„V současné době maluji na stranu odlehlou od řeky mapu povodí Vltavy, kolem níž jsou obrazy nejvýznamnějších památek, architektonických klenotů, osobností i typických živočichů od Lenory po Mělník,“ popisuje učitelka z českobudějovické Základní školy Emy Destinnové Barbora Ticháčková, původně rodačka z Domažlic.
Plánuje, že pomaluje i stranu kiosku směrem k řece. „Jsem hlavně portrétista, to mě baví nejvíc, takže by tam mohly být portréty důležitých osobností spojených s naší zemí. Nechci úplně vše prozrazovat, ale asi se tam objeví Karel IV., Rudolf II., Masaryk,“ říká výtvarnice, jež vystavuje i ve Švýcarsku.
Obrazy Pod Čeřínem maluje základními barvami na dřevo, které si míchá do různých odstínů. Vše je ošetřené bezbarvým lakem, aby to vydrželo.
„Trávím zde své učitelské prázdniny. Je to pro mě relaxace i trénink zároveň. Nechala jsem tu kus života, je to srdcovka,“ dodává žena.
Začalo to vtipy na kadibudkách
„Když jsme s kamarádkou, výtvarnicí Anetou Kosobudovou, studovaly na střední škole sv. Anežky v Krumlově, narazily jsme na inzerát s brigádou, kde sháněli někoho na obsluhu a další práce v kiosku. Když šéf zjistil, že jsme z umělecké školy, začal využívat naše dovednosti. Nejprve jsme malovaly vtipy na kadibudky, následně Aneta začala malovat vltavské památky na maringotky kiosku,“ vypráví Ticháčková, jak malování začalo.
Výtvarné práce pokračovaly na nedalekých občerstvovacích vozech „Na trojce“. Vedle krumlovského zámku a hradu Rožmberk přibyly velké obrazy kláštera Vyšší Brod, Zlaté Koruny, Dívčího Kamene a dalších charakteristických a populárních jihočeských míst.
Z maringotek dělá Barbora Ticháčková přírodní galerii už deset let, maluje ve volných chvílích, zejména o letních prázdninách.
Tehdy se totiž na Čeřín vrací i majitel kiosku, čtyřiačtyřicetiletý rodák z Tábora Pavel Zavadil, který se do kraje přestěhoval po maturitě a hospodaří tam.
„Měli jsme se ženou zkušenosti z pohostinství v Portugalsku a podobně. Deset let jsme se zde starali o kemp a po povodních převzali kiosek. Jsem zastáncem staré Vltavy - ohně, kytary, malá tábořiště, ne toho, jak je to dnes, tedy reklamních akcí, rádia na plné pecky a pouťové zábavy. Proto jsem rád, když přijede člověk jako Bára a udělá nám krásné dřevěné cedule, na nichž je vidět kvalitní řemeslo a um,“ vysvětluje historik a filolog, který během roku překládá knihy z latiny.
Kiosek provozuje pro zpestření života a pro aktivní trávení léta. Většinu práce včetně řemeslných prací si dělá sám.
„Když člověku něco jde, chci, aby to tu dělal. Tak to mám se všemi mými zaměstnanci. Dostanou tu šanci se realizovat. Talent se musí přece zužitkovat a je skvělé, že tu po brigádnících zůstane památka,“ vysvětluje Zavadil.