Na holinách v okolí Lišova sázejí nové stromky, práce láká hlavně ženy

  16:42
Společnost Lesy a rybníky města České Budějovice obnovuje v okolí Lišova porosty vykácené kvůli kůrovci. Čtyřčlenná skupina zvládne vysadit dva až dva a půl tisíce stromků denně. Sazenice se pak musejí chránit před trávou i zvěří. Práci si vyzkoušela i redaktorka MF DNES.

Sázení stromků si zkusila i redaktorka MF DNES Marie Kučerová. | foto: Petr Lundák, MF DNES

Ve městě už ustoupila mlha a slunce vyhnalo přízemní mrazík. V lese nedaleko Lišova na Českobudějovicku je však mnohem chladněji. To dokazuje i pára, která jde od úst.

Do jedné ruky beru sazeč, do druhé svazek stromků a pouštím se do práce. „Nejprve uděláte sazečem díru do země. Musí být dostatečně velká, aby se do ní vešly kořeny. Pak je tam vložíte a zahrnete hlínou. Když lehce zataháte za stromek, tak zjistíte, zda drží v zemi,“ vysvětluje hajný společnosti Lesy a rybníky města České Budějovice Tomáš Macko, který má na starost lesy kolem Srubce a Lišova. 

Výsadba nových stromků v okolí Lišova

Zároveň dodává, že se může použít ještě sekeromotyka. S ní je to ale náročnější a začátečníkům ji nedoporučuje.

Než se stromek může vysadit, musí ještě čtyři roky růst v lesní školce. Tak je to například u smrků. Než je pak zralý pro těžbu, je podle hajného ideální, aby v lese rostl sto let.

„Pokud někdo říká, že rostou pomalu, můžete se podívat na tento přírůstek za jeden rok. Vidíme, že vyrostl o poměrně velký kus,“ ukazuje na špičku, která měří několik desítek centimetrů.

„Zaměstnankyně mají denní normu 250 stromků. Ale sází sekeromotykou. Za to mají příplatek. Parta čtyř lidí zvládne dva až dva a půl tisíce stromků za den. A to už je kus lesa,“ konstatuje. „Ne všude je ale rovný terén a měkká půda. Osázené musí být i svahy a méně přístupná místa,“ dodává.

Společnosti Lesy a rybníky města České Budějovice patří přibližně 1 800 hektarů lesů. Tomáš Macko jich má na starost zhruba 250. 

„Pro letošní rok už máme všechny stromky v zemi. Na jaře jsme například zasázeli 17 hektarů holin po kůrovcových těžbách. To bylo přibližně 110 tisíc sazenic,“ upřesňuje.

Sází smrky, duby, jedle i buky

Podle Macka byl za poslední tři roky právě v okolí Lišova nápor kůrovce největší. „Bylo tam hodně smrků, po nichž brouk rychle postupoval, a dopadlo to tak, jak dopadlo. Jsou tu rozsáhlé holiny. Kolem 25 hektarů budeme muset obnovit,“ svěřuje se.

Po těžbě kůrovcového dřeva zůstává na pasekách spousta ořezaných větví. Ty se musí buď spálit, nebo nahrnout na jednu hromadu, kde zůstanou a postupně zetlejí.

„Nejvíce se vracel do lesa smrk. Hojně byly zastoupeny také dub, buk, jedle, olše nebo borovice. Aby to bylo pestré a nesázeli jsme čistě jen smrkové monokultury,“ objasňuje Macko.

Obnova lesa však nekončí vysazením mladých stromků. U dřevin je zapotřebí další následná péče. Na řadu přichází nejnáročnější část, kdy se okolí sazenic musí několikrát do roka vyžínat od trávy, aby je nezastínila a nezabila.

Mladý porost se musí rovněž mazat proti okusu zvěře. A to speciálním přípravkem, který zvěř odpuzuje. „Děláme to jen na zimu. To má zvěř největší hlad a je všude nedostatek potravy. Proto jsou pro ně stromky atraktivní,“ zmiňuje hajný.

Na ostružiní si berou srp

Smrky a borovice není potřeba přes léto mazat repelentem, protože zvěř až tolik nelákají. To jedle a buky jsou podle Macka nejlepší potravou, kterou může zvěř mít. Lesníci je nestíhají hlídat, proto je oplocují.

„Stavíme jak klasické dřevěné, tak i drátěné oplocenky, na které jsme dostávali i dotace. Musíme chránit stromky před zvěří alespoň pět let, než jsou dostatečně velké. Záleží samozřejmě i na tom, jak rychle stromky rostou. Může to trvat i déle,“ konstatuje.

O pěstební činnost měly vždy větší zájem ženy než muži. To se drží částečně i dnes. Důkazem toho jsou i dvě zaměstnankyně, které kromě sázení stromků pálí v lese u Srubce klestí, aby připravily plochy na jarní výsadbu.

„Pro ženu je to těžká práce. K lesu mám však blízko, tak jsem to chtěla dělat. Jsem tu už čtyři roky,“ svěřuje se Michaela Dejčmarová, která právě přihazuje větev do ohniště. S sebou si bere i svého psa, který jí dělá společnost.

Plocha, kde ženy pracují, je strmá a plná bodavého ostružiní. Na to si ženy berou srp. „Bez něj by to nešlo. Často jsou větve tak omotané, že se nedají z trní dostat,“ doplňuje Dejčmarová.

„Tady to je ale ještě hezká paseka,“ přidává se hajný. „Pak jsou i tak prudké svahy, že musí člověk lézt po čtyřech, aby nespadl dolů,“ usmívá se.