V pestrobarevném kostýmu, s velkým slaměným kloboukem posetým květinami neustále běhala z jedné strany točny na druhou, skákala a téměř nezavřela pusu.
Tak se uvedla tehdy 22letá začínající herečka Petra Hobzová do světa divadla. Šlo o stěžejní roli před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově a hned pod vedením uznávaného režiséra Jiřího Menzela. Dodnes o svém Pukovi v Shakespearově Snu noci svatojánském hovoří jako o životní roli.
„Menzelovské kusy jsou ve mně zažrané. Třeba Veselé paničky winsdorské, které jsme hráli s Petrem Hanusem na otáčku, tak ty nyní jedeme už osmnáctou sezonu na Pražském hradě při Shakespearovských slavnostech. Je to hra, která má nejvíce repríz. Mým hereckým partnerem už není Petr Hanus, ale Bolek Polívka. Se Simonou Stašovou a s mnoha dalšími kolegy nám to drží krásně pohromadě,“ těší Petru Hobzovou.
Jiří Menzel uměl podarovat herce postavou přímo na tělo. Poznal, co v člověku je, na co se zkrátka hodí. „Ano, občas jsme se spolu i prali. To byl tvůrčí proces, to bylo v pořádku. Ale Jirka vám uměl dát roli, najít se v ní a pak to byl samozřejmě velký požitek! Na Sen nedám dopustit, to byl top, to fakt nejde pominout,“ přitakává dabérka a herečka, která se i dnes směje stejně mile a šibalsky jako před mnoha lety „její“ Puk.
Role byla náročná nejen textově – do té doby neměla se Shakespearem tu čest –, ale i na fyzickou kondici. Hobzová při představení naběhla okolo otáčivého hlediště mnoho kilometrů. Nějak zvlášť trénovat a dřít, třeba v posilovně, nemusela. Stačilo zkoušet a pak hrát.
„Menzel si seděl na točně, vedle sebe měl z každé strany jednu baletku, popíjel si tam, a když my jsme přilítli, udejchaní a těšili se na pauzu, tak on se jen pousmál a řekl: Stop, sjedeme to znovu, abyste si to pořádně zapamatovali. Jste mladý, běhejte,“ pátrá po vzpomínkách na letní večery na českokrumlovské divadelní scéně.
Na svém kontě má Petra Hobzová desítky divadelních, televizních i několik filmových rolí. Objevila se například v seriálech Ordinace v růžové zahradě, Policie Modrava, Kamarádi nebo v Okresním přeboru. Její hlavní doménou je však už léta dabing. Na pět let například propůjčila svůj hlas herečce Katie Holmesové v seriálu Dawsonův svět.
Petra Hobzová (53 let)Českobudějovická rodačka se od mládí věnovala zpěvu a později i divadlu. Mezi roky 1989 a 2000 působila v Jihočeském divadle, kde ztvárnila nespočet rolí. Zahrála si například v Markétě Lazarové, v Rackovi, ve hře Králík a králíček či v Sicilské komedii. Pak byla 15 let v angažmá v pražském Divadle na Vinohradech. Od roku 2015 je na volné noze a účinkuje například v letních Shakespearovských slavnostech na Pražském hradě. Více než divadlu se momentálně věnuje dabingu. Má partnera, syna Kryštofa a dceru Kláru. Ve volném čase ráda cestuje, navštěvuje divadelní či operní představení a užívá si chalupu na jihu Čech. |
„Já nejsem ale jen Joey Potterová, ale třeba i Lálá z Teletubies. To málokdo ví. A možná se to nezdá, ale byla to velká dřina, protože všechny zvuky a skřeky jsme museli vyprodukovat sami,“ přidává dabérka, která dnes namlouvá filmy, seriály, animované postavičky či televizní šoty a reklamy. Navíc její hlas zaznívá každý den z obrazovky, protože se stala staničním hlasem TV Prima Love.
