Jan Dušek se narodil v roce 1942 ve Vacově na Šumavě. Vyprávěl, že měl krásné dětství. I díky své kamarádské a týmové povaze, která mu v dospělosti pomáhala ve všech profesích. Už jako kluk začal hrát divadlo.
„Nedělalo mi problém být za šaška a převléct se do kostýmu. Víc než hraní mě ale lákalo organizování kolem divadla. Hrál jsem také na klavír a jezdil autobusem do hudební školy ve Strakonicích. Musel jsem cvičit ve škole, doma jsme piano neměli,“ vzpomínal v rozhovoru pro MF DNES.
Čtyři roky vedl divadlo v Táboře
Vystudoval pedagogickou školu v Budějovicích a po vojně krátce učil na trojtřídce na Šumavě. Potom s manželkou nastoupili na devítiletou školu, jejíž součástí byla také zvláštní škola při Dětské psychiatrické léčebně v Opařanech. Po šesti letech odešel na táborský odbor kultury a záhy přešel do Divadla Oskara Nedbala, kterému čtyři roky šéfoval.
Na táborské scéně hrála skoro všechna česká divadla. Součástí dramaturgie byla i představení budějovické činohry, opery a baletu. „Poznali jsme se s tehdejším ředitelem Jihočeského divadla, režisérem Milanem Fridrichem. On se chtěl věnovat tvůrčí práci a řídicí funkci bytostně nesnášel. Tak dlouho mě přemlouval, až jsem to po něm vzal. On byl režisérskou ikonou, takže jeho návrh akceptovaly i řídicí orgány kraje. Ředitelem Jihočeského divadla jsem byl jmenován v roce 1976,“ líčil Dušek.
Ve své době byl nejen jedním z nejmladších ředitelů takové instituce, ale i šéfem manažerského typu, všichni ostatní totiž zároveň byli i výkonnými umělci. Zpočátku měl velké obavy a respekt. V Táboře měl 60 zaměstnanců, najednou jich dostal 350.
Výsledkem jeho šéfování v Jihočeském divadle bylo přes 250 premiér v Budějovicích, před otáčivým hledištěm v Krumlově a nespočet představení na dalších místech v republice a zahraničí, účast na festivalech i přestavba hlavní budovy.
I v důchodu měl řadu aktivit
Jako ředitel Jihočeského divadla skončil v roce 1991. Dva roky provozoval hotel ve Vodňanech, potom byl manažerem Press-klubu Syndikátu jihočeských novinářů. V roce 1996 se nakrátko do čela divadla vrátil, aby urovnal vztahy s městem, posílil rezervní fond a dal ho celkově do dobré finanční kondice.
Potom se jako PR manažer velkého holdingu M. I. C. B. vydal do tehdy nových vod veřejných vztahů. Následovala mise v čele tiskového oddělení na budějovické radnici a svou profesní kariéru zakončil Jan Dušek jako tiskový mluvčí budějovické nemocnice.
I když si mohl užívat poklidný důchod, byl stále činorodý. Navštěvoval divadelní představení, koncerty, rád stále působil v oblasti PR. Měl ohromné množství přátel a každému rád pomohl s jakýmkoli problémem. Když jste mu říkali, aby zmírnil, s oblibou odpovídal: „Do tepláků lezete snadno, vylézá se z nich ale špatně.“
Poslední rozloučení s Janem Duškem se uskutečnilo tuto středu v obřadní síni českobudějovického krematoria. Kromě rodiny a přátel dorazila i spousta osobností z jihočeské kultury, podnikání nebo zdravotnictví.
