„Lidé zkrátka nikam nevyjížděli a soustředili se na místo, kde bydlí. Po covidu se vše rozuteklo, takže kdo dojíždí do práce do většího města, nakupuje hlavně tam. Ve svém bydlišti chodí jen pro základní věci, nebo jsou tam zákazníci, kteří v obci zůstávají celý den, což jsou hlavně senioři nebo maminky na mateřské,“ vysvětluje Jan Hoffmann, ředitel Jednoty Kaplice, pod niž spadá 33 prodejen na Českokrumlovsku.
Zároveň dodává, že prodejny z malých obcí v posledních letech postupně mizí. Velkou roli v zachování jejich provozu hrají mimo jiné i místní samosprávy, které mohou živnostníky nebo řetězce podpořit. Zatímco donedávna to bývala spíše výjimka, starostové dnes prý chápou, že je důležité obchody ve vsi udržet.
„Místním totiž neslouží jen jako prodejna, často je to jediné místo, kde se lidé z obce mohou setkávat. Svým způsobem je to pro ně služba a prostor tak slouží i jako komunitní centrum, kde se zákazníci potkají a poklábosí. Obce už si to postupně uvědomují a řada z nich přispívá na chod. Není to sice nic závratného, ale i díky tomu můžeme alespoň mírnit ztráty,“ doplňuje Hoffmann s tím, že koncept venkovských prodejen je za takových okolností dlouhodobě neudržitelný.
Zkušenosti majitelů obchodů
Starosti s udržením chodu prodejny má například i Lenka Frčková, která v Šumavských Hošticích na Prachaticku provozuje obchod se smíšeným zbožím. Podle ní už tak špatnou situaci umocňují drahé energie i stále rostoucí cena sortimentu, který zákazníkům nabízí. „Ti se tak snaží vyhledávat akce v supermarketech. Ani já nejsem v tomto výjimka. Pokud je v nedalekém Vimperku cokoli levnější, často se tam lidé vydávají a na místě si pak rovnou nakoupí všechno ostatní. Kdyby mi obec nepomáhala s tím, že mě nechává zadarmo ve svých prostorech, už bych nejspíš dávno zavřela,“ popisuje Frčková.
V podobné situaci je také Vladimír Drhovský, jenž ve svém obchůdku už dvacet let zajišťuje základní zboží pro obyvatele Svatého Jana nad Malší na Budějovicku. „Situace je podobná jako před covidem, možná ještě o něco horší. Za takových podmínek je hrozně těžké obchod udržet. Pracuji 13 hodin denně šest dní v týdnu, nemám žádnou dovolenou. Nemohu si dovolit ani onemocnět, protože bych neměl z čeho zaplatit záskok. Kdybych neměl svou práci i zákazníky rád, už to dávno nedělám,“ líčí své zkušenosti.
Velkou roli v jeho případě hrají i přespolní zákazníci. Pokud by přestali chodit, byl by to další důvod k ukončení podnikání. „Bez nich bychom to nezvládli, takže jim musím nabízet také něco navíc v podobě čerstvosti a kvality potravin. Mohl bych ušetřit tím, že bych vyřadil chladicí a mrazicí boxy. Pak už by mi do obchodu vůbec nikdo nepřišel, všichni by jezdili do nejbližšího města,“ připouští Drhovský.
Kraj rozděluje peníze z výzvy
Jemu i dalším majitelům nejmenších vesnických obchůdků může už sedm let pomáhat také Jihočeský kraj, který ještě před zahájením ministerského dotačního programu Obchůdek 2021+ pomáhal jednotlivým žadatelům ve vlastní výzvě. Letos na hejtmanství dorazila necelá stovka žádostí, mezi něž se rozdělí čtyři miliony korun, ať už na nájemné, energie, nebo na mzdy. Nejčastějším žadatelem jsou jednotlivé provozovny Jednoty.
„Zájem o pomoc se v poslední době znatelně zvyšuje, což je nejspíš ovlivněné ekonomickou krizí. Obchody mají problém s kupní silou, venkov se totiž postupně vylidňuje. Mladí navíc nemají problém dojet do města, pak to vše závisí hlavně na seniorech,“ připomíná náměstek hejtmana pro venkov Pavel Hroch.
Zároveň také zmiňuje fenomén posledních let, a to vietnamské prodejny, které sem tam o krajskou podporu také žádají. „Majitelé večerek odvádějí obcím obrovskou službu, mají zpravidla dlouho otevřeno a v určitém ohledu nahrazují prodejny, které zavírají brzy odpoledne a o víkendech neotevírají. Svým způsobem tak tradiční obchody doplňují,“ pochvaluje si Hroch.