Oblíbené velikonoční hrkání se vrátilo do Budějovic po roční přestávce. Divadelník Víťa Marčík organizaci oblíbené akce předal svým dětem a ty ji obnovily ve spolupráci s městem. Hrkači tak o Velikonocích znovu nahrazují zvuk zvonů.
První průvod vyrazil ve čtvrtek večer, událost se zaujetím sledovalo několik stovek lidí. „Moc se mi to líbí. Jsem tady už poněkolikáté a sám jsem v minulosti také hrkal. Jsem rád, že se tradice vrátila, bál jsem se, že se to nepodaří,“ vyprávěl za zvuku hrkání Martin Vančura z Budějovic.
Kdo zatím průvod nestihl a chtěl by vyrazit, tak může v pátek v 15 a 19 hodin, v sobotu v 8 a 12 hodin a v neděli na Boží hod ve 12 hodin. Do soboty se hrká, v neděli už nikoli. Začátek je vždy na Piaristickém náměstí, odkud vedou čtyři různé trasy průvodu. V pátek je ještě doprovodný program na náměstí Přemysla Otakara II. Například noční hlídání křížů, které přímo na místě také tesali.
Do černého oblečené postavy s bílými maskami na obličejích, které jdou pomalým průvodem za tajemným zvukem velkých dřevěných hrkaček určitě stojí za vidění.
Od roku 2010, kdy divadelník Víťa Marčík s touto tradicí začal, si našlo velikonoční hrkání stovky obdivovatelů. Pro svou atmosféru se stalo jednou z českobudějovických atrakcí, na kterou se jezdí lidé dívat i z jiných koutů republiky.
Vloni však museli tradici všichni oželet. „Přišlo stáří. Najednou jsem cítil, že energie ubývá. Chtěl bych to dělat s rodinou, ale jsem teď v situaci, kdy na organizaci nemám sílu. Jsou to tři měsíce intenzivní práce - telefony, úřady, domlouvání lidí. Do toho ještě připravujeme divadelní sezonu. Vždycky mě ta práce nabíjela, ale od podzimu cítím, že se musím šetřit,“ vysvětloval tehdy Marčík pro iDNES.cz.
Nakonec se ale k radosti stovek návštěvníků událost vrátila. Podle tradice od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty nahrazují zvuky zvonů, které odletěly do Říma, právě řehtačky a hrkačky.
„Já už hrkání neorganizuji, ale moji synové, dcery a kamarádi se toho ujali. Já se budu už jen účastnit těch radostných věcí, půjdu v průvodu,“ řekl před nedávnem šedesátiletý Víťa Marčík.
Velikonoční hrkání se pojí se Svatým neboli Pašijovým týdnem a odletem zvonů do Říma. Od čtvrtka má každý den v českobudějovickém podání svůj symbol a význam. Čtvrtek je ve znamení poslední večeře Páně, v pátek se tesají kříže jako při ukřižování a nese se v průvodu rakev a sobota patří mlze či kouři. V neděli se už nehrká, ale na programu je svatba.
Bílé masky mají lidé v průvodu například jako znamení sjednocení a při vymýšlení se Marčík a jeho kamarádi inspirovali dílem J. A. Komenského Labyrint světa a ráj srdce.
