Se svojí technikou strávil na trati stovky hodin. Na vlastní náklady ji vybudoval a denně upravoval, aby tam motokrosaři mohli trénovat. Do Dolního Dvořiště na Českokrumlovsku jich jezdily desítky, a to i ze zahraničí. Jenže nadšený motokrosař Jan Likler narazil na odpor, když starosta města najednou otočil. Místo podpory nastaly potíže, údajně hlavně kvůli hluku.
„Trať je pět set metrů od obce, za hlavní frekventovanou silnicí, kudy jezdí denně tisíce osobních aut a náklaďáků. Hluk je jen výmluva,“ odmítá to 35letý Likler, kterého živí zemní práce. Díky tomu má stroje na úpravu tratě.
Trať využívali převážně občané z Rakouska, a to po celý týden kromě neděle, od dopoledne do večera. Hluk, který zasahoval nejen do Dolního Dvořiště, ale i do okolních obcí Rybník a Trojany, byl neúnosný.
Ivan Kůtastarosta Dolního Dvořiště
Historie motokrosu v obci přímo u hranic s Rakouskem není moc bohatá. Před lety tam byla skromná a zarostlá trať, o niž se nikdo nestaral. Likler tam před více než deseti lety postavil dva skoky, ale bez údržby místo opět pohlcovaly bažiny.
Loni v březnu se rozhodl, že trať obnoví a začne se o ni starat. Od majitele si pronajal pozemek pro motokrosové účely, využil vlastní stroje a za několik dní vytvořil 1 900 metrů dlouhou trať. „Denně jsem ji upravovat, kropil, oral, vláčel,“ vypočítává.
Atraktivní místo pro trénink se brzy rozkřiklo mezi jezdci, kteří začali jezdit ve velkém, a to i z Rakouska a Německa. „Oba víkendové dny tady bylo klidně i sto motorek, v týdnu tak deset až dvacet,“ popisuje.
Uvažovalo se také o zařazení tratě mezi závody jihočeského krajského přeboru v motokrosu. „Byl jsem tam osobně. Na trati je několik pěkných skoků, lavic, klopených zatáček, měla i slušné převýšení. Na závody chybělo startovací zařízení, adekvátní startovní rovina nebo větší parkoviště pro stroje. Ale domluvili jsme, že pokud by se tyto nedostatky vychytaly, mohly by se tam jezdit závody krajského přeboru,“ přidává Evžen Zadražil, vedoucí jihočeského motokrosového střediska.
Liklerova aktivita znamenala naději pro motokros, který jako sport skomírá. Ubývá jezdců, tratí i lidí, kteří ho podporují. Ve Dvořišti mohl vzniknout nový areál na vhodném místě i s ohledem na to, že v nedaleké Kaplici mají řadu problémů, kvůli kterým se tam závody nejezdí.
Řešil kontroly a výhrůžky
Nadšený jezdec chtěl motokrosu pomoci. „Denně jsem tam strávil klidně i dvanáct hodin. Investoval jsem do toho hodně peněz. Ustoupit musela na nějaký čas i rodina. Měl jsem velké plány i do budoucna, chtěl jsem Dvořiště proslavit motokrosem,“ hlásí Likler.
Jenže jeho aktivita narazila na nečekaný odpor. Starosta obce Ivan Kůta motokros v místě dříve i veřejně podporoval. Pak však najednou otočil. „Obec podporovala místní Motoklub Dolní Dvořiště, kde členové svou činnost provozovali jen několik hodin v týdnu a v malém počtu motocyklů. Nyní již uvedený Motoklub trať nevyužívá a začal ji používat jiný organizátor, který není v žádném místním klubu, není ani občanem Dolního Dvořiště, i když zde nějaký čas bydlí,“ tvrdí starosta. To Likler odmítá s tím, že již tři roky v obci žije a má tam i trvalý pobyt.
Hlavním důvodem odporu motorek na trati je podle starosty hluk. „Na obec přicházelo stále více stížností od občanů na neustálý hluk motocyklů, který ruší klid a odpočinek po práci,“ argumentuje Kůta.
Likler tak musel najednou řešit různé kontroly, vyhrůžky a jiné problémy, které se začaly objevovat. Nepomohla ani společná schůzka, kde si obě strany dohodly pauzu na oběd a vyhrazené dny, kdy se mohlo jezdit. „Trať využívali převážně občané z Rakouska, a to po celý týden kromě neděle, od dopoledne do večera. Hluk, který zasahoval nejen do Dolního Dvořiště, ale i do okolních obcí Rybník a Trojany, byl neúnosný,“ sděluje starosta Kůta.
Bude hledat jiné místo
Podobné potíže se objevují v okolí motokrosových tratí často. I podle zkušeností redaktora MF DNES z místa je však zřejmé, že frekventovanou silnici I/3 či aktuální stavbu dálnice mohou motorky jen těžko přehlušit.
„Motokros je kvůli hluku pro řadu lidí problém. Na druhou stranu velice oceňuji obrovské úsilí a snahu Jana Liklera, který chtěl našemu sportu pomoci vybudováním nové tratě, protože to je v dnešní době v podstatě již unikát. Držím mu palce,“ vzkazuje Zadražil.
Paradoxně malicherný tak pro budovatele byl začátek stavby dálnice, která část trati pohltila. Likler ji stočil jinam, i když o kus zkrátil. Potíže však pokračovaly. „Musel jsem změnit příjezdovou cestu, vyštěrkoval jsem ji. Všechno týden fungovalo, přijelo zase plno jezdců, ale pak to začalo nanovo - kontroly ze stavebního úřadu, životního prostředí a tak dále,“ lituje Likler.
Unikátní motokrosové dráhy na výsypce se zlegalizují, mají přilákat špičku |
Podle starosty reagovali majitelé pozemků, kde stojí trať nebo přístup k ní. „Jasně dali najevo nesouhlas s tímto užíváním. Tudíž pokud byl učiněn nějaký zásah, tak od majitelů pozemků,“ myslí si.
Likler s tím nesouhlasí, stejně jako s argumentací na hluk. „Kdyby přijela hygiena, hlukové zkoušky nikdy nevyjdou jako závadné,“ je přesvědčený. Budoucnost trati je tak nejistá, spíš černá.
„Tím příběh asi končí. Mám to vrátit do původního stavu, tak to asi nechám zase zarůst. Radši budu hledat místo někde jinde, třeba alespoň dvacet kilometrů odtud, kde bych udělal trať, která nikomu nebude vadit,“ uzavírá Likler.
