Dnes tráví Kateřina Čadková společně se svým partnerem Jakubem Kovářem na statku většinu volného času. Postupně se snaží opravit jak samotné stavení, které bylo podle odborníků jednou z nejzchátralejších památek v kraji, tak i přilehlou stodolu a celý dvůr. Není však náhoda, že si dvojice zahradních architektů vybrala právě stavení na modlešovické návsi, i když sem musejí dojíždět přes půl republiky.
„Mám k vesnici vazby. Rodiče tu po revoluci koupili chalupu, která byla za komunistů vyvlastněná. Trávila jsem na ní všechny prázdniny a mám na vesnici jen krásné vzpomínky. Asi jsem také chtěla, aby naše děti zažily to samé, co já. Když se objevila nabídka tohoto domu k prodeji, dlouho jsme neváhali,“ vypráví Kateřina, která s Jakubem vychovává sedmiletá dvojčata.
Opravují ho už čtyři roky
Podle ní bylo nutné začít s opravami okamžitě, oběma stavením kdykoliv hrozilo zřícení. Nejhůře na tom byla stodola, která měla děravé zdi. „Zatékající voda vyplavila hlínu mezi kameny a hrozilo, že by se zřítil celý krov. Naštěstí nám pomohli místní mimořádně šikovní řemeslníci, kteří nám všechno začali pomalu dávat do kupy,“ pokračuje Kateřina.
Až poté se mohli pustit do záchrany štítu domu, kterému se rozhodli vtisknout podobu ze začátku minulého století. „To bylo asi to nejhorší, co jsme zatím při opravách zažili. Museli jsme rekonstrukci domlouvat s památkáři, truhláři a štukatéry. Tím, že jsme mu chtěli vrátit starou tvář, jsme si na sebe trochu upletli bič. Štít jsme totiž obnovovali jen podle historických fotek,“ připomíná Jakub a ukazuje snímky, na nichž je dům zachycený v době, kdy jej vlastnila rodina Slavíkových.
Právě postava legionáře z první světové války Františka Slavíka, který dům opečovával před sto lety, oba nadšence v jejich postupu inspiruje. „Našli jsme na statku některé osobní věci, co tu zanechal. Jeho potomci se sem občas přijedou podívat. Často také vzpomínají na to, když jejich předek sušil na půdě bylinky,“ odkazuje Kateřina zároveň i na název konceptu Bylinkové chalupy, který s obnovou statku souvisí.
Oba s Jakubem se totiž živí jako zahradní architekti, takže bylo víceméně předem jasné, že celý objekt bude doplňovat bohatá zahrada. „Tu bychom chtěli dotáhnout do konce jako první. Plánujeme v ní udělat slunnou terasu doplněnou záhonem s travinami. Dále tu máme slunný záhon, který bude v létě plný vůní. U zdi ale máme poměrně vlhko a stín, tam počítáme s trvalkami. Ty takové podmínky zvládnou,“ ukazuje Jakub na plochu mezi hlavním stavením a stodolou.
I když se společně s Kateřinou do prvních prací pustili už před čtyřmi lety, neustále mají na statku co dělat. Nejdůležitější bylo v úvodu zajistit stabilizaci objektu, aby nehrozil sesuv některých jeho částí. Letos si dvojice požádala o příspěvek na opravu střechy, a jak sami říkají, peníze z různých dotací jim v postupu rekonstrukce znatelně pomáhají.
„Není to sice tak, že by nás měly spasit, ale rozhodně to s pracemi pohne. Celou obnovu hodně táhneme ze svého rozpočtu a teď si budeme žádat o hypotéku na úpravu interiéru, aby se v něm dalo bydlet,“ doplňuje Jakub.
Pokud se jim podaří hypotéku získat, už by měli opravu celého dvora zřejmě dotáhnout ke zdárnému konci. Sám si dokonce troufl i na projektování velké části rekonstrukce. Odborný dozor našli ve zkušené architektce, se kterou vše konzultují. Letos by chtěli dokončit zahradu.
Jako první potřebují vybudovat zázemí pro toalety, aby zde mohli pořádat menší akce pro běžné návštěvníky. I kvůli tomu založili crowdfundingovou kampaň na Hithitu, kam může přispět kdokoliv, komu se nápad líbí. Problém možná trochu překvapivě neměli ani s přístupem památkářů. Ti byli podle jejich slov rádi, že se někdo vesnické stavení pokouší zachránit.
„Máme výhodu v tom, že to tu desítky roků jen chátralo. Když jim své představy říkáme včas, tak se na všem domluvíme. Prošla nám třeba i vegetační střecha, ty jsou nyní na památkách naprostou raritou,“ hlásí Kateřina.
Výsledky její práce i té Jakubovy však budou moci časem obdivovat i běžní návštěvníci. Mladý pár totiž plánuje v opravené maštali vytvořit prostor pro různé workshopy, menší kulturní akce či semináře propojené s povoláním zahradních architektů.
„Svým způsobem to bude takové malé komunitní místo, kde bychom pořádali jednodenní akce pro veřejnost. Moc se také těšíme, až lidé uvidí naší zahradu,“ neskrývá nadšení Jakub.