela z analýzy odborníka na školství, který se zabýval změnou systému. Vytvořila jsem pak jednoduché marketingové projekty. Celý soubor se jmenuje Takticky didakticky.

Můžete nějaký projekt blíže popsat?
Kdybych vzala jeden příklad, tak bychom třeba žákům, kteří nemají talent na cizí jazyky, umožnili na základní škole větší rozvoj v praktických dovednostech. Není nutné je trápit další cizí řečí, ale tuto výuku pro ně nahraďme pracovní výchovou, aby plně odpovídala reálným profesím, jako jsou třeba zedník, kuchař, pěstitel či instalatér.

Také upozorňujete, že děti ze ZŠ odchází s různou úrovní vzdělání. Jak to chcete sjednotit, aby měly stejně kvalitní znalosti?
Myslím, že je to problém související se sociálně vyloučenými lokalitami, kam se mnohdy kantorům nechce jít učit. Řešením mohou být pobídky, stejně jako je to, třeba když někam lákají lékaře. Musí to pro ně být zajímavé a motivační. To je jedna věc. A další nerovnosti se dají sladit už v předškolním vzdělávání. Do toho by měl stát více investovat. Ne všichni rodiče se svým dětem plně věnují a v první třídě jsou pak velké rozdíly, které se těžko stírají. Děti se dají nejvíce formovat někde mezi druhým až třetím rokem a patnácti lety. Proto právě tam všechny mé projekty směřují.

Mluvila jste o posílení pracovní výchovy. Mohla by zvednout zájem o řemesla? Na trhu práce je šikovných a zručných lidí obrovský nedostatek.
Nedávno se mi porouchal bojler, najít pak člověka, který mi ho opraví, byl nadlidský úkol. Tady se roky mluví o tom, že chybí řemeslníci, a zájem o tyto obory nestoupá. Vlastně s tím nikdo nic neudělal.

Co s tím?
Je třeba, aby si nejen děti, ale především i jejich rodiče uvědomili, že šikovný řemeslník si dokáže vydělat více než bankovní úředník a podobně. Řada profesí už přitom dávno není o tom, že se někde hrbíte ve špinavých montérkách, ale nejrůznější technika vám tu práci ulehčí. Jak to vnímám já, tak o problému všichni mluví, ale opravdová osvěta neexistuje. Stačí se podívat na sociální sítě.

Také kladete důraz na to, aby se děti učily i mimo školu.
Ano, ale zábavnou formou. Mám na mysli například rozšíření kroužků se zaměřením na společensky potřebné obory. Například to může být kroužek nazvaný Po škole hravě sestřičkou. Dítě se může naučit spoustu potřebných a důležitých věcí a zároveň ho to třeba motivuje, že se pak bude věnovat právě tomuto oboru. Když ne, určitě může právě zdravovědu v životě hodně využít. Podobné to může být třeba s kroužkem pro malé truhláře. A pak je pro mě zásadní, aby si děti uměly poradit v krizových situacích.

Copak ony to neumí? Můžete to upřesnit?
Myslím, že bychom se je měli snažit více zocelit, aby měly znalosti první pomoci, dopravní výchovy, aby znaly pravidla pro přežití v přírodě, základy sebeobrany a podobně. Děti mnohdy nedokážou vyřešit banální problém, chybí jim spojení s reálným životem. Snad se mi postupně podaří projekty vedoucí ke změně prosazovat.

Dotkneme se i tématu covidu. V programu Přísahy máte, že už se nesmí zavřít školy. Jak byste to v případě další vlny chtěli dělat?
Bylo by to formou rotační výuky, což už i později fungovalo. Mám ale na mysli, že třeba v době lockdownu zůstala řada prázdných objektů, kde mohly fungovat různé volnočasové aktivity. Myslím, že stát mohl být v tomto ohledu mnohem flexibilnější. Platil různé kompenzace za zavřené podniky, ale část jich přitom mohli využívat i žáci s učiteli a více by se tak rozptýlili. Mohly se posílit školy v přírodě, kde by nebylo nutné nosit respirátory.

Kromě toho, že máte mediální agenturu, jste předsedkyní spolku Pro dostavbu Jaderné elektrárny Temelín. Bylo by to pro vás ústřední téma i ve Sněmovně, pokud se tam dostanete?
Určitě. Pokud politici nezačnou urychleně konat v rozvoji našich elektráren, tak se za elektřinu nedoplatíme. Už nyní za ni Češi platí nejvíce v Evropské unii a brzy to může být násobně více. Navíc mě hodně mrzí, že se nyní připravuje dostavba Dukovan, ale Temelína prozatím ne. Podle mě by bylo efektivnější, kdyby se stát pustil do obou projektů. Mohly by se využít stejné technologie. Temelín je navíc na dostavbu vlastně už od začátku připravený.

A co říkáte na výběr úložiště jaderného odpadu? Měla by to být lokalita Janoch u Temelína?
Nejprve si musíme položit otázku, jestli existuje jiná možnost, než budovat hlubinné úložiště kdekoliv v Česku. Víme, že nynější skladování v kontejnerech je z hlediska bezpečnosti dostačující. Z dlouhodobého pohledu je však hlubinné úložiště finančně výhodnější. Tuto otázku budou řešit i sousední země, odpad nevzniká pouze při výrobě energie, ale produkuje ho i zdravotnictví či průmysl. A například i „bezjaderné“ Rakousko, a to z výzkumného reaktoru v centru Vídně. Proto je namístě diskuse, zda nebude lepší budovat společné úložiště i pro další evropské země zcela mimo Českou republiku.