Svlékl se a šel do vody. Hasič dostal cenu za záchranu řidiče z potopeného auta

  10:34
Petr Benda z Tábora získal druhé místo v anketě Hasič roku 2023. Každý den se otužuje, dbá na fyzičku. Toho využil, když se potápěl pod hladinu Lužnice, aby zachránil řidiče, který sjel s autem do řeky.

Přestože nezní poplašné sirény, v areálu táborské hasičské stanice je při pátečním dopoledni nezvykle rušno.

Hasiči mají technický den, a tak kontrolují nezávadnost veškeré výbavy. Několik metrů nad zemí se vznáší zásahový žebřík i s Petrem Bendou.

„Zkoušel jsem obsluhu žebříku, abych si oživil jeho ovládání. Všechno musí fungovat, kdyby bylo potřeba někoho zachraňovat,“ hlásí profesionál, který po záchraně tonoucího řidiče z potopeného auta obsadil druhé místo v celorepublikové anketě Hasič roku 2023.

Jak jste reagoval na svou nominaci do soutěže?
Smál jsem se, bral jsem to už trochu s humorem. Pan ředitel mi řekl, že mě do soutěže přihlásil. Pak mi volali z generálního ředitelství, že jsem uspěl. Pobavilo mě to.

Až do poslední chvíle jste však nevěděl, na kterém místě jste skončil?
Ne, to jsem se dozvěděl až při vyhlášení na Pražském hradě 11. dubna. Věděl jsem, že budu na bedně, víc příslušníků než tři nominované v kategorii totiž nepozvali.

Byl jste druhý. Co to pro vás znamená?
Jsem spokojený, bral bych jakoukoliv cenu. Už na podzim jsem za tento čin převzal v Národním muzeu od našeho generála medaili za statečnost. Tohle byl dovětek a doufám, že už to bude všechno.

Vraťme se k samotnému zásahu z minulého září. Věděl jste při výjezdu, co vás čeká?
Bylo nám řečeno, že auto sjelo do Lužnice a asi je uvnitř osoba. Kolegové z prvního výjezdu se připravili na zásah do vody, takže měli suché obleky a plovací vesty. Už v tom momentu jsem si říkal, že tam stejně nepořídí, pokud bude auto pod vodou.

To byl dobrý předpoklad.
Dojeli jsme za nimi s druhým výjezdem se člunem. Kluci už byli ve vodě, auto dva metry pod vodou. Na jeho střeše stáli policisté, takže jsme věděli, kde přesně je. Řekl jsem si, že se budu muset svléknout a potopit se tam. Nemáme totiž potápěče. Ti dojíždí z Budějovic nebo z Týna nad Vltavou. Než by se vystrojili, mohlo by být pozdě.

Původně se tedy nepočítalo s tím, že do vody půjdete vy?
Ne, vyplynulo to z té situace, kdy kolegové byli navlečení v oblecích. V těch se potápět nedá. Svlékl jsem se do trenek a šel do vody.

Petr Benda
(45 let)

V táborském útvaru Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje působí 21 let. Jako technik chemické služby zodpovídá za kompletní zásahové vybavení. Do hasičských kronik se zapsal také svojí sportovní aktivitou. Reprezentoval hasiče v disciplínách TFA a tým Jihočechů včetně Bendy mistrovství světa ve čtyřboji vyhrál v letech 2015 a 2017. Byl dlouholetým členem územního lezeckého družstva.

Co bylo dál?
Doplaval jsem tam a zjišťoval polohu auta. Kluci už měli nahmatané dveře. Potopil jsem se a pokusil se je otevřít, to ale nešlo. Zjistil jsem, že je stočené okénko, tak jsem se pokoušel nahmatat kličku zevnitř. Samozřejmě to bylo na spoustu nádechů. Překvapilo mě, že jsem kvůli nervům s dechem dlouho nevydržel. Nakonec jsem nahmatal čudlík u dveří a otevřel je. S kolegou jsme muže z auta vyprostili a dostali na břeh, kde mohli zdravotníci zahájit nakonec úspěšnou resuscitaci.

Jak dlouho vlastně záchranná akce trvala?
Do pěti minut od našeho příjezdu byl řidič venku.

Trénujete podobné zásahy?
Ne, tohle bylo individuální. Několik aut už takhle sjelo do vody, kdy kolega skákal pro řidiče. Nikdy ale nebylo úplně potopené, část vždy koukala ven. Takový zásah jsem zažil poprvé.

Hraje pro hasiče významnou roli dobrá fyzička?
Pro mě určitě, udržuji si ji. Za hasiče jsem se věnoval sportu, dá se říct profesionálně. Byl jsem v reprezentačním družstvu, se kterým jsme jezdili po světových soutěžích.

Popište váš běžný den ve službě.
Před prací i po ní se chodím otužovat do Jordánu. Po ranní koupačce přijíždím na kole na sedmou hodinu, převléknu se a přebírám směnu. Končící i začínající jednotka má nástup, zkontrolujeme auta a vybavení. Následuje rozdělení prací. Každý pátek máme například údržbu techniky. Já jsem navíc technik chemické služby, takže kontroluji třeba i dýchací přístroje.

Co všechno máte na starosti na vaší pozici?
Starám se v podstatě o veškeré vybavení hasičů. Od oblečení přes dýchací přístroje až po veškeré vybavení v autech. To vše je v naší režii. Musíme dělat pravidelné technické zkoušky, aby všechno fungovalo a bylo to v pořádku.

Před prací i po ní se chodím otužovat do Jordánu. Po ranní koupačce přijíždím na kole na sedmou hodinu, převléknu se a přebírám směnu.

A jaký je scénář po vyhlášení poplachu?
Při poplachu už slyšíme, co se děje. Takže díky tomu máme dobrý přehled o situaci. Předem jsme po družstvech rozdělení do vozidel. Zazní, jaké auto pojede. Do dvou minut se musíme obléknout a vyjet k události. Případně se dostrojíme v autě.

Spouštíte se do garáže po tyčích?
Máme jich tu hned několik. Osobně ale po nich moc nejezdím, běhám raději po schodech. Záleží, kde zrovna hasič je. Není ale úplně dobré jezdit po ní mokrý po sprše, hodně to drhne. (směje se)

Jak jste se dostal k hasičům?
Chtěl k nim bratr. Bohužel se mu to nepodařilo, tragicky zemřel. Řekl jsem si, že to zkusím za něj. Povedlo se a už jsem tady 21 let. Byl jsem i u dobrovolných hasičů. Naše jednotka ale neměla výjezdy, byla to spíš taková sranda. Sešli jsme se jednou za rok na okrskovou soutěž. S profesionály jsem se setkal až tady.

Autor: