Lidé křičeli, ať nám naloží víc, vzpomínaly „máničky“ na masakr v Rudolfově

  5:38
V Českých Budějovicích uspořádali akci, která připomněla, že uplynulo 50 let od brutálního zásahu policie proti účastníkům koncert v Rudolfově. Velká část „mániček“ tehdy zamířila k výslechům. Ty skončily ostříháním dlouhých vlasů, pokutou i vyhazovem z práce či ze školy.

Dva příslušníci SNB vedou před sebou mezi davem lidí Františka Stárka, známého spíš pod přezdívkou Čuňas. Občas si do něj bouchnou černým obuškem a k tomu přidají pár peprnějších slov.

„Nechte ho být. Pusťte ho,“ křičí přihlížející na muže v typických uniformách. Známý disident a bývalý politický vězeň se však směje. Je to jen hra.

Před padesáti lety to ale legrace nebyla. Naopak. Koncem března v roce 1974 se tehdejší režim zaměřil v Rudolfově u Budějovic na hudební fanoušky, kteří čekali na původně povolené koncerty v hostinci Na Americe. Následný policejní zákrok, který přinesl desítky zraněných a stovky zadržených, neměl v tehdejším Československu obdoby.

Cestou do vlaků museli mladí projít uličkou, kde je mlátili zfanatizovaní muži v uniformách. Kopali do nich a sráželi je k zemi. Ještě druhý den ráno byl nádražní podchod plný krve. Velká část „mániček“ zamířila k výslechům, které skončily ostříháním dlouhých vlasů, pokutou i vyhazovem z práce či ze školy.

V sobotu si události desítky lidí včetně přímých účastníků přišly připomenout do budějovického hudebního klubu Fabrika a také přímo do hostince Na Americe. Tehdy i teď u toho byl zmiňovaný „Čuňas.“

„První skupina Adept začala hrát, stihla dvě písničky a už to vypnuli. A pak už to jelo,“ začal Stárek vyprávět, když vystoupil před Amerikou z historických autobusů. Ty dovezly desítky lidí z Budějovic na Rudolfov. „Tady stál pult, kde se vybíralo šest korun, a pak támhle v rohu na sále byla kamna,“ ukazoval další z pamětníků Antonín Černý.

Masakr v Rudolfově změnil underground. Dostal se i do majora Zemana

Také on před půl stoletím zažil řádící složky SNB. Pamatuje si, jak návštěvníci koncertu před policií se psy utíkali přes zahrádky směrem do Budějovic.

„Jasně, že jsme byli proti režimu i proti systému. V sobotu po jedné hodině odpoledne to začalo houstnout. Začali nás nahánět, my jsme na ně řvali gestapo a takové věci. Lidé z těch zahrádek na esenbáky křičeli, ať nám ještě víc naloží,“ vzpomínal Černý.

„Nás Budějovické spíš pouštěli a chytali ty, co sem třeba přijeli z Prahy. Vím, že na nádraží zavřeli podchody, a pak to tam opravdu vypadlo jak ve filmu Občanský průkaz. Naší partu chytili na náměstí, postavili ke zdi, ruce nad hlavu, ale následně zase pustili. Já měl štěstí, že jsem bydlel ve stejném paneláku jako někdo z SNB. Zkontroloval mi občanku a řekl, tak jdi,“ usmál se jeden z pamětníků, kterému bylo v tu dobu 17 let.

On i další Na Americe vzpomínali na tehdejší dramatické momenty, někdo s sebou vzal i fotky. Záhy se řada lidí přesunula k večeru do budějovického klubu Fabrika, kde měl přednášku František Stárek a zahráli i The Plastic People of the Universe. Brutální zásah v Rudolfově před padesáti lety změnil celou neoficiální kulturu a underground.

Autor: