„Tentokrát je výchozím bodem procházek severní strana náměstí Přemysla Otakara II. a přilehlé okolí. Seznámíte se blíže nejen s dominantou města, Černou věží, ale i s neméně zajímavou historií domů, které na první pohled nepůsobí na kolemjdoucího ničím výjimečným. Pokud chceme najít poklad, musíme ho hledat,“ říká Schinko.
Spisovatel a historik Schinko shání přes dvacet let materiály o rodných Budějovicích pro svou literární tvorbu. Dělá si zápisky od pamětníků, chodí do muzejní knihovny a studovny, kde čte staré tisky.
Nezajímá ho jen architektura, ale i lidé, kteří v domě bydleli. Sbírá dobové pohledy a fotky, část dostane i od lidí. „Nejtěžší je dát dohromady historické fotky, protože docházejí,“ vysvětluje Schinko.
Přesto je i v novém svazku Putování městem České Budějovice bohatá obrazová příloha a u některých zastavení i s více dobovými snímky. U Wortnerova domu v ulici U Černé věže, který dnes patří kraji a provozuje ho Alšova jihočeská galerie, jsou čtyři historické fotografie.
Stejně jako u ostatních zastavení dokázal Schinko zaznamenat i u Wortnerova domu řadu zajímavostí. Asi málokdo ví, že v době první republiky a za socialismu se něj začal čas od času používat název Žižkův dům.
„Zeman Jan Žižka z Trocnova byl oslavován a hodilo by se mít ve městě také Žižkův dům. Právně Žižka nikdy dům ve městě neměl. Co vlastnil, byla tvrz a pozemky v Trocnově, které ale záhy prodal. Není ani písemně doloženo, že by v domě někdy meškal,“ stojí v nové knize.
A na cenných dobových snímcích je vidět proměna domu v čase – od obchodů kartáčníka Antonína Scheichera a výčepu lihovin Marie Wortnerové za první republiky až po jeho havarijní stav za socialismu.
Při putování severní částí budějovického historického centra se dozvíte více také o domech U Modrého střelce, U Dvanácti apoštolů, U Tří červených křížů, U Zlatého jelena nebo U Černého medvěda.
U některých zastavení se podařilo autorovi knihy nasbírat tolik materiálu, že jim věnoval víc stran než obvyklé dvě. Patří mezi ně i dům v Hroznové ulici číslo 9, kterému se říkalo U Hromádků podle hostinského Václava Hromádky. Přitom sám hostinský ještě na začátku 20. století označoval svůj podnik U Milleretů.
Přestože tam byla od roku 2000 restaurace Pavlač, pamětníci stále říkají U Hromádků. Už v průběhu 19.století se stal dům kulturním centrem s největším sálem ve městě. Tradici tam měl tanec, mezi válkami se zapomnělo na původní název a vžilo se pojmenování U Hromádků.
„Milovníci sportu asi neví, že ‚footbalová saisona‘ se zahajovala ve známém podniku U Hromádků,“ připomíná Schinko s tím, že tam byla založena i řada kumštýřských spolků, které měly U Hromádků domovskou místnost. A Václav Hromádka ml. byl sponzorem klubu košíkové.
Kniha je jako oba předchozí díly opět rozdělena na 100 kapitol encyklopedického charakteru, které jsou řazeny podle trasy putování. Vyšla v českobudějovickém Nakladatelství Kopp, má 224 stran a stojí 399 korun.
