Vylepšení plácku U Žabek na Křižíkově náměstí nebo rozvoj nové obytné čtvrti Dvorce. Nejen na těchto dvou projektech pracuje táborská Kancelář architekta města. Pod vedením architektky Kateřiny Čechové se pouští do významných projektů, které mají zajistit pohodlnější život obyvatel.

„Přála bych si, abychom stejně intenzivně, jako bojujeme za parkovací místa, bojovali i za prostor pro pěší. V ideálním městě je vše potřebné v docházkové vzdálenosti,“ říká Čechová, která se při své práci zaměřuje na urbanismus.

Do Tábora jste se přestěhovala z Prahy krátce před nástupem na pozici městské architektky. Bylo pro vás složité zorientovat se v novém prostředí?
Vyrůstala jsem v Českém Krumlově a nějakou dobu žila i v Českých Budějovicích. Byla jsem na změny poměrně zvyklá, ale přesun z Prahy do Tábora zahrnoval přestěhování celé rodiny a kompletní změnu životního stylu.

Proč jste se ze všech možností rozhodli právě pro Tábor?
Můj muž odtud pochází, takže jsme blíž jeho i mé rodině. Zároveň nám rostou děti, tak jsme hledali místo, kde se nám všem bude dobře žít. Důvodem ale nebyla práce, primárně jsme se stěhovali do Tábora a počítali jsme s tím, že se tomu pracovní život uzpůsobí. Znám hodně lidí, kteří z Tábora dojíždějí do Prahy. I to byla jedna z možných variant. Ta se ale nenaplnila.

Je něco, co vám v Táboře jako obyvatelce chybí?
Bydlíme v centru na Novém Městě, odkud máme blízko do přírody, práce i školky. Obchody a všechno potřebné máme v docházkové vzdálenosti, což je úžasná kvalita města takové velikosti. Mně konkrétně tam nic nechybí, ale vím, že jsou v Táboře oblasti, které tak dostupné a vybavené nejsou. Ne všechny části ale lze do takové míry zvelebit i kvůli řídké osídlenosti.

Tábor je historické město, které založili husité v 15. století. Vymysleli ho dispozičně dobře?
Oni samozřejmě vybrali místo, které se bude dobře bránit proti útočníkům. To nese řadu prvků, které jsou dnes urbanisty ceněné – prudké svahy, skalnatý ostroh nebo blízkost vodního toku jako zdroje vody i obrany. Město je dneska díky tomu atraktivní. Pro moderní život to zároveň znamená i problémy. Husité nepočítali s nárůstem automobilové dopravy ani s nároky na komfort bydlení. To jim ale nevyčítám.

Jak podle vás vypadá ideální město k životu?
Ideální by byla blízkost všeho podstatného včetně škol a obchodů. Mezi architekty se vžil pojem město krátkých vzdáleností, nebo také patnáctiminutové město. Takové má veškerou vybavenost – veřejnou dopravu, pracovní příležitosti i místa k rekreaci – dostupnou pěšky. V Táboře tomu ideálu v některých místech brání terénní podmínky a řada územních bariér. Ve směru ze severu na jih vede železnice a dálnice. To je sice důležité pro vitalitu města, aby bylo propojené s dalšími sídly, ale zároveň to vytváří spoustu bariér, které je potom těžké překonat.

Úprava prostoru kolem nádraží včetně přilehlého Husova parku je jedním z táborských plánů. Jak by se mohla lokalita proměnit?
Vyjednávání s místními aktéry a přesnější formulace zadání nás teprve čeká. Nádraží je uzlem veřejné dopravy, ať už pro MHD nebo regionální linky. Ideálně by se tam měla koncentrovat větší vybavenost. Trápí nás tam nepřehlednost prostoru před nádražím. Je tam velký pohyb chodců i všech druhů dopravy. Začíná být anonymní, což se pak propisuje do problémů s bezpečností. Je to trochu složitá situace, ale jedná se o jedno z nejvýznamnějších veřejných prostranství v Táboře. Prioritou by mělo být vytvoření bezpečné a komfortní pěší trasy, která chodce provede od nádraží do historického centra.

Aktuálně řešíte obnovu Křižíkovy elektrárny, novou obytnou čtvrť Dvorce či revitalizaci veřejných prostor. Který ze současných projektů Tábora je vám osobně nejbližší?
Vzděláním i praxí jsem urbanistka, takže mě baví zlepšovat veřejné prostory a uvažovat o rozvoji města v souvislostech udržitelnosti. Pracujeme například na revitalizaci plácku U Žabek na Křižíkově náměstí. Je to dopravně zatížené místo, kde se i přes příkladnou péči dlouhodobě nedaří stromům, takže pro ně potřebujeme vytvořit lepší podmínky. Plácek by mohl být hezkým parčíkem uprostřed rušné křižovatky, ale zatím nemá takové kvality, jaké by mohl mít. Snažíme se tam o větší prostor pro pěší, třeba sdílenou dopravní zónu, která by plochu propojila s podobnou přes ulici. Otevírá se i možnost zkultivovat předzahrádku oblíbené kavárny nebo vysadit stromořadí tam, kde se o tom dosud neuvažovalo.

Propojování města se zelení a vodou je pro urbanisty velkým tématem. Řešíte modro-zelenou infrastrukturu při všech vašich projektech?
Rádi bychom, bude to podstatným tématem i při rozvoji nové obytné čtvrti Dvorce. Jedná se o rozsáhlé území, na které mohou mít provedené změny velký dopad. Vypracovaná studie nám například ukázala, jak můžeme dešťovou vodu ze střech veřejných budov svádět do retenčních nádrží a dále ji v území využívat.

Jaký další prostor v Táboře si zaslouží vylepšit?
Velkou akcí bude rekonstrukce bývalé základní školy na sídlišti Nad Lužnicí, která je ve špatném technickém stavu. Jedná se o velký pavilonový objekt, kde hezky funguje kombinace sociálních služeb, volnočasových a sportovních aktivit. Zároveň tam je spousta prázdných a nevyužitých prostor. Chtěli bychom podpořit komunitní funkce na sídlišti, na tom spolupracujeme s městskou knihovnou. Současný vzhled budovy je k pláči, má ale velký význam pro sídlištní komunitu, kterou tvoří přes sedm tisíc lidí.

Místní obyvatelé dlouhodobě volají po rozšíření parkovacích míst. Jak vnímáte výstavbu nového parkovacího domu, která na sídlišti začne na jaře?
Města nevznikala s tím, že rodina bude mít několik aut, která bude někam potřeba umístit. Přiměřená nabídka parkovacích míst jde ruku v ruce s kultivací veřejných prostranství. Zároveň je potřeba říct, že ve městech nejsme ekonomicky ani prostorově schopni naplnit poptávku po parkování. Při stavbě parkovacího domu se mohou náklady na jedno parkovací místo dostat na milion korun. Kdyby to měli platit sami majitelé aut, spousta z nich by si rozmyslela, jestli auto potřebuje. Zatím je vůle tyto náklady hradit z veřejných peněz, ale je to otázka priorit.

Máte za sebou studium v Lichtenštejnsku, praxi v dalších evropských zemích i Číně. Dá se tamní přístup k rozvoji měst přenést do českého prostředí?
Studium a práce v zahraničí, především v Evropě, pro mě byly stěžejní zkušeností. Při současném uvažování o městě se obracím především k tamním příkladům. Ale i v Česku máme spoustu krásných, vydařených projektů. Například Litomyšl je Mekkou české architektury, některá veřejná prostranství tam jsou upravená opravdu krásně, ať už jde o zámecké návrší, či nábřeží říčky Loučné.

Jaké evropské město vás v tomto ohledu inspiruje?
Ve Vídni se mi moc líbil způsob, jakým se v současnosti věnují výstavbě nových čtvrtí a jak pracují s historií místa, modro-zelenou infrastrukturou a zapojením obyvatel. Myslím si, že je pro nás Vídeň z hlediska městského rozvoje blízkým prostředím.

Jak hodnotíte první rok fungování Kanceláře městského architekta?
Jsem spokojenější, než jsem byla třeba před půl rokem. Naším prvním úkolem byla transformace instituce, museli jsme včlenit nový odbor a jeho agendu do chodu úřadu. První půlrok nám ukázal, že v sestavě dvou a půl osob jsme nebyli moc schopní efektivně fungovat. Chyběly výkonné články pro přípravu projektů nebo dotahování výběrových řízení. Jsem moc ráda, že se nám podařilo od léta posílit a už fungujeme v pěti lidech. Umíme díky tomu odvést práci, na kterou by jinak město nemělo kapacitu.

Jaké jsou vaše plány a vize do budoucna?
Naučila jsem se budoucnost počítat na délku volebního období. Budu ráda, když se nám podaří dotáhnout velké architektonické soutěže k projektové dokumentaci a ideálně začít s některými stavbami. To kvůli zdlouhavému povolování staveb může být problém.