V první řadě zajistit bydlení, pak práci. Třetí v pořadí je umístění dětí do škol. Následně bude nutné řešit zdravotní péči a další věci.
„Jenže my už po té první fázi ubytování můžeme zjistit, že najednou budou třeba na Písecku desítky Ukrajinek, pro které je práce na úplně jiném místě kraje. A stejné to může být i s místy ve školách. Teď proto začne velmi složité a dlouhé období integrace uprchlíků a bude k tomu potřeba hodně trpělivosti,“ říká jihočeský hejtman Martin Kuba (ODS) v rozhovoru pro MF DNES.
Nejen z pohledu utrpení ukrajinského národa by bylo ideální, pokud by válka skončila co nejdříve. Pak by se velké množství uprchlíků okamžitě vrátilo zpět a začali svou zem obnovovat. To by pak vyřešilo i možné problémy, které hrozí u nás.
Teď, po měsíci války na Ukrajině, bude třeba začít řešit i další věci. Hodně jste proto v kontaktu i s vládou. Jak vypadá komunikace mezi ní a hejtmany?
Je velmi intenzivní. Stát musí připravit všechny systémy. Například ten, abychom do něj mohli zadávat všechny ubytované a vyplácet peníze těm, kteří bydlení nabízejí. Stát by měl mít přesnou evidenci. Potřebujeme přehledně vědět o volných místech ve školách a podobně. To vše vzniká a my jako hejtmani tlačíme na vládu, abychom se mohli připravit. První fázi už totiž máme za sebou.
Ta byla jaká?
Zachraňme uprchlíky. To znamená, umožněme jim vstup do Česka a zajistěme pro ně místa, kde se budou moci vyspat a najíst. Ale pokud se máme připravit na to, že tu ti lidé zůstanou, je to úplně něco jiného.
Můžete to upřesnit?
Máme zde ubytovanou řadu lidí na místech, která ale vůbec nekorespondují s tím, se tam zapojit do práce nebo tam dostat děti do škol. Je před námi celá řada dalších fází a musíme se na ně připravit.
Zatím se to daří zvládat?
Stalo se zde něco, co jsme nezažili od konce druhé světové války. Takový příliv lidí daný takovou katastrofou. To nelze zvládnout, aniž by u toho nebyl trochu zmatek. To je přirozené a bylo by naivní si hrát, že každý stát má někde záložní plán, který zapne a on výborně funguje. Myslím, že v krajích se podařila velmi rychle vytvořit asistenční centra a u nás na jihu Čech za to patří dík velkému týmu lidí. Takže na to, jak velká vlna uprchlíků sem dorazila, se to podařilo zvládnout výborně.
Ale objevila se i kritika.
Vím, že k tomu může mít někdo tisíc výhrad. Někteří starostové mají pocit, že by se měly rychleji proplácet určité služby, někteří hejtmani volají po rychlejších reakcích. Ano, dělejme pro to maximum. Ale dostali jsme uprchlíky do bezpečí, mají kde spát, co jíst. Teď je před námi další, a já říkám, mnohem složitější fáze.
Kolik uprchlíků je vlastně v Jihočeském kraji? Říkal jste navíc, že se jejich příliv zpomalil, kolik by jich tedy ještě mohlo dorazit?
To úplně nevím, pohybujeme se v tekutých píscích. Vše se bude odvíjet od výsledku války. Pokud Putin zvolí metodu spálené země a dojde až na západ Ukrajiny, nebo ji ovládne, tak se tam lidé nebudou vracet. Naopak sem budou přicházet i muži od rodin, co tu jsou. Zájem celého světa by tak měl být, jak politicky uchránit nezávislost Ukrajiny a vrátit Rusko tam, kam patří. Pak by měl být obrovský zájem vrátit Ukrajince domů do své země a pomoci jim ji obnovovat. To jsem odbočil, ale přesně z tohoto důvodu nevíme, kolik uprchlíků ještě může přijít.
A kolik jich na jihu Čech je?
