U Františka Mikeše to vypadá jako v běžné dílně domácího kutila. Kleště, pinzety, šroubováky, svěrák. Nebýt harmonik, které stojí rozmístěné okolo. „Tady to není konzervatoř, tady noty nenajdete. To je řemeslná práce,“ směje se osmapadesátiletý živnostník, který už od školy tvořil nové harmoniky a oživuje ty staré.

Vy jste se k harmonikám dostal už jako malý kluk?
Já nejdřív začal hrát na kytaru a původně jsem se také chtěl vyučit výrobcem kytar. Jenže když jsem vycházel základní školu, tak byl tento obor zavřený. Ale otevřeli obor akordeonů. Byl to vlastně nápad mojí mámy.

Věnujete se harmonikám od ukončení školy, nebo byla nějaká profesní pauza?
Po revoluci jsem šel pracovat na rok do Německa a Rakouska. Ale pak jsem se k tomu vrátil.

3 fotografie

A umíte na všechny ty možné typy a druhy harmonik i hrát?
Že bych zahrál vysloveně nějakou skladbu, tak to na všechny ne. Ale musím si je umět přehrát. Abych je dokázal naladit.

Můžete vysvětlit, jaké jsou rozdíly v harmonikách?
Začíná to heligonkou, což je knoflíčková harmonika, ale má diatonické ladění. A pak je chromatický akordeon, ten je také knoflíkový, ale už to má chromatické ladění. A piánovka, ta nemá knoflíky, ale klaviaturu. To jsou tři základní typy. Na Ukrajině a v Rusku mají ještě zvláštní typy na ty jejich častušky. Tady na to téměř nikdo nehraje. Rukama mi toho za ta léta prošlo hodně.

A co francouzská harmonika?
Tu dělá vlastně ten typický zvuk, je takový rozladěnější. Říká se tomu müsett. Hraje se to na stejnou harmoniku, ale je to trylek, mírně naladěný výš. Je na to pak třeba hrát krátké tóny.

Jak se dnes daří harmonikám v Čechách?
Je to nová generace, už to ale není tak silné jako dřív, jako typicky v osmdesátých letech. V každé hospodě musela být harmonika. Ale ještě mám práci.

Pozor na vtipy, varuje. Při práci na hodinových strojcích nesmí vyprsknout smíchy

V zahraničí je to jiné?
Hlavně v Rakousku, Německu, tam heligonky stále milují. Měl jsem kamaráda, Němce, který měl ve sbírce 300 českých heligonek. Ten si na to postavil dokonce samostatný baráček vedle svého domu. Byly každá jiná. Dřív to byla totiž malosériová výroba a každá další řada měla třeba jiné zdobení. I sběratelů je už méně, než tomu bývalo. My jsme před časem dělali harmoniky do americké Nebrasky. Do české komunity. Tam se to taky ještě trochu drží.

Každý nástroj má svůj zvuk, svou duši, má ho i harmonika?
Má. Opravdu každá hraje jinak. Samozřejmě je důležité dřevo, které se na ni použije. Kvůli svému zdraví jsem je už přestal vyrábět. Takže nyní jen opravujeme, děláme repasy. Ale když jsem vyráběl, tak jsme si vybírali různá dřeva, tradičně smrk, javor.

Takže máte zkušenosti. Když vidíte dřevo, víte, že je to pravé?
Mám. Jezdili jsme pro něj do Rakouska, tam měli větší výběr. Nepotřebujete toho moc, ne kamion, stačí půl fošny, a z toho uděláte třeba tři harmoniky. Ale nyní už se to koupí i tady. Jde třeba o exotická dřeva. U mnohých z nich už je dnes zakázaná jejich těžba. Například různé druhy palisandrů.

