„Jsou tu hlavně velkoformátové obrazy z poslední doby, ale i moje padesát let staré kresby. Zvěčnil jsem na nich své tehdejší kamarády, kteří už bohužel nežijí. Vystavuju také pár knižních vazeb. Na vernisáž přišlo spoustu lidí. Měl jsem obrovskou radost, těší mě, že mě tu lidi mají tak rádi,“ říká Ladislav Hodný.
U otce Ladislava Hodného, slavného knihvazače, se vyučil knihařem. Absolvoval Učňovskou školu knihařskou v Novém Jičíně a uměleckoprůmyslovou školu v Brně. Celý život se profesionálně věnoval knižní vazbě, řemeslo ale už předal svému synovi Ladislavovi.
„Tatínek byl posedlý milovník umění a knižní vazby, hodně mě ovlivnil. Začal jsem ale víc malovat, až když zemřel, on mi to pořád zakazoval. Říkával mi: podívej se, kolik je kolem malířů, ale krásné knihy už dnes dělá málokdo,“ líčí Hodný, který se malbě vážně věnuje skoro dvacet let.
„Nejvíc mě inspiruje krajina. Pocity, které se například při pohledu na Tatry nebo Karpaty promítají do mé duše, pak přenáším na plátno,“ popisuje usměvavý muž.
Pro jeho volnou tvorbu je typické propojování obrazů s knižní vazbou. „Proto na plátnech hodně používám také zlato, které na uměleckých knižních vazbách bývá. Jsem dnes jeden z posledních v Čechách, kdo ve větší míře pracuje se zlatem při tvorbě obrazů. Nejvíce se zlatá barva používala v gotice, pak také v secesním umění,“ popisuje Hodný.
V roce 2015 si splnil také jeden z malířských snů. Vystavoval v pražském Mánesu. I kvůli tomu začal před lety malovat obří plátna.
„Dříve jsem se držel tak do jednoho až dvou metrů. Teď dělám i třímetrová plátna. Normální formáty ve velkých prostorech Mánesu vypadají jako poštovní známka,“ míní Hodný. A který svůj obraz považuje za nejlepší? „Všechny, už jsem ve věku, kdy blbý obrazy nedělám,“ směje se Hodný.
Uspořádal spoustu samostatných výstav doma i v zahraničí. Jeho díla jsou v mnoha veřejných a soukromých sbírkách. Hodného tvorba zaujala také japonskou televizi, která o něm natočila film.
Se stálou skupinkou výtvarníků jezdí na plenéry na Ukrajinu, do Rakouska nebo Německa. Na konci února zahájí výstavu v Ostravě a potom vyrazí na první letošní plenér na Slovensko.
„Už se moc těším. Ale bude to náročný, to bude zase vypité borovičky,“ líčí Hodný, kterému chystá na jaře také výstavu Alšova jihočeská galerie v českobudějovické Galerii Mariánská.