I to musíme ještě dopočítat. Ale krajským asistenčním centrem na letišti prošlo přes 12 tisíc lidí. Potřebujeme ale systém, kam všichni vyplní, kolik uprchlíků mají ubytovaných. Pak jsou tu ještě lidé ubytovaní u svých známých, přátel či příbuzných. Ti by se měli hlásit u cizinecké policie. Ta přesná čísla nutně potřebujeme, abychom si pak mohli říct, ano tady v té oblasti máme dva tisíce uprchlíků a z toho tisíc dětí. To znamená, že volná místa už nestačí a musíme například vyklidit nějaký prostor, kde by mohla fungovat školka. Pak ale musíme sehnat i učitele a tak dále. Stejné je to i v případě hledání zaměstnání a celkově začleňování. Proto po tom přesném dopočítání hodně volám.
Předpokládám, že právě s umístěním ukrajinských dětí do školek budou problémy nejdříve. Ty byly hodně plné i bez nich.
To popisujete přesně. Navíc máme relativně větší možnost ubytování rodin ve větších městech, ale tam zase naopak školky chybějí. A jsme u toho, musíme na sebe navázat tři věci: bydlení, práci pro rodiče a školu pro děti. Pak také budeme muset řešit lékaře. Pokud by tu všichni ti lidé zůstali, tak zkrátka nebude možné pro všechny získat dětského lékaře, to si musí zdravotnictví přiznat. Když ale nezvládneme ty první tři věci, mohou nám tu časem vznikat uzavřené komunity na sociálních dávkách a to nikdo nechce.
Přesná čísla nutně potřebujeme, abychom si pak mohli říct, ano tady v té oblasti máme dva tisíce uprchlíků a z toho tisíc dětí. To znamená, že volná místa už nestačí a musíme například vyklidit nějaký prostor, kde by mohla fungovat školka
Takže třeba do škol mohou ukrajinské děti chodit až od září?
Myslím, že to je rozumné. Říkám, ať zrovna na tohle nechvátáme. Ty děti dostanete z války, pomůžete jim a nemusí jít po týdnu do školy. Tohle dělejme v klidu, aby to zvládla i česká společnost. Češi projevili obrovskou solidaritu, ale do tříd pak přijdou děti s jinými návyky a musí se na to připravit celá škola.
Vy jste zmínil, že kromě září a případného nástupu všech ukrajinských dětí do škol může být zlomový už červen. Proč?
To je rizikové datum, kdy možná velká část majitelů penzionů a hotelů řekne – máme sezonu a chceme zde klasické hosty. Teď tam přitom mohou být ubytovaní tisíce uprchlíků a nikdo mi zatím neumí odpovědět, kam půjdou. Apeluji na to, abychom s tím hodně počítali.
Jihočeský kraj má ještě místa, kam ubytovávat?
V prvním sledu jsou tu prostory státu, pak kraje, následně obcí a tak dále. My jsme nyní, myslím, schopní zařídit zhruba ještě tisíc míst. Postupně uvolňujeme a připravujeme některé nevyužité prostory kraje. Nejdřív tam musíme vždy zjistit, jak je to s vodou, elektřinou a dalším nezbytným vybavením. Celkově se musíme připravit na to, že to bude najednou nějakých 30 tisíc lidí, to je nové město Tábor. Ale oni jsou bez bytů, bez školek a tak dále. A na integraci tolika obyvatel nebude stačit jen nadšení. My se na to musíme snažit co nejlépe připravit, ale bude to hodně složité. A i oni se budou muset přizpůsobit.
Když sem uprchlíci přijdou a zaregistrují se, máte o nich dostatek informací?
Získáme od nich maximum, co můžeme. My se jim pak naopak snažíme dát co nejvíce vstupních informací. Ale není to tak, že jim dáme lísteček a řekneme, tam můžete zítra nastoupit do práce, to by byla naivní představa. Ale musíme se dostat do fáze, že se někdo z úřadu práce vypraví třeba na internát, kde uprchlíci žijí, a půjde tam už s cílenou nabídkou zaměstnání.
A co zdravotní stav? Vím, že to hodně řeší třeba rodiče dětí ve školách, kam už Ukrajinci chodí.
Zdravotní stav je určitě trochu jiný než u nás. Když to zjednoduším, tak například tuberkulóza. Té je u nás minimum a u nich se vyskytuje častěji. Dále jsou to třeba spalničky. Proto trvám na tom a opakovaně to říkám zástupcům ministerstva zdravotnictví, aby děti uprchlíků prošly očkováním, než se dostanou do škol a různých dětských skupin. To je další věc, kterou musí stát pohlídat. Jinak se prostě stane, že ztratí podporu českých obyvatel. A tu potřebujeme na dlouho, ne jen na týden nebo měsíc.