Dá se harmonika teoreticky vyrobit z jakéhokoli dřeva?
Dá. Ale právě jen teoreticky. Už po staletí je prostě vyzkoušeno, které dřevo funguje, kde to rezonuje. Ale nejde jen o dřevo. Například klaviatura se dělala ze slonoviny. Ta už dnes samozřejmě taky není k mání. A těžko se hledají náhrady.

Nástroje, které lze ve vaší dílně vidět, to je vaše sbírka?
Něco jsou opravy a ladění. Ale také naše výrobky. Pár kousků jsme si nechali na firmě.

Na kolik taková nová harmonika na zakázku přijde?
Tam záleží na tom, kolik ten zákazník do toho chce investovat. Je to jako s autem. Hrubým odhadem horní desítky tisíc korun. Není to strojní výroba, je to ruční práce. Ale i začátečník dokáže najít něco lacinějšího, nemusí se té ceny bát.

Kolik hodin strávíte na výrobě?
To nedokážu odhadnout. Ptají se mě třeba, kolik jsem harmonik vyrobil za den. Jenže to se počítá špatně. Třeba když vám něco schne, tak zase pracujete na něčem jiném. Je to víc nástrojů najednou.

Když se pustíte do opravy, rozeberete harmoniku, co musíte zkontrolovat?
První věc je klaviatura. Jsou to kobylky, na kterých jsou naskládané hlásky, celý systém je na tah a tlak. Vše je ve vosku. A to je třeba jednou za nějakou dobu, asi dvacet let, obnovit. Jsou z různých materiálů, zase jsme u toho, a pak to jinak hraje.

O jak velkých součástkách se bavíme?
Jsou to malé dílky, skoro hodinářská práce. Nejdřív skelet, ten je větší, ale jednotlivé součástky jsou pak opravdu velmi malé.

A co je nejkritičtější moment?
Ladění. Aby to lidi netahalo za uši. Poslouchat rozladěný nástroj je nepříjemné. Pro mě tedy určitě.

A nemůže dotyčný muzikant pak tvrdit, že stejně jako u těch francouzských trylek je to záměrné?
(smích) Ne, to ne. V tom je vážně velký rozdíl.

Máte svůj podpis?
Hodně prozradí stavba nástroje. Řada kolegů si dává třeba podpis dovnitř. Já ne. Ale téměř vše, co jsme vyrobili, je pod značkou Stibitz. Jen pár mělo značku Mikeš, to bylo v 90. letech a to už je někde v Rakousku. Pan Stibitz byl v třicátých letech budějovický výrobce harmonik. Já se tehdy domluvil s rodinou a dostal svolení pokračovat dál. Já ještě pracoval s lidmi, kteří dělali s ním, takže mě naučili jeho postupy. Ty stále používám.

A vy už jste také zapojil svoji rodinu?
Ano, syna. Šest let jsem mu musel dělat garanta a už by měl dostat svůj živnostenský list. Takže harmoniky Stibitz v Českých Budějovicích zůstanou.

Řemesla, která míří do záhuby. Až mistři zahodí šídla a pinzety, tyto obory zmizí

Jaký nejstarší kousek jste renovoval?
Asi 130 let starý. A co se týče jiných nástrojů než harmonik, tak třeba historická šlapací harmonia v menších kostelích.

A co třeba nějaký výjimečný, až kuriózní nástroj?
To bylo pro nějaký cirkus. Mělo to různé knoflíky, kdy zazněla trumpetka nebo cinkání. Ten nástroj byl na styl heligonky, ale šestiřadý. Většinou bývají čtyř-. Tohle byl opravdu velký nástroj a měl uvnitř zabudovaná různá cinkrlátka. K těm zvukům navíc to ještě umělo hrát. A nebo tu mám takzvaný bandoneon. A ten mohl cestovat přes oceány s nějakým námořníkem.

Co vy máte rád za muziku?
Lidovky. Když to umí někdo zahrát. A když nemá rozladěné nástroje. Ale jinak jsem klasický bigbíťák. Máme kapelu Votravní, tam hraju na kytaru.