Když měla Pavla Setničková přednášku v klubu Horká vana v Českých Budějovicích, přišlo na ni více než čtyřicet posluchačů. Diskutovalo se o Lipensku a o místních plánech investorů.

„Škoda že nejsem spisovatelkou,“ svěřila se na začátku následujícího rozhovoru. Za osobní vzor si totiž bere anglickou přírodovědkyni a autorku i do češtiny přeložených knih Beatrix Potterovou. Ta ve 20. století skoupila pozemky kolem ledovcových jezer v severozápadní Anglii, aby zachránila tuto oblast před devastací byznysem a průmyslovou turistikou.

Vnímáte podobné nebezpečí také na Lipensku?
V posledních letech se hlavně na levém břehu Lipna objevila smršť developerských aktivit. Pokud budou dotaženy do konce, hrozí krajině podobné nebezpečí jako oblasti ledovcových jezer Derwentwater, kterou zachránila před živelným zastavováním Beatrix Potterová. Jmění získané za vydané knihy vložila do skupování ohrožených pozemků. Byl o ní natočen film a Anglie se autorce v roce 1997 omluvila za předchozí diskriminaci. Jako aktivní ochránkyně přírody a žena měla ve společnosti na počátku 20. století velké problémy.

10 fotografií

Developeři tvrdí, že přinášejí na Lipensko pracovní příležitosti a rozvoj. Také že zdaleka není naplněna kapacita rekreačních zařízení, která by tu mohla stát. Co si o tom myslíte?
Pokud budou všechny současné záměry dokončeny, může se stát, že kvalita místního života upadne a že o rekreaci na březích Lipna nebude nikdo stát. Osobně jsem projela mnoho takových oblastí v Rakousku, Norsku nebo v Anglii. Všude se brání masovému turistickému průmyslu, oplocená apartmánová městečka už nelákají, mladí lidé chtějí volnost, cestovat za zážitky. A přínos místním? Zaměstnání možná dostane pár správců areálů a údržbářů, navíc většina pracovních míst je jen na sezonu, většinou najmou brigádníky. Pro trvale bydlící představuje takový rozvoj drahé služby a nákupy, přínos do obecních pokladen skoro žádný. Právě cestování mi ukázalo, že je možné mít k přírodě lepší vztah. Jsou země, které neměří úspěšnost hrubým domácím produktem, ale štěstím obyvatel. A to určitě zdravé životní prostředí ovlivňuje.

Založila jste spolek, který tyto záměry kritizuje. Z druhé strany se ozývají hlasy, že k Lipnu nemáte přímý vztah. Je to pravda?
Narodila jsem se v Českých Budějovicích a dlouho žila na Dobré Vodě. Od sedmdesátých let měli moji rodiče na Lipensku chatu, jako mnoho dalších Jihočechů. Stále tam jezdím, mám k místu od dětství úzký vztah. Když jsem začala vnímat živelné zastavování oblasti, založila jsem spolek, ve kterém jsou také místní lidé, bez nich by to nešlo. Spolupracujeme s mnoha odborníky třeba na hydrobiologii. Od našeho vzniku se k nám připojilo už dalších osm spolků.

Další developeři srovnávají Lipensko s rakouskými, podle nich obestavěnými jezery.
Umělá nádrž Lipno s průměrnou hloubkou šest a půl metru se s nimi nedá srovnávat. Jezer je v Rakousku hodně. Pokud vím, jsou některá obestavěná domy k trvalému bydlení, občas se mezi ně vecpe nějaký kemp.

Minulý rok jste jako spolek organizovali putovní výstavu studentek architektury nazvanou Krajina Lipna, které představily ve studiích, jak by se mohlo Lipensko rozvíjet. Co vás na ní nejvíc zaujalo?
Kromě využití brownfieldů třeba obnova historických cest a jejich využití jako tradičních pěších stezek či naučných tras. Na Lipensku nejsou některá místa pro pěší vůbec propojená. Na takové zážitky by se podle studentek mělo Lipensko také zaměřit.

Máte z výstavy dojem, že takový krajinný ráz chtějí i místní lidé?
Podle jejich zájmu ano. Je to vidět hlavně u mladších lidí. Jak víme, existují projekty třeba ve Skotsku, kde jsou roztroušené domky v lese bez plotů a do přírody to krásně zapadá. To, co se děje na Lipensku, není koncepce pro budoucnost. Je to podle mě spekulativní investiční výstavba. Vznikají mnohdy pro Šumavu nevkusné stavby, sídliště bez urbanismu, protože investor má snahu budovat co nejlevněji. Třeba osada Větrník u Frymburku je sídliště na ležato, budovy jako přes kopírák. Není to společensky odpovědné podnikání. I když už jsou i výjimky. Nejsme proti rozvoji, ale ten musí být trvale udržitelný. Naše názory potvrzují i posudky odpovědných úředníků, kteří už některé projekty pozastavili.

Regulujte zastavování Lipna, žádají místní spolky krajské vedení

Znamená to, že lidé začínají chápat, jak se Lipensko mění?
Máme stále víc podpisů na peticích od místních obyvatel, kteří s takovými projekty nesouhlasí. Na druhé straně chápu, že je pro místní lidi těžké vystoupit z komfortní zóny, a tak zůstávají spíše v pozadí. Zaprvé oblast trpí, že mladí odtud odcházejí, za druhé starší usedlíci si nechtějí dělat problémy a na jednání zastupitelstev často rezignují. Pokud třeba v Lipně nad Vltavou komunální politici tvrdí, že obyvatelé jsou spokojení, nemusí to tak být pořád. Mění se klimatické podmínky. Na ně bychom měli krajinu připravovat, a ne stavět stále další sjezdovky a kvůli nim kácet lesy. Strom roste minimálně padesát let. Za 30 let se Lipno oteplilo o dva stupně. To má také vliv na čistotu vody. Problémy mohou nastat i s pitnou vodou. Víme, co bude za 50 let? Apartmány čerpají vodu z vrtů a nikdo neví, kolik jí zbývá.

Snažíte se upozorňovat obyvatele, aby se zajímali o územní plány. Před chvílí jste řekla, že cítíte větší pozornost i ze strany úředníků. Je to změna, o niž usilujete?
Minimálně jsou dnes někteří úředníci k takovým investorským aktivitám v rámci možností pozornější a pečlivější. Myslí moderně a práci rozumí. I když na ně investoři zkoušejí stále nové triky, jak záměry prosadit. Třeba salámovou metodou. Začnou budovat ve veřejném zájmu nejdřív infrastrukturu a pak jim nové sídliště snáze projde. Nebo oznámí podnikatelský záměr jako stavby bytů, rodinných domů, ve skutečnosti však nejde o trvalé bydlení, ale rekreační. Často se také setkáváme s tím, že lidem komunální politici neříkají celou pravdu. Jak na to? Měli bychom si více všímat změn územních plánů, kde to všechno začíná. My se to snažíme vysvětlovat a přimět veřejnost k diskusi.