Malý domek nalepený k úzké cestičce u Mlýnské stoky zná v Budějovicích téměř každý chlap. Možná tu svítila i typická červená lucernička. Je začátek dvacátého století a sem se chodí za děvčaty. Nebo, jak se tehdy říkalo – do bordelu.
My se však přesouváme v čase přibližně o sto let kupředu. Dnes u Mlýnské stoky už dávno nenajdete vykřičený dům, ale prodejnu se záclonami.
Je studený lednový večer a společně se čtyřmi desítkami zájemců posloucháme v parku Na Sadech výklad českobudějovického spisovatele a novináře Jana Štiftera.
„Holky byly samozřejmě i na ulicích, ale nebylo o co stát. Jejich práce začínala brzo ráno a často končívala až po půlnoci. Ve středu a v sobotu dopoledne se vždy musely hlásit u doktora v nemocnici, ta tehdy stála na Senovážném náměstí,“ ukazuje na dnešní budovu pošty.
Jednačtyřicetiletý Jan Štifter vydal před deseti lety útlou knížku s názvem Café Groll, v níž popisuje příběh mladého doktora, který se stará právě o prostitutky. Inspirovali se jí i v Jihočeském divadle a na motivy novely už šest let uvádějí stejnojmennou inscenaci.
O místních hampejzech, bordelech a nejstarším řemeslu toho Štifter hodně nastudoval. Cestou ulicemi vypráví, že Budějovice v roce 1902 vydaly seznam podniků s takzvanou dámskou obsluhou. Bylo jich přes sto třicet. Tam měli kromě dobré kávy, piva či vína i slečny.
V Budějovicích bývalo sto podniků s prostitutkami, říká spisovatel |
„A ty byly nachystány na všechno. Bylo možné si tu holku domluvit a odejít s ní někam do povzdálí a třeba na pivních sudech ve sklepě si užít. Některé vinárny měly dokonce pro tyto účely na dvorku maringotky,“ dál poutavě vypráví.
To už se přesouváme okolo konzervatoře, kde sídlily za Rakouska-Uherska i první republiky městské lázně. Pokračujeme dál k Biskupskému gymnáziu. To byl pro změnu sirotčinec a tady holky nezřídka nechávaly nechtěné děti, o které by se v nevěstinci nedokázaly postarat.
„Zajímavé je, že tu práci v Budějovicích zpravidla nedělala místní děvčata. Prostituci sice dělaly ty holky dobrovolně, možná některé i rády a bavila je, ale nesměl je někdo známý potkat. Ony skutečně doma mamince a tatínkovi vyprávěly, že pracují ve smaltovně, v tabačce nebo v tužkárně. Silnou motivací byla finanční stránka, holky si vydělaly dost,“ líčí Štifter.
A přidává i konkrétní sumy. „Pomocnice v kuchyni si v roce 1890 za rok vydělala dvě stě zlatek, profesor na univerzitě pak pět až šest stovek a holka v budějovickém bordelu i tisícovku,“ doplňuje čísla. Za pobavení s lehkou dívkou se platilo od pěti až do padesáti zlatých. Samozřejmě podle typu podniku, požadované služby a také podle kvality dámy.
Profesor na prostitutku vydělával den, nádeník dva, zmapoval spisovatel |
Kromě vináren a hostinců s dámskou obsluhou byly Budějovice protkané i reprezentativnějšími podniky – bordely. Protože napůl německé a napůl české město bylo posádkové, hodně vykřičených domů se nacházelo poblíž kasáren. Aby to vojáci neměli za zábavou daleko.
Tím nejvyhlášenějším bylo už zmíněné Café Groll, kam Štifter zasadil své vyprávění. Luxusní podnik majitele Adolfa Osvalda Grolla a jeho manželky a bordelmamá Magdaleny nabízel ta nejlepší děvčata v Kasárenské ulici poblíž vlakového nádraží. Měl dokonce i svou pobočku, a to kavárnu v tehdejší Rybní ulici. Ani tu dnes v Budějovicích už nenajdete, místo ní vyrostl komplex budov Metropol a Senovážné náměstí.
Je však pořád možné vplout dovnitř pomocí příběhu – právě v těchto dnech vysílá Český rozhlas České Budějovice četbu na pokračování, osmidílné sérii Café Groll propůjčil hlas herec Pavel Oubram.
Procházka po českobudějovických bordelech pokračuje až na Zátkovo nábřeží. Tehdy se tomuto místu říkalo Alej vzdechů, protože si sem milenci za vzrostlé stromy chodili užívat.
Hra Café Groll líčí život prostitutek, divadlo uvede premiéru online |
„Kromě Grollů tu provozovala nevěstinec třeba i rodina Machatých, Fulínů či Toncarů. Jednou jsem se při takovéto procházce od návštěvníka dozvěděl, že jeho praděda v takovém podniku chytil syfilis,“ usmívá se spisovatel a průvodce v jedné osobě.
„Dřív byla prostituce opravdové řemeslo, které se muselo evidovat a tak dále. Každá holka měla zdravotní knížku, do kterých jsem i nahlédl díky archivu. Taková živnost skončila výnosem v roce 1922. Dnes už nic takového není, nejstarší řemeslo se přesunulo na internet a služby poskytují holky na privátech a nikdo o nich nic neví,“ míní Štifter.
Poutavou vycházku za historií nevěstinců a lehkých dam bude letos určitě ještě opakovat. Pořádá i obdobnou vycházku městem, která zájemce zavede po stopách jiného jeho románu – Sběratel sněhu.
„K tématu bordelů jsem se dostal kdysi náhodou. Když jsem byl redaktorem v Mladé frontě DNES, chtěl jsem zmapovat staré budějovické kavárny. A pak jsem zjistil, že vlastně nepátrám po kavárnách, ale hledám bordely,“ směje se spisovatel.
Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License
