V soše výtvarníka Trpáka zapomenete, že jste v ordinaci u zubaře

  10:26
U Malého jezu v Českých Budějovicích postavili budovu, kterou navrhl jihočeský sochař Michal Trpák. Svým vzhledem se pořádně vymyká, ale žádné extravagantní využití nemá. Ordinují v ní zubaři.

Takto vypadá vstup do pohádky, napadá mě, když stojím před zvláštním objektem, který vyrostl u Malého jezu v Českých Budějovicích. Je to socha, je to dům. Je to také nové zubní centrum, kde však nejspíš dost lidí zapomene, co je za chvíli čeká. Tak velkou sílu v sobě budova ukrývá.

Kdo přijde poprvé, neví, kam se podívat dříve. I já se rozhlížím a nasávám příjemnou energii. Možná i proto, že mě nečeká žádný zákrok. Barevnými mozaikami prosvítá sluneční světlo.

Tam, kde bývají ostré hrany, je najednou vše kulaté, neobvyklá jsou okna, i umyvadlo je unikátní. Zvlněné posezení a stejně tak točité schodiště. Tady to opravdu nevypadá jako místo, kde třeba vrtají stoličky, ale skutečně to tak je.

Nové centrum u levého břehu Malše by nejspíš mělo běžnou podobu, kdyby tam ovšem do původní ordinace nedocházel známý jihočeský sochař Michal Trpák a jeho zubař a investor nebyl dostatečně otevřený novým a neotřelým nápadům.

„Bavili jsme se spolu, ukázal mi nějaké návrhy na rozšíření ordinace od projektantů a já jsem následně přišel se svým návrhem. Bavilo ho to, tak jsem udělal 3D model, pak i digitální a vše se dalo do pohybu,“ popisuje Michal Trpák, jak vše začalo.

Je sochař, nikoli architekt, a hodně ho zajímají organické, živé tvary. „Hledám inspiraci v přírodě, tam moc pravých úhlů není. Proto je ta forma budovy řekněme sochařská, ale musel jsem pracovat i s funkcí. Takže jsem věděl, že tady musí být nějaké místnosti, kde se bude pracovat, uvnitř jsou tři ordinace, denní místnost, laboratoř a další,“ popisuje.

Podle jeho slov je to stylizovaná hlava. „Máme tady oči, nahoře bude ještě čapka, vchod jsou otevřená ústa. Lidé si v tom ale nacházejí svoje vlastní příběhy a dávají různé přívlastky. Slyšel jsem třeba přirovnání k botě či želvě. To mi přijde fajn, že to v lidech probouzí emoce,“ těší sochaře.

Všechny samozřejmě nejsou pozitivní a lidé, kteří už dílo viděli, se při hodnocení dělí na dvě rozdělené skupiny. Té první se hodně líbí. „Říkají třeba, že je skvělé, že se podařilo něco takového v Budějovicích uskutečnit,“ doplňuje.

Pro druhou skupinu je to příliš a dům se jim nelíbí, je pro ně i vysloveně škaredý. Trpák ale vyzdvihuje, že vlastně nikoho nenechává chladným, což je podle něj moc dobře.

Návrh neobvyklého zubařského centra považuje ve své tvorbě za mezník. „Přece jen už to není jen socha, ale musí také prakticky sloužit. Velkou a zásadní výhodou pro mě bylo, že mě investor vůbec neomezoval. Dostal jsem ohromnou volnost,“ vysvětluje.

O to složitější pak byla proměna ve skutečnost. Stavba trvala přibližně dva roky a našli se i řemeslníci, kteří se do některých věcí zkrátka odmítli pustit. Byl to pro ně příliš neobvyklý postup.

„Šlo o to, aby více přepnuli své myšlení a zajeté postupy. Musel jsem jim říkat, ať to dělají jinak, než jsou zvyklí,“ podotýká 37letý Trpák.

Mezi neobvyklé prvky patří zvlněné posezení i kulatá okna.

Musel také řešit napojení na starou budovu, což je klasický dům. Ten je díky stejné fasádě a dalším prvkům „slitý“ s novým centrem. Ještě by ho časem měla pokrýt zeleň, aby byl upozaděný právě na úkor Trpákova díla.

Při tvorbě mu pomáhali i další sochaři a výtvarníci. Ve vstupu je kamenná mozaika od Mariky Haklové, od Jaroslava Chramosty je umyvadlo. Budova je tak vlastně i uměleckým prostorem.

Její základ je vymodelovaný z kari sítí a roxorů, tedy ocelových výztuží, vše se potáhlo pletivem a pak se nastříkal beton. Jednoduché tak rozhodně nebylo ani třeba natažení rozvodů elektřiny, vody i topení.

Vše se ale podařilo. Trpák však ještě zdůrazňuje, že kompletně hotovo není. Kromě čepičky budou na jaře dělat kolem objektu terénní úpravy a dokončí několik drobností.

České Budějovice s novým centrem získaly stavbu, o které se bude mluvit. A mohla by mít i takové ambice, že se časem stane cílem části turistů, kteří si ji půjdou prohlédnout.

Autor: