„Už jsme nebyli sejráci, ale šmíďáci. To nebyl žádný posun. Když jsem si našla kamarádku, přišel ze strany její rodiny zákaz, že se se mnou nesmí stýkat. Protože jsme byli šmíďáci, kamarády jsme neměli. Tak nám dál spolužáci dělali schválnosti – schovali nám učebnice nebo počmárali sešity.“
Tak vzpomíná na bydlení v českobudějovické nechvalně proslulé Šmídovně dnes osmdesátiletá Eva Řípová. O pár stránek dál se vrací do minulosti například i Evžen Schneider.
„Za mého dětství byla Linecká, dnešní Lidická, velice klidná komunikace. Jezdila po ní tramvaj, která měla konečnou právě před naším domem. Auto měl tehdy málokdo. Také Linecká vypadala jinak. Vozovka byla užší a byla lemována listnatými stromy, myslím lipami,“ vzpomíná 90letý Schneider, který později vedl jako ředitel Jihočeské muzeum.
To jsou jen krátké ukázky z rozhovorů, které zařadil českobudějovický spisovatel Jan Štifter do své nové publikace. Pojmenoval ji Budějovické století – Jedno město, deset pamětníků.
„Co bylo nejtěžší? Zprvu se zdálo, že bude složité dát dohromady lidi, ale napsal jsem nakonec výzvu na Facebook, aby mi lidé dávali tipy na pamětníky. Kamarádi, kamarádi kamarádů a další známí mi pak předali řadu jmen. Hlavně lidí, o kterých už věděli, že dokážou dobře mluvit, rádi vypráví a že si řadu věcí pamatují. Potom to šlo celkem rychle,“ chválí si budějovický patriot Štifter.
Na nové publikaci pracoval rok a půl, s hlavními postavami knihy strávil spousty hodin. Proto je nyní pro něj také těžké, že dva z nich už nežijí. „Úplně však nezmizeli, pořád vystupují a vypráví své příběhy alespoň v knize,“ podotýká.
Vystřídá Jan Štifter na pozici jihočeského regionálního spisovatele Jiřího Hájíčka? |
Budějovické století dává nahlédnout do běžných dní, ale třeba i do těch, kdy končila druhá světová válka. Při čtení se vrátíte o desítky let nazpátek, kdy party kluků proti sobě bojovaly a kdy se městem pohybovaly nejrůznější svérázné postavy.
„Každá generace měla své podivíny, lidi, o kterých jsem třeba ani já nic nevěděl. To bylo pro mě překvapení. Jsem rád, že jsme zmínili plovárnu na dnešním Palackého náměstí. Spousta lidí dnes nevěří, že tam vůbec byla. Překvapivý byl také život v sirotčinci. Věděl jsem, že to tam bylo pro děti peklo, ale stejně, když to slyšíte přímo od těch lidí, zasáhne vás to,“ vypráví. „Mám rád takové detaily, nebo například vzpomínky na bydlení se šéfem gestapa,“ doplňuje Štifter.
Přemýšlel o Ivě Janžurové
Dopředu věděl, že do své nové publikace nechce dávat rozhovory s celebritami. I když chvíli přemýšlel například o herečce Ivě Janžurové, která v Budějovicích chvíli žila a vyrůstala tady.
„Nakonec jsou tam všichni naprosto běžní Budějčáci. Lidi, které denně potkáváme. Bylo pro mě daleko zajímavější si povídat s těmi, kteří rozhovory nikdy nedávali, a mluvit s nimi o obyčejných věcech. To oni skládali a pořád skládají budějovický příběh. To oni stojí za pozoruhodnými osudy,“ říká Jan Štifter.
Štifter líčí v knize příběhy ze své rodiny. Děda si nechával říkat Schöne Rudi |
Knihu Budějovické století s podtitulem Jedno město, deset pamětníků mohou lidé sehnat v místních knihkupectvích. Ale je dobré si pospíšit. „Bude rychle fuč, nechal jsem vytisknout jen pět set kusů. A i když je knížka zatím venku chvíli, tak ohlasy na ni jsou skvělé. Dobře funguje i obrazová příloha, staré fotky Budějovic mají lidé rádi,“ zmiňuje spisovatel a novinář.
Knihu slavnostně pokřtí v úterý 9. září v českobudějovickém obchodním centru Géčko. Přijdou i někteří respondenti, s nimiž dělal rozhovory.
