Před třemi lety si vyzkoušeli exotický závod mezi plantážemi cukrové třtiny v Jihoafrické republice, se soupeři se poměřovali na chorvatských ostrovech i v alpských kopcích. Další výzvou pro bikery z oddílu Atletiko Frymburk Martina Řezáče a Ondřeje Šanderu (oba 43 let) byl etapový podnik v Dominikánské republice.
„Mně vedra a vysoká vlhkost moc nevoněla, při čtvrté etapě jsem si kvůli tomu prožil menší krizi, protože jsem se málem uvařil. Ondra vedra zvládal o poznání lépe a o ostatních účastnících se nemá cenu ani bavit, protože to byli bikeři z okolních ostrovů,“ vzpomínal Řezáč, který podniká v cestovním ruchu, stejně jako Šandera. Ten skončil ve věkové kategorii 40–50 let na pátém místě a celkově byl 17. Řezáč byl těsně za ním šestý a 18.
Co vás vedlo k tomu, že jste jeli závodit do Karibiku?
S nápadem přišel můj bikerský parťák Ondra, který se loni na závodech v Kolumbii spřátelil s hlavním pořadatelem etapového závodu v Dominikánské republice a od něj se dozvěděl, že na ostrově v Karibiku organizují podobnou akci, kam je možné si přivést jako doprovod rodiny s dětmi. To se nám zalíbilo, tak jsme do toho šli. Říkali jsme si, že konečně našim manželkám ukážeme, že vedle kola také umíme myslet na čas strávený s rodinou. Prostě dopoledne si zajezdíme a odpoledne budeme s dětmi.
Vybírali jste z více podobných závodů, nebo jste měli jasno, že tento chcete zkusit?
Ondra kolumbijskou akci po organizační stránce natolik vychválil, že jsme měli o Dominikáně s účastí našich rodin rychle jasno. Ubytování i zázemí byly v pětihvězdičkovém resortu all inclusive a cena pro závodníky i doprovod byla celkem příznivá. Také jsme ze zvědavosti chtěli zkusit závod v exotické destinaci, což Dominikánská republika splňovala.
Pomohly vám zkušenosti z náročného závodu v Jihoafrické republice?
Zkušenosti z JAR i jiných zahraničních etapových závodů se určitě hodily. Člověk už tuší, co očekávat. Tím, že Ondra provozuje cestovní agenturu na prodej zájezdů, dokáže výhodně zajistit letenky, transfery, přidat nějaký ten výlet.
Jak ten závod vypadal?
Nesl název La Leyenda Punta Cana a měl zázemí v turistickém resortu El Faro v oblasti Punta Cana ve východní části ostrova. Celkem bylo na programu pět etap, původně jsme měli ujet asi 250 kilometrů, ale kvůli předchozím silným dešťům a rozvodněným řekám museli organizátoři některé etapy zkrátit. To však způsobilo, že se závodilo intenzivněji, na plný plyn se jelo od začátku až do konce. Hlavní výzvou tedy nebyla vzdálenost či náročný výškový profil, ale intenzita závodění a klimatické podmínky. Závodilo se v teplotách nad 35 stupňů a za vysoké vlhkosti, z člověka od začátku do konce doslova lilo.
Na úvod se jel osmnáctikilometrový prolog, ale po bouřce v totálním bahně na pastvě pro krávy i tohle stačilo, abyste do cíle dojel doslova „na kaši“.
Co byste vyzdvihl?
Tu pestrost. Na úvod se jel osmnáctikilometrový prolog, ale po bouřce v totálním bahně na pastvě pro krávy i tohle stačilo, abyste do cíle dojel doslova „na kaši“. Další etapy vedly do blízkého okolí, rozbité polní cesty střídaly zábavné traily, sjezdy po kluzkých kamenech či prudká stoupání, některá jsme museli kvůli všudypřítomnému blátu tlačit. Tratě však nebyly nijak technicky ani profilově náročné, mottem pořadatelů bylo, aby si účastníci závody i dovolenou v Karibiku hlavně užili.
Z fotografií je vidět, že jste museli jet i po písčité pláži. Podobné úseky absolvují i cyklokrosaři při světových pohárech v Belgii či Nizozemsku.
To byla poslední etapa, jen sedm kilometrů dlouhá časovka, která však celá vedla po písečné pláži, kde místy vůbec nebylo možné šlapat a na řadu přišel běh. Tato kombinace spolu se spalujícím vedrem vás dostala až na limit. Já osobně toho měl po doběhu s kolem „plné kecky“. Po organizační stránce byl závod skvělý. Ne náhodou stejný tým lidí organizuje daleko větší a početnější etapový závod v Kolumbii.
Bikeři zvládli 900 kilometrů jihoafrickou přírodou, nalákali je tam steaky |
Jak jste se vypořádávali s počasím na ostrově v Karibiku?
Bylo to individuální. Mně vedra a vysoká vlhkost moc nevoněla, čtvrtou etapu jsem si kvůli tomu prožil menší krizi, protože jsem se málem uvařil, Ondra vedra zvládal o poznání lépe a o ostatních účastnících se nemá cenu ani bavit, protože to byli bikeři z okolních ostrovů. Ti byli na takové podmínky zvyklí.
Účastnila se i nějaká známá jména ze světové bikové scény?
To ne. Ti, kteří skončili na bedně, byli určitě hodně dobří, ale všichni amatéři. Tento závod lákal hlavně na pohodu a relax v exotice než na sportovní měřítko.
V JAR jste si pochvalovali přístup místních. Jak to vypadalo v Dominikánské republice?
Tady to bylo jiné. Měli jsme pocit, že místní nás mají spíš za exoty a tím, že akce měla zázemí v uzavřeném turistickém resortu, tak o ní podle mě ani vůbec nevěděli. To nám však vůbec nevadilo.
Brali jste oba rodiny, jak jste si to užili celkově?
Volný čas strávený s rodinami bylo to, co se nám na této akci líbilo nejvíc. Etapy startovaly v osm ráno a před polednem už jsme byli s dětmi v bazénu. V resortu byla spousta atrakcí pro děti, a tak o zábavu nebyla nouze.
Vítězka přejezdu Československa: Na holku, co začala na kole před pár lety, asi dobrý |
Poznali jste život na ostrově mimo uzavřený resort?
Přesně kvůli tomu jsme spali první tři noci v městečku Boca Chica. Musím říct, že mě docela překvapil nepořádek a povalující se odpadky všude, kam se člověk podíval. Místní to asi moc neřeší a je to škoda, protože jinak se mi jejich pohodový a bezstarostný život docela líbí. Tedy až na ten noční. Jakmile se setmělo, místním začala zábava dle jejich gusta: túrování motorek i aut do nejvyšších otáček, hlasitá hudba, ožili i všudypřítomní toulaví psi, klid nastal až těsně nad ránem. Moc se nám však líbil výlet do hlavního města Santo Domingo, zejména pak do podzemního jeskynního systému s několika jezírky.
Celkově tento závod mohu doporučit všem bikerům, kteří si s rodinou chtějí užít dovolenou v Karibiku a přitom se trochu projet na horském kole.
Překvapilo vás ještě něco kromě nepořádku a nočního života?
Šli jsme si vybrat peníze a před každým bankomatem seděl na židli prošedivělý děda v uniformě a v ruce držel brokovnici, jakou měl Arnold Schwarzenegger ve filmu Terminátor. To mě na jednu stranu pobavilo, na druhou stranu jsem si uvědomil, že tam s brokovnicí nesedí asi pro nic za nic.
Máte vybraný další závod ve světě, který byste chtěli vyzkoušet?
Letos v září se chystáme opět do JAR na sedmidenní etapák Go2Berg. Bude nás celkem osm kamarádů z Čech, tak už se těšíme. A v roce 2026 bychom chtěli do Kolumbie také na týdenní etapový závod, který Ondra se svým bratrem Petrem vyzkoušeli loni a po divácké i sportovní stránce je prý top.