Jako některé hry jsou pro herce náročné i fyzicky, tak při dabingu zase musí dotyčný dbát na jiný pracovní nástroj. Jsou to hlasivky.
„Musíte je cvičit, je to sval jako každý jiný. A zase se tady vrátím ke svým jihočeským kořenům. Pan sbormistr a operní tenorista Otakar Dubský, který kromě své práce v Jihočeském divadle vedl i dívčí sbor Jitřenka, nás vždycky učil i hlasovou hygienu. Cvičení, rozezpívávání se, různá brumenda a podobně. A já to dodnes používám. Leckteří kolegové se občas diví, jaká cvičení používám, a já říkám, že dělám to samé, jako když jsem byla dítě a zpívala v Jitřence,“ podotýká.
S rodiči Petra vyrůstala v domku nedaleko budějovické nemocnice. S bratrem a kamarády pořád běhali venku a každé letní prázdniny si užívali na rodinné chalupě v Žumberku u Nových Hradů. Už jako malou holčičku brala Petru její maminka do divadla, především na operní představení. Potom přišel zmíněný pěvecký sbor Jitřenka a od toho byl už jen krůček na divadelní prkna.
„Hráli jsme dětské sbory a křoví v různých operách a operetách. Dalším posunem pro mě byla činohra. Tam si mě vyhlédl režisér Milan Fridrich. V sedmnácti jsem se hlásila na DAMU, on mě připravoval na přijímačky, ale nevzali mě. Ale Milan už věděl, co ode mě může čekat a čeho jsem schopná, tak se rozhodl mi dát šanci v divadle jako elévovi,“ zmiňuje.
Dabing je vyčerpávající, ale dostal se mi do krve, říká Petra Hobzová |
A pro začínající herečku to byla obrovská škola. Do Jihočeského divadla vlétla do společnosti herců, jako byla například Bibiana Šimonová, Daniela Bambasová, Josef Bulík, Věra Papírková, Petr Hanus, Petr Šporcl či Jiří Šesták. „Nikdy mě nenechali takzvaně padnout, byla to obrovská škola. Milan byl festovní chlap, věděl, co divadlo potřebuje – stará škola. Já u divadla potkala málo lidí tohoto ražení, jaké měl pan Fridrich,“ uznává.
Po desítkách rolí v roce 2000 opustila Jihočeské divadlo a odešla do Prahy do Divadla na Vinohradech. Tam působila patnáct let. Po odchodu z této scény je na volné noze. Nyní je pro ni stěžejní prací dabing. Kdyby dostala nabídku zase si zahrát například na otáčivém hledišti v Českém Krumlově, nejspíš by ji přijala. Možná i z nostalgie.
„Je to přeci fantastický prostor, nikde nic podobného nenajdete. Unikátní místo. Bylo by mi opravdu líto, kdyby ze zámecké zahrady divadlo zmizelo.“
Menzel přivedl Sluhu dvou pánů na točnu |
I když před pětadvaceti lety opustila jihočeskou divadelní scénu, do svého rodného kraje i města se pravidelně vrací. Jednak v Budějovicích pečuje o svou maminku, která se bez pomoci už neobejde, a také jezdí na svou chalupu do Žumberka. Tu se svým partnerem pořád rekonstruují a vylepšují.
„V Praze dětem navařím, sbalím věci a odjíždím ve čtvrtek do Budějovic. V neděli nebo v pondělí ráno zase mířím zpátky do Prahy. Mám to takto rozdělené, děti jsou už naštěstí samostatné jednotky, které tu moji péči zase tolik nepotřebují,“ přidává. „Ale pořád ještě vyžadují řízeček od maminky, to víte že jo,“ směje se.
Petra Hobzová je ten typ herečky, která se na sebe v televizi či ve filmu nedívá. Jak sama doslova říká, přijde jí to strašné. „Neprožívám se. Ani žádnou vysněnou roli nemám, opravdu ne. Kdyby přišla zajímavá nabídka a já měla čas, ráda ji přijmu. Zatím to mám takto nastavené,“ podotýká Jihočeška.