Řečeno sportovní hantýrkou, jeho sezona právě vrcholí. Koukne na meteoradary, sbalí věci, sedne do auta a vyráží. V počasí, kdy by většina ostatních lidí nevystrčila nos z domu - lovec bouřek, 37letý Lukáš Gallo. Povoláním montážní dělník na velkých jeřábech v Německu, zachytává hrozivá mračna a blesky na svůj fotoaparát.
Každý fotograf má svoji nejpovedenější fotku. Jaká je ta vaše?
Určitě to bude zachycený blesk, jenž udeřil na hladinu Dehtáře. Myslím si, že dobrých fotek počasí mám víc. Třeba takové vlnky, které vytvořily mraky. Říká se tomu Kelvin-Helmholtzovy oblaky. Ta fotka pak obletěla celý svět, vyšla v mnoha novinách, serverech a televizích.
Jak jste se vlastně k focení bouřek dostal?
Začalo to náhodou. Byl jsem na Novém Zélandu na dovolené, kde nejsou bouřky tak časté. Viděl jsem tam obrovský shelf cloud a říkal si, že je to zajímavé a že bych si to někdy rád vyfotil. Když jsem přijel domů, tak jsem si začal bouřky fotit jen tak pro sebe. Bavilo mě to a začal jsem se o to víc zajímat.
Vyjíždíte lovit bouřky jen v jižních Čechách, nebo i někam dál?
Nejdále jsem fotil u Řípu, ale většinou jezdím jen tady po jihu. Za většími bouřkami už má smysl vyrazit i někam dál, někdy najedu i přes dvě stě kilometrů.
Neříkají vám doma, abyste nikam nejezdil, že je to přeci jen nebezpečný koníček?
Samozřejmě, že ano a pořád. (směje se) Všichni se toho bojí. Já jsem docela blázen, čekám do poslední chvíle, až když je bouřka přímo nade mnou. Mezi ostatními fotografy se říká, že nejlepší je aparáty a stativy sbalit v okamžiku, když začíná pršet. Ale to já tam ještě stojím.
Co si musí člověk pořídit, aby mohl dobře vyfotit blesk?
Mám širokoúhlý objektiv, jinak když je bouřka daleko, tak používám několik teleobjektivů na přiblížení. Když je už tma, tak nastavím foťák na delší expozici, většinou okolo pětadvaceti vteřin na jeden snímek. Potom fotím jednu fotku za druhou. A na denní snímky jsem si pořídil speciální trigger, který nasadím na místo blesku a kabelem spojím s tělem fotoaparátu. Ono to pak ohlídá, že když správně nastavíte foťák, ten to ten blesk umí zachytit.
Bavili jsme se o vaší nejlepší fotce. Máte ještě nějaký vysněný snímek, který byste chtěl vyfotit?
Máme chalupu ve Vlhlavech na Českobudějovicku a už jsem párkrát viděl, jak blesk udeřil přímo doprostřed návsi, kde je rybník. Tak tohle asi už rok honím a čekám, kdy to sem zase uhodí. Celkově mít úder blesku do něčeho konkrétního – stromu, věže a tak dále – je pecka.
Vaše fotky se objevují v médiích. Dá se lovením a focením bouřek u nás uživit?
Ne, to ne. Dělám to, protože mě to baví a lidem se to líbí. Pak se moje práce začala sdílet a podobně. V Čechách se tím uživit nedá, možná ve světě, když pracujete pro speciální weby o počasí. Já nejsem meteorolog, jsem fotograf. Ještě s dalšími třemi kamarády jsme v českém týmu lovců bouří. Když se něco stane, tak se navigujeme a radíme si.
Sám vím, že zachytit pěkný blesk, je dřina. Poradíte, jak na to?
Nejdůležitější je si dobře vytipovat místo. Mít přehled po okolí. Možná to neříkám správně, ale najít si nějaké vyvýšené místo s výhledem. Pak při bouřce cvakat jeden obrázek za druhým na sekvenční focení. Tak jsem vyfotil i ten Dehtář. Byla to náhoda. Ale vše musí být samozřejmě bezpečné. Musíte mít únikový plán, mít poblíž auto či budku na autobusové zastávce, kde se můžete schovat. Hlavně nechodit pod